Oleg Kononěnko
| Oleg Dmitrijevič Kononěnko | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CSKB Progress/RKK Eněrgija/CPK | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 21. června 1964 (58 let) |
| Místo narození | Čardžou, Turkmenská SSR |
| Předchozí zaměstnání | Inženýr |
| Čas ve vesmíru | 736 dní, 18 hodin a 44 minut |
| Kosmonaut od | 29. března 1996 |
| Mise | Expedice 17 (Sojuz TMA-12/ISS) Expedice 30/31 (Sojuz TMA-03M/ISS) Expedice 44/45 (Sojuz TMA-17M/ISS) Expedice 58/59 (Sojuz MS-11/ISS) |
| Znaky misí |         |
| Kosmonaut do | aktivní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleg Dmitrijevič Kononěnko (rusky Олег Дмитриевич Кононенко, * 21. června 1964, Čardžou, Turkmenská SSR) je od března 1996 ruský kosmonaut. Roku 2008 absolvoval půlroční kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen expedice 17, v letech 2011–2012 pracoval na ISS podruhé v Expedici 30 a 31. Pořetí na ISS pracoval jako člen Expedice 44/45 v červenci – prosinci 2015 a poté ještě jednou od prosince 2018 do června 2019 jako člen Expedice 57/58/59. Během čtyř letů pětkrát vystoupil do otevřeného vesmíru, výstupy trvaly celkem 32 hodin a 13 minut.[1]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Oleg Kononěnko se narodil v rodině řidiče Dmitrije Kononěnka žijící ve městě Čardžou v Turkmenistánu. Po ukončení střední školy jeden rok pracoval v místních leteckých dílnách. Vystudoval Charkovský letecký institut N. J. Žukovského se specializací na letecké motory. Poté se v CKSB Progress v Samaře zabýval zpracováním dokumentace elektroinstalací kosmických družic.[1]
Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]
V polovině devadesátých let projevil zájem o profesi kosmonauta, prošel nezbytnými lékařskými prohlídkami a 9. února 1996 byl státní meziresortní komisí doporučen na post kosmonauta CKSB. Dne 29. března 1996 zástupci Roskosmosu, RKK Eněrgija a Střediska přípravy kosmonautů (CPK) rozhodli o vybrání Kononěnka mezi kandidáty na kosmonauty za CKSB a 1. června téhož roku bylo změněno jeho zařazení v CKSB-Progress z „vedoucí inženýr-konstruktér“ na „zkušební kosmonaut“. V CPK absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 20. března mu byla přiznána kvalifikace „zkušební kosmonaut“. Od října 1998 se připravoval na let na Mir. K 5. lednu 1999 byl příkazem ředitele Roskosmosu převeden z CKSB Progress do RKK Eněrgija. Samarský podnik tak ztratil svého prvního a posledního kosmonauta.[1]
V prosinci 2001 byl jmenován palubním inženýrem záložní posádky 3. návštěvní expedice na ISS, jeho velitelem byl Gennadij Padalka. Let Sojuzu TM-34 proběhl v dubnu 2002.
V březnu 2002 byl zařazen do hlavní posádky Expedice 9 s Padalkou a Michaelem Finckem, start byl plánován na podzim 2003. Po havárii Columbie prošly plány letů na ISS zásadní revizí, v jejímž průběhu Kononěnko z posádky vypadl.[1]
V únoru 2007 byl vybrán do Expedice 17 ve funkci palubního inženýra. Do vesmíru odstartoval 8. dubna 2008 v Sojuzu TMA-12 se Sergejem Volkovem a Korejkou I So-jon. I So-jon se záhy vrátila v Sojuzu TMA-11 se členy předcházející Expedice 16 a Volkov s Kononěnkem zůstali společně s Garrettem Reismanem na stanici. V červnu 2008 Reismanna nahradil Gregory Chamitoff. Během letu Kononěnko dvakrát vystoupil do vesmíru, celkem strávil v otevřeném kosmu 12 hodin a 12 minut.[2] Po šesti měsících byli Volkov a Kononěnko vystřídáni dvojicí Michael Fincke, Jurij Lončakov a 24. října 2008 přistáli v Kazachstánu.[3]
Oleg Kononěnko byl nominován jako velitel záložní posádky letu Sojuz TMA-02M, který k Mezinárodní vesmírné stanici odstartoval 7. června 2011. Zároveň se stal velitelem letu Sojuz TMA-03M s plánovaným startem 25. listopadu 2011. Členy posádky Sojuzu TMA-03M se stali ještě astronaut NASA Donald Pettit a nizozemský astronaut André Kuipers.
