Onokleovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Onocleaceae)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOnokleovité
alternativní popis obrázku chybí
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení kapraďorosty (Monilophyta)
Třída kapradiny (Polypodiopsida)
Řád osladičotvaré (Polypodiales)
Čeleď onokleovité (Onocleaceae)
Pic.Serm., 1970
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Onokleovité (Onocleaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to středně velké až velké kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy, rostoucí v Evropě, Asii i Americe. V Česku tuto čeleď zastupuje pérovník pštrosí.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi onokleovité jsou středně velké až mohutné kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy. Oddenek je nevětvený a vzpřímený, u rodu Onocleopsis až 1 m vysoký, nebo dlouze plazivý a větvený, pokrytý hnědými kopinatými plevinami. U rodů pérovník a Pentarhizidium jsou báze listů vytrvalé a tvoří masivní obal okolo oddenku. Listy nejsou ani za mlada pokryty slizem. Řapíky jsou na bázi ztlustlé, se 2 cévními svazky, které se v opačné části řapíku spojují do jediného svazku ve tvaru písmene U. Čepel listů je bylinná, měkká, zpeřeně členěná až zpeřená. Žilky v listech jsou volné nebo se spojují, přičemž v areolách pak nejsou další volné žilky, a většinou dosahují listového okraje, pouze u rodu Pentarhizidium jsou ukončené před ním.

Výtrusné kupky jsou okrouhlé, tvořící se na koncích žilek a s výjimkou druhu Pentarhizidium intermedium jsou kryté ostěrou. Lůžko kupek je vystouplé, kuželovité, ostěra je postranní, trojúhelníkovitá a prchavá. Výtrusnice mají ve střední části více než 1 řadu buněk. Spory jsou monoletní, s chlorofylem a hnědým obalem.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď onokleovité zahrnuje jen 5 druhů ve 4 rodech. Rod Pentarhizidium obsahuje 2 druhy, zbylé rody jsou monotypické.[1] Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) má široký areál výskytu v Evropě, Asii i Severní Americe. Onoclea sensibilis roste v Severní Americe a ve východní Asii. Rod Pentarhizidium je omezen na Asii a Onocleopsis hintonii na Střední Ameriku.[2] V Evropě stejně jako v ČR je původní jediný zástupce, pérovník pštrosí.[3]

Zástupci čeledi rostou obvykle na vlhkých nebo periodicky zaplavovaných stanovištích.[1]

Rozlišovací znaky[editovat | editovat zdroj]

Onokleovité jsou nápadné zejména listovým dimorfismem. Mezi další charakteristické znaky patří spory s chlorofylem, ztlustlé báze řapíků a kuželovitá lůžka výtrusných kupek. Habituelně podobné kapradiny z čeledi žebrovicovité (Blechnaceae) se liší zejména větším počtem cévních svazků v řapíku (s výjimkou Woodwardia areolata) a červenavými rašícími listy.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rody stávající čeledi Onocleaceae byly v minulosti řazeny povětšině do čeledi Woodsiaceae.[4] Čeleď Onocleaceae byla publikována v roce 1970.[5] Při širším pojetí rodů bývá všech 5 druhů čeledi Onocleaceae některými taxonomy vřazováno do rodu Onoclea (např. [6])

Kladogram čeledi Onocleaceae[editovat | editovat zdroj]



Pentarhizidium




Onoclea




Onocleopsis



Matteuccia





[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pérovník pštrosí je pěstován jako stínomilná trvalka vytvářející časem bohaté a nápadné porosty.[7] Onoklea citlivá (Onoclea sensibilis) bývá pro zajímavé listy pěstovaná především v botanických zahradách. K vidění je např. v Průhonickém parku, v botanické zahradě v Rakovníku[8] a v Botanické zahradě UK v Praze.

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Matteuccia, Onoclea, Onocleopsis, Pentarhizidium[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ROTHFELS, Carl J. et al. A revised family-level classification for eupolypod II ferns (Polypodiidae: Polypodiales). Taxon. June 2012.  
  2. a b GASTONY, Gerald J.; UNGERER, Mark C.. Molecular Systematics and a Revised Taxonomy of the Onocleoid Ferns. American Journal of Botany. 1997.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  5. The International Plant Names Index [online]. . Dostupné online.  
  6. CHRISTENHUSZ, MaartenJ.M. et al. A linear sequence of extant families and genera of lycophytes and ferns. Phytotaxa. 2011.  
  7. SCHMID, W. George. En Encyclopedia fo Shade Perennials. Portland : Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-549-7.  
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.