Andreas Stelzig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ondřej Stelzig)
Skočit na: Navigace, Hledání
Andreas Stelzig
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Kovárna Andrease Stelziga v Dolní Řasnici

Andreas Stelzig (Ondřej Stelzig) byl vůdčí postavou nevolnických bouří na Frýdlantsku v letech 167987.

Není známo kdy a kde přesně se narodil, matriční zápis z roku 1669 udává, že se oženil a Annou Marií Stelzigovou z Mníšku u Liberce. Stelzig byl v té době kovářem v Dolní Řasnici, díky tomu měl možnost setkávat se s místními i cizími lidmi. Byl prý velmi výmluvný a měl dar přesvědčovat, svému okolí imponoval sebevědomým vystupováním. Bývá hodnocen jako čestný a výjimečně obětavý člověk.

Byl to právě Andreas Stelzig, kdo vedl roku 1679 delegaci frýdlantských poddaných k císaři Leopoldovi s cílem předat mu stížnost na stávající poměry na frýdlantském panství. Císař petici převzal někdy kolem 15. listopadu při svém pobytu v Brandýse nad Labem. Vyšetřování této stížnosti přešlo přes hejtmana Boleslavského kraje na tehdejšího majitele frýdlantského panství – hraběte Gallase a pochopitelně vyznělo v jeho prospěch. Mezitím byl vydán císařský patent zakazující obracet se s žádostmi přímo na císaře a rušící veškerá privilegia z doby před stavovským povstáním z roku 1618, zakazoval veškerá srocení lidu a nařizoval potrestání všech stěžovatelů. Aby se protestní hnutí v zárodku udusilo, bylo na Boleslavsko vysláno vojsko pod vedením hraběte Eneáše Silvia Piccolominiho. 15. dubna se Piccolomini objevil ve Frýdlantě a předvolaným poddaným nechal patent přečíst. Poté je vyzval k pokojnému chování. Protože se však chovali vzpurně, byli dva zatčeni a 48 drženo jako rukojmí. Stelzig tehdy na zámek nešel. Když se ale jeho sousedé z Frýdlantu vrátili, snažil se je přesvědčit k ozbrojenému odporu. K němu však nedošlo.

V létě 1681 se opět projevilo odhodlání pokračovat v zápase s vrchností, když císař vydal robotní patent, který však nepřinášel venkovanům žádnou úlevu. Na tajných schůzkách se vybralo dost peněz na cestu do Vídně a na dary příslušným úředníkům. Na cestu se vydal Andreas Stelzig, byl však někdy v červnu zatčen a počátkem července převezen do Prahy. Členové delegace vyslané žádat o jeho propuštění ze staroměstského vězení byli zatčeni rovněž.

Stelzigovi se z vězení sice podařilo uprchnout, byl však chycen a 7. října 1682 odsouzen k nuceným pracímuherské pevnosti Ráb a bylo mu pod trestem smrti zakázáno vrátit se do Čech. Stelzig se v Uhrách dostal do služeb vojenského velitele a během jednoho z přesunů vojska se zbavil okovů a uprchl. Rozhodl se vrátit domů za manželkou a svými pěti dětmi. Zdržoval se u přátel ve Slezsku a Lužici, tajně navštěvoval svou rodinu. Byl dopaden až roku 1684 a uvězněn ve věži frýdlantského hradu. Důvodem jeho zatčení byl údajně dosti hrubý dopis, ve kterém žádal hraběte Gallase o propuštění své manželky z panství.

Frýdlantští obyvatelé se všemožnými způsoby pokoušeli dosáhnout jeho propuštění, nebo alespoň zabránit hrdelnímu trestu. To se patrně podařilo, neboť rozhodnutí, které přišlo z císařské kanceláře 15. února 1687, nařizovalo jeho opětovný transport do Rábu. Tentokrát s ním směla odcestovat i jeho manželka. Andreas Stelzig opustil vězení na libereckém zámku 27. dubna 1687 a do Rábu dorazil 11. května téhož roku. O jeho dalším životě nejsou žádné informace.

Ondřej Stelzig je hlavní postavou dvoudílného románu Václava Kaplického Železná koruna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]