Oldřich Kocián

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich Kocián
Oldřich Kocián (30. léta 20. století)
Oldřich Kocián (30. léta 20. století)
Narození13. prosince 1888
Humpolec; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. března 1942 (ve věku 53 let)
koncentrační tábor Osvětim; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Vzděláníobchodní akademie v Chrudimi; Vysoká škola obchodní v Praze
Alma materVysoká škola obchodní v Praze
Povolánístředoškolský profesor;[p. 1] majitel vlastního soukenického zasilatelského závodu
Domovské městoHumpolec
Ocenění
ChoťMarta
Dětisyn Oldřich
Příbuznívnučka Alena Fenclová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlajka sokolské organizace v době Protektorátu Čechy a Morava
Znak Klubu českých turistů
Hrad Orlík u Humpolce (na počátku 30. let 20. století)
Dřevěné baráky v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941

Oldřich Kocián (13. prosince 1888 Humpolec – 16. března 1942 koncentrační tábor Osvětim) byl středoškolským profesorem a majitelem soukenického zasilatelského obchodu. V Československé obci sokolské (ČOS) vykonával funkci starosty Sokola Humpolec. Od roku 1941 působil jako starosta Sokolské župy Havlíčkovy. V rámci Akce Sokol byl zatčen gestapem 8. října 1941 a vězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín, odkud byl deportován 15. ledna 1942 do koncentračního tábora Osvětim, kde zahynul.[1][p. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinný původ a studia[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Kocián se narodil 13. prosince 1888 v Humpolci do staré soukenické rodiny.[6] Po vychození obecné a měšťanské školy v Humpolci pokračoval ve středoškolském studiu na obchodní akademii v Chrudimi. Následně vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze a vrátil se do Humpolce.[6] Po absolvování vojenské základní služby začal pracovat v Liberci v závodě svého otce, ale po skončení první světové války se osamostatnil a založil si vlastní soukenický zasilatelský závod.[7][6][p. 1] S manželkou Martou měli manželé Kociánovi syna Oldřicha. Jedenáct let po sňatku Oldřich Kocián ovdověl, když jeho manželka zemřela po dlouhé nemoci.[7]

Společenské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Již od svých studentských let cvičil a pracoval v Sokole.[6] V Československé obci sokolské (ČOS) se postupně vypracoval (přes funkce cvičitele, náčelníka, jednatele a vzdělavatele) až do funkce starosty Sokola Humpolec.[7][6] Od roku 1941 působil jako starosta Sokolské župy Havlíčkovy.[7][6]

Dlouhá léta byl též aktivní v Klubu českých turistů. Jako předseda Klubu českých turistů v Humpolci (stal se jím v roce 1936)[6] propagoval nejen svůj rodný Humpolec (Zálesí), ale i okres Pelhřimov a kraj Vysočina.[7] Pro potřeby turistů sestavoval a vydával turistické příručky i mapy kraje.[6]

Prakticky ve všech svých publikacích se nějakým způsobem dotýkal historie a místopisu Humpolce.[7] Zajímal se o českou historii i místopis, byl literárně aktivní, což se projevovalo tak, že byl pravidelným přispěvatelem článků do několika novin, časopisů a věstníků[6] (turistický průvodce, sokolský věstník Za bratrstvím, Havlíčkův kraj).[7] Byl sběratelem a historickým badatelem – sbíral, zpracovával a (v odborných článcích) publikoval paměti starých soukeníků. Dokonce je známá i jeho spolupráce s českým rozhlasem.[6]

Kromě Sokola a Klubu českých turistů byl členem předsednictva Živnostenské záložny, členem významných městských institucí[6] (mimo jiné městské rady v oboru propagace, dopravy a stavební regulace).[7]

Povahové vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Kocián byl skromný a čestný muž, pevných a neměnných morálních zásad s hlubokým vlasteneckým cítěním. V organizacích, kde působil, pracoval obětavě a nezištně. Události roku 1938 (Mnichovská dohoda, ztráta Sudet) a 1939 (vyhlášení Protektorátu Čechy Morava) pociťoval jako velkou národní pohromu.[7]

