Oleg Kononěnko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oleg Dmitrijevič Kononěnko
Kononenko.jpg
Kosmonaut CSKB Progress/RKK Eněrgija/CPK
Státní příslušnost Rusko
Datum narození 21. června 1964 (51 let)
Místo narození Čardžou, Turkmenská SSR
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Čas ve vesmíru 533 dní, 3 hodiny a 28 minut
Kosmonaut od 29. března 1996
Mise Expedice 17
(Sojuz TMA-12/ISS)
Expedice 30/31
(Sojuz TMA-03M/ISS)
Expedice 44/45
(Sojuz TMA-17M/ISS)
Znaky misí Znak Expedice 17 Znak posádky Sojuzu TMA-12 Znak Expedice 30 Znak Expedice 31 Znak posádky Sojuzu TMA-03M Znak Expedice 44 Znak Expedice 45 Znak posádky Sojuzu TMA-17M

Oleg Dmitrijevič Kononěnko (rusky Олег Дмитриевич Кононенко, * 21. června 1964, Čardžou, Turkmenská SSR) je od března 1996 ruský kosmonaut. Roku 2008 absolvoval půlroční kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen expedice 17, v letech 20112012 pracoval na ISS podruhé v Expedici 30 a 31. Od prosince 2012 se připravoval na svůj třetí kosmický let jako člen Expedice 44/45 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), mise proběhla v červenci – prosinci 2015.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Oleg Kononěnko se narodil v rodině řidiče Dmitrije Kononěnka žijící ve městě Čardžou v Turkmenistánu. Po ukončení střední školy jeden rok pracoval v místních leteckých dílnách. Vystudoval Charkovský letecký institut N. J. Žukovského se specializací na letecké motory. Poté se v CKSB Progress v Samaře zabýval zpracováním dokumentace elektroinstalací kosmických družic.[1]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

V polovině devadesátých let projevil zájem o profesi kosmonauta, prošel nezbytnými lékařskými prohlídkami a 9. února 1996 byl státní meziresortní komisí doporučen na post kosmonauta CKSB. Dne 29. března 1996 zástupci Roskosmosu, RKK Eněrgija a Střediska přípravy kosmonautů (CPK) rozhodli o vybrání Kononěnka mezi kandidáty na kosmonauty za CKSB a 1. června téhož roku bylo změněno jeho zařazení v CKSB-Progress z „vedoucí inženýr-konstruktér“ na „zkušební kosmonaut“. V CPK absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 20. března mu byla přiznána kvalifikace „zkušební kosmonaut“. Od října 1998 se připravoval na let na Mir. K 5. lednu 1999 byl příkazem ředitele Roskosmosu převeden z CKSB Progress do RKK Eněrgija. Samarský podnik tak ztratil svého prvního a posledního kosmonauta.[1]

V prosinci 2001 byl jmenován palubním inženýrem záložní posádky 3. návštěvní expedice na ISS, jeho velitelem byl Gennadij Padalka. Let Sojuzu TM-34 proběhl v dubnu 2002.

V březnu 2002 byl zařazen do hlavní posádky Expedice 9 s Padalkou a Michaelem Finckem, start byl plánován na podzim 2003. Po havárii Columbie prošly plány letů na ISS zásadní revizí, v jejímž průběhu Kononěnko z posádky vypadl.[1]

Oleg Kononěnko na palubě ISS v modulu Destiny, 15. října 2008

V únoru 2007 byl vybrán do Expedice 17 ve funkci palubního inženýra. Do vesmíru odstartoval 8. dubna 2008 v Sojuzu TMA-12 se Sergejem Volkovem a Korejkou I So-jon. I So-jon se záhy vrátila v Sojuzu TMA-11 se členy předcházející Expedice 16 a Volkov s Kononěnkem zůstali společně s Garrettem Reismanem na stanici. V červnu 2008 Reismanna nahradil Gregory Chamitoff. Během letu Kononěnko dvakrát vystoupil do vesmíru, celkem strávil v otevřeném kosmu 12 hodin a 12 minut.[2] Po šesti měsících byli Volkov a Kononěnko vystřídáni dvojicí Michael Fincke, Jurij Lončakov a 24. října 2008 přistáli v Kazachstánu.[3]

Oleg Kononěnko byl nominován jako velitel záložní posádky letu Sojuz TMA-02M, který k Mezinárodní vesmírné stanici odstartoval 7. června 2011. Zároveň se stal velitelem letu Sojuz TMA-03M s plánovaným startem 25. listopadu 2011. Členy posádky Sojuzu TMA-03M se stali ještě astronaut NASA Donald Pettit a nizozemský astronaut André Kuipers.

V souvislosti se sjednocením ruských oddílů kosmonautů odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 22. ledna 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[1]

K druhému kosmickému letu odstartoval po několika odkladech 21. prosince 2011, s Pettitem a Kuipersem se o dva dny později připojil k posádce ISS, Expedici 30. Dne 16. února 2012 s Antonem Škaplerovem vystoupil na povrch stanice, výstup trval 6 hodin a 25 minut.[4] Po odletu trojice déle sloužících kolegů koncem dubna byla expedice přečíslována na třicátou první, přičemž Kononěnko se stal velitelem stanice. V polovině května se k nim připojili Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joseph Acabá, kteří přiletěli v Sojuzu TMA-04M.[5] Z oběžné dráhy se na Zem trojice Kononěnko, Pettit, Kuipers vrátila 1. července, přistáli ve 4:47:43 UTC v kazašské stepi 148 km jihovýchodně od Džezkazganu. Let trval 192 dní, 18 hodin a 58 minut.[6]

V prosinci 2012 byl jmenován do Expedice 44/45 na ISS, plánovanou na květen – listopad 2015. Do vesmíru vzlétl v Sojuzu TMA-17M společně s Kimijou Juim a Kjellem Lindgrenem.[1] Start Sojuzu 22. července 2015 ve 21:03 UTC se vydařil, trojice kosmonautů zamířila k ISS.[7] Na stanici pracoval ve funkci palubního inženýra pět měsíců, 11. prosince se ve stejné sestavě posádka Sojuzu TMA-17M vrátila na Zem.[1]

Oleg Kononěnko je ženatý, má dvě děti.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-04-05, [cit. 2009-04-11]. Kapitola Олег Дмитриевич Кононенко. Dostupné online. (rusky) 
  2. ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2008-11-30, [cit. 2009-04-11]. Kapitola Kononěnko, O.D.. Dostupné online.  
  3. ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2008-10-31, [cit. 2009-04-11]. Kapitola Expedice 17.  
  4. Holub. REV. 2012-4-27, [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 30.  
  5. Holub. REV. 2012-5-17, [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 31.  
  6. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2012-7-2, [cit. 2012-07-01]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля Soyuz 29 («Союз ТМА» №703). Dostupné online. (rusky) 
  7. ČTK. Z Bajkonuru odstartovala ruská loď s trojicí kosmonautů. Aktuálně.cz [online]. 2015-07-23 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]