Ohniváček celíkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOhniváček celíkový
alternativní popis obrázku chybí
Ohniváček celíkový
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď modráskovití (Lycaenidae)
Rod ohniváček (Lycaena)
Binomické jméno
Lycaena virgaureae
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae, Linné 1758) je červený motýl z čeledi modráskovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka předních křídel je 17 – 20 mm, přičemž líc je u samečků zářivě oranžový lokálně až červený, u středoevropských populací pak bez skvrn. Černý okrajový lem ohraničuje celý obvod křídel. Na zadních křídlech je na okraji patrné mírné vyklenutí. Okrajový černý lem je na zadních křídlech ozdoben řadou malých černých teček, spojených s tmavým okrajem. U samiček jsou ve vnější a střední části tmavé skvrny na líci sytě červenožlutých až žlutých křídel. Tmavé skvrny jsou pak při okraji uspořádány do zřetelných řad. Křídla jsou oproti samečkům méně zašpičatělá.

Na rubu křídel pak u obou pohlaví jsou menší černé a řada bílých skvrn na červenavě okrovém podkladu. Zbarvením spodní strany s kombinací malých černých a světlých skvrnek se pak liší od jihoevropských populací. Těmito skvrnami se pak mj. odlišuje od příbuzného a velmi podobného ohniváčka černočárného (Lycaena dispar). U něj bílé skvrny spodní strany zadních křídel chybí.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Vlhké a rozkvetlé louky, slatiny a také okraje lesů, průseky, paseky a volné lesní prostupy a světliny a křovinaté biotopy. Hlavně pak v podhorských oblastech až do výšky 1500 m n. m. Na suchých stanovištích je vzácnější.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v celém mírném pásmu centrální Evropy přes Rusko po Asii. Směrem na západ Evropy je jeho areál výskytu ostrůvkovitý. V převážné části Pyrenejského poloostrova a na Balkánu jen řídce. V rámci ČR je rozšířen lokálně, velmi vzácně pak v nižších nadmořských výškách a v lokalitách s intenzivním zemědělstvím.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Dříve velmi hojný, nyní je v podhůří a horách dosud hojný na mnohých místech obzvláště v nižších polohách vzácný. Lze předpokládat, že podmínkou výskytu jsou biotopy v pokročilejším stádiu sukcese, než u jiných lučních motýlů (podrosty, přítomnost keřů a vyšších bylin). Lokálně se mohou početní stavy výskytu periodicky v delším časovém horizontu značně měnit.

Motýl[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny června až do konce srpna. Samička klade jednotlivě zelená vajíčka na spodní partie živné rostliny. Ročně je pouze jedna generace motýlů. Housenka má zelené zabarvení.

Hostitelské rostliny[editovat | editovat zdroj]

Kyseláč luční (Acetosa pratensis)[1], Šťovík kyselý (kyselka) (Rumex acetosa)[2]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Nepatří mezi ohrožené druhy.

Příbuzné druhy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kyseláč luční
  2. Štovík kyselý

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Beneš, J. a kol., Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I,II, SOM, Pha, 2002
  • Hanzák J., Moucha J., Zahradník J., Světem zvířat, V. díl, Bezobratlí II, Albatros, Pha, 1979
  • Landman W., Encyklopedie motýlů, Rebo Productions, Čestlice, 1999
  • Novák I., Severa F., Motýli; Aventinum, Pha, 2002
  • Reichholfová-Rhiemová H., Motýli, 3.vydání, KK, Pha, 2005