Protektorát[editovat | editovat zdroj]

Ať již se zapojil (přímo nebo nepřímo) jako vlastenec a sokolský činovník do domácího protiněmeckého odboje jevil se Oldřich Kocián okupačním moci jako potenciálně nebezpečný. V předtuše věcí pro sokolstvo neblahých uchýlil se začátkem října 1941 na své odloučené (a oblíbené) pracoviště.[7] Touto lokalitou byla asi 2 km od Humpolce nad vesnicí Rozkoš nacházející se zřícenina hradu Orlík, kde řídil prováděné výkopové práce[7] a byl vůdčí osobností při zabezpečovacích pracích na tomto objektu.[8][p. 2] Tak se stalo, že v noci mezi 7. a 8. říjnem 1941, kdy proběhla rozsáhlá Němci řízená zatýkací Akce Sokol, nebyl Oldřich Kocián zastižen doma. Byl zatčen gestapem přímo pod hradem Orlík až v ranních hodinách dne 8. října 1941.[6][8] Nejprve byl vězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín, odkud byl deportován 15. ledna 1942 do koncentračního tábora Osvětim, kde 16. března 1942 zahynul.[7][6][9][10][p. 3] Telegrafická zpráva o jeho úmrtí dorazila do Humpolce 19. března 1942.[7]

  • Vězeňská identifikační trojfotografie Oldřicha Kociána (vězeň číslo 25 611) v Osvětimi

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • KOCIAN, Oldřich, POLÁČEK, Stanislav a POLÁČEK, Miloš. Turistický průvodce po Humpolci a okolí. V Humpolci: Živnostenská záložna, 1936. 75 stran;
  • KOCIAN, Oldřich. Pohledy do života a nedávné minulosti soukenického Humpolce. V Humpolci: Živnostenská záložna, 1938. 38 stran;
  • KOCIAN, Oldřich. Pestré črty z Humpolce - města i kraje. V Humpolci: Živnostenská záložna, 1939. 72 stran;
  • KOCIÁN, Oldřich. Okénka do života Humpolce: příspěvek k dějinám humpoleckého podnikání a hradu Orlíka. Německý Brod: Novina, tiskařské a vydavatelské podniky v Německém Brodě (tisk), 1941. 73 stran.