V souvislosti se sjednocením ruských oddílů kosmonautů odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 22. ledna 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[1]
K druhému kosmickému letu odstartoval po několika odkladech 21. prosince 2011, s Pettitem a Kuipersem se o dva dny později připojil k posádce ISS, Expedici 30. Dne 16. února 2012 s Antonem Škaplerovem vystoupil na povrch stanice, výstup trval 6 hodin a 25 minut.[4] Po odletu trojice déle sloužících kolegů koncem dubna byla expedice přečíslována na třicátou první, přičemž Kononěnko se stal velitelem stanice. V polovině května se k nim připojili Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joseph Acabá, kteří přiletěli v Sojuzu TMA-04M.[5] Z oběžné dráhy se na Zem trojice Kononěnko, Pettit, Kuipers vrátila 1. července, přistáli ve 4:47:43 UTC v kazašské stepi 148 km jihovýchodně od Džezkazganu. Let trval 192 dní, 18 hodin a 58 minut.[6]
V prosinci 2012 byl jmenován do Expedice 44/45 na ISS, plánovanou na květen – listopad 2015. Do vesmíru vzlétl v Sojuzu TMA-17M společně s Kimijou Juim a Kjellem Lindgrenem.[1] Start Sojuzu 22. července 2015 ve 21:03 UTC se vydařil, trojice kosmonautů zamířila k ISS.[7] Na stanici pracoval ve funkci palubního inženýra pět měsíců, 11. prosince se ve stejné sestavě posádka Sojuzu TMA-17M vrátila na Zem.[1]
Již v říjnu 2013 byl jmenován zástupce velitele oddílu kosmonautů pro vědu a výzkum, v listopadu 2016 se stal velitelem oddílu kosmonautů, při zachování pozice aktivního kosmonauta.[1]
Od konce roku 2017 se připravoval na další vesmírnou misi, v roli záložního velitele lodi Sojuz MS-09 a velitele Sojuzu MS-11. V Sojuzu MS-11 odstartoval z Bajkonuru 3. prosince 2018, společně s Davidem Saint-Jacquesem a Anne McClainovou. Téhož dne se připojili ke stanici a zůstali zde jako členové Expedice 57/58/59 do 25. června 2019, kdy přistáli v kazašské stepi. Kononěnko během mise dvakrát vystoupil do otevřeného vesmíru.[1]
Oleg Kononěnko je ženatý, má dvě děti.[1]
Tituly a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Hrdina Ruské federace (5. února 2009),[1]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (5. února 2009),[1]
- Řád „Hvězda prezidenta“ (9. února 2009; turkmenský),[1]
- Medaile Za zásluhy v osvojení vesmíru (12. dubna 2011),[1]
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (25. března 2014),[1]
- Řád Za zásluhy o vlast III. třídy (26. ledna 2017),[1]
- důstojník Řádu Oranžsko-Nassavského (prosinec 2016; nizozemský),[1]
- Hrdina Turkmenistánu (25. září 2019),[1]
- Medaile „Zlatý půlměsíc“ („Altyn Aj“; 25. září 2019).[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-04-05 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Олег Дмитриевич Кононенко. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2008-11-30 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Kononěnko, O.D.. Dostupné online.
- ↑ ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2008-10-31 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Expedice 17.
- ↑ Holub. Rev. 2012-4-27 [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 30.
- ↑ Holub. Rev. 2012-5-17 [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 31.
- ↑ IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2012-7-2 [cit. 2012-07-01]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля Soyuz 29 («Союз ТМА» №703). Dostupné online. (rusky)
- ↑ ČTK. Z Bajkonuru odstartovala ruská loď s trojicí kosmonautů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-07-23 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Kononěnko na Wikimedia Commons - Кононенко, Олег Дмитриевич [online]. Samara: СамараБизнесКонсалтинг [cit. 2009-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-28. (rusky)