Ocenění a připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Po druhé světové válce byl Oldřichu Kociánovi udělen (in memoriam) Československý válečný kříž 1939.[6][8]
  • Jméno Oldřicha Kociána je uvedeno na pamětní desce na radnici města Humpolec.[8]
  • Dne 15. května 1947 oznámilo (v dopise jeho synu Oldřichovi) zastupitelstvo Klubu českých turistů Humpolec, že na paměť jeho otce byla turistická stezka „Humpolec–hrad Orlík–hrad Lipnice“[11] pojmenována „Stezka Oldřicha Kociana.“[8]
  • Jeho zásluhy byly (in memoriam) oceněny v roce 1955, kdy Oldřich Kocián obdržel za své zásluhy Pamětní medaili dr. Aleše Hrdličky.[6][8][p. 4]
  • V sobotu 2. dubna 2016 byl na konferenci Klubu českých turistů (KČT) v Praze uveden do Síně slávy české turistiky Oldřich Kocian. Slavnostní ceremoniál sledovala jeho vnučka Alena Fenclová.[13] Dokumenty, týkající se jeho osoby, sesbíral předseda KČT Humpolec pan Rostislav Jež a je uložen v archivu KČT.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Informativní životopisné zdroje[2][3][4][5] uvádějí, že Oldřich Kocián byl středoškolským profesorem v Humpolci. Podrobné životopisy[6][7] toto jeho působení nezmiňují. Zřejmě se jednalo o krátkou epizodu jeho života nejspíše po skončení vysokoškolských studií v Praze ještě než se po první světové válce osamostatnil a založil vlastní obchodní podnikání.
  2. ↑ V roce 1913 hrozilo zřícení hradní věže a proto se na Orlíku uskutečnila základní konzervace zdiva. V protektorátních letech 1939 až 1943 proběhl na hradě archeologický průzkum, jeho nedílnou a podstatnou součástí byly ony zmíněné výkopové práce.
  3. ↑ Vězněný Oldřich Kocián odeslal z koncentračního tábora v Osvětimi svému synovi Oldřichovi celkem tři dopisy. Všechny tři končily stejnými slovy: „Co dělá obchod, Orlík, Březina. Myslím na všechny známé, v noci jsem doma ... pozdravuji všechny“[7]
  4. ↑ Pamětní medaile dr. Aleše Hrdičky je určena k ocenění umělecké činnosti a vědecké činnosti v oborech: archeologie, antropologie a etnologie.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 611 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-14]. Strany 30, 31. Dostupné online. 
  2. ↑ Osobnost: Oldřich Kocián [online]. Příjmení cz [cit. 2023-10-22]. Narozen 13.12.1888 v Humpolci, zemřel 16.3.1942 v Osvětimi (Polsko). Středoškolský profesor v Humpolci, autor vlastivědných prací o Humpolecku.. Dostupné online. 
  3. ↑ Kocian, Oldřich, 1888-1942; jk01060956 [online]. Knihovna Národního muzea (online katalog) [cit. 2023-10-22]. Narozen 13. 12. 1888 v Humpolci, zemřel 16. 3. 1942 v Osvětimi (Polsko). Středoškolský profesor v Humpolci, autor vlastivědných prací o Humpolecku.. Dostupné online. 
  4. ↑ Oldřich Kocián (* 1888 Humpolec, Pelhřimov, Česko – 1942 KT Osvětim) [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2023-10-22]. Narozen 13. 12. 1888 v Humpolci, zemřel 16. 3. 1942 v Osvětimi (Polsko). Středoškolský profesor v Humpolci, autor vlastivědných prací o Humpolecku.. Dostupné online. 
  5. ↑ Oldřich Kocián (* 13. 12. 1888 v Humpolci – 16. 3. 1942 v koncentračním táboře Osvětim): středoškolský profesor v Humpolci, autor vlastivědných prací o Humpolecku. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-10-22]. Identifikační číslo: jk01060956. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Oldřich Kocian (* 13. 12. 1888 Humpolec – †16. 3. 1942 KT Osvětim) – nestor humpolecké turistiky a sokolského hnutí [online]. Klub českých turistů [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Oldřich Kocián (*13. 12. 1888 Humpolec †16. 3. 1942 Osvětim) [online]. Radniční listy, březen 2012, ročník 10;, 2012-03-01 [cit. 2023-10-22]. Vydává městský úřad v Humpolci. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f TEJNICKÁ, Jana, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing. Stezka Oldřicha Kociana [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2017-05-30 [cit. 2023-10-22]. Umístění: Humpolec, hrad Orlík u Humpolce. Dostupné online. 
  9. ↑ Oldřich Kocián (* 13. 12. 1888 Humpolec – 16. 3. 1942 Auschwitz) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-10-22]. Podnikatel; starosta Sokolské župy Havlíčkovy; zatčen 8. října 1941; dne 14. ledna 1942 zařazen do transportu směr KT Osvětim. Dostupné online. 
  10. ↑ Oldrich Kocina (* 1888-12-13 Gumpolds – 1942-03-16 Auschwitz, murdered) [online]. Databáze KT Auschwitz [cit. 2023-10-22]. Vězeňské foto (prisoner number: 25611). Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ Hrad Lipnice nad Sázavou a zřícenina hradu Orlík Humpolec [online]. Turistika cz [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ HORÁČKOVÁ, Ladislava, doc. RNDr., Ph.D. Pamětní medaile dr. Aleše Hrdličky [online]. Informační systém Masarykovy univerzity, 2005-02-02 [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Oldřich Kocian byl uveden do Síně slávy české turistiky [online]. M+M Svatošovi, 2016-04-11 [cit. 2023-10-22]. Celostátní konference Klubu českých turistů v Praze (2. dubna 2016). Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_Kocián&oldid=23761853“