Přeskočit na obsah

Ofélie (Millais)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ofélie
AutorJohn Everett Millais
Rok vzniku1851–1852
Technikaolej na plátně
Rozměry76,2 x 111,8 cm
UmístěníTate Gallery, Londýn

Ofélie (anglicky Ophelia, 1851–1852) je obraz anglického umělce Johna Everetta Millaise ve sbírce londýnského muzea Tate Britain, kde patří k nejpopulárnějším. Zobrazuje zpívající Ofélii z Shakespearovy hry Hamlet v okamžicích před jejím utonutím.

Obraz sklidil během své první výstavy v Royal Academy of Arts smíšené reakce ale postupně se stal jedním z nejobdivovanějších obrazů poloviny devatenáctého století pro svou krásu a detailní zobrazení přírodní scény.

Králov. Jest vrba nachýlená přes potok,

 své šedé listy v proudu zrcadlíc;
 tam přišla s věnci přepodivnými,
 jež z kohoutků a kopřiv upletla
 a sedmikrás a podběle, jenž zve
 se hruběj‘ svévolnými pastevci,
 však u děv cudných zván „prst umrlčí“.
 Když na převislé suky vystoupla,
 by rozvěsila tam své věnečky,
 tu zrádná větev zlomila se pod ní
 a její květinové okrasy
 i ona spadly ve lkající proud.
 Šat její široko se rozestřel
 a jako rusalku ji chvíli nes‘;
 a ona zatím pozpěvovala
 si staré popěvky jak nevědouc
 o vlastní pohromě, neb jako tvor,
 jenž zrozen byl a zvyklý v živlu tom.
 Však zanedlouho roucho prosáklé
 svou tíží stáhlo dívku ubohou
 od jejích zpěvů v bažinatý hrob.

Hamlet v překladu Josefa Václava Sládka, 1899

Obraz zobrazuje výjev, který ve čtvrtém dějství Shakespearova Hamleta líčí Laertovi královna Gertruda. Jeho sestra Ofélie, která žalem přišla o rozum, spadla do potoka, na jehož břehu roste vrba, na kterou chtěla rozvěsit věnce z kvítí. Její šaty ji na několik okamžiků nadnáší a ona si před utonutím bezstarostně prozpěvuje. Dívá se do prázdna a její ruce připomínají odevzdanost Krista.[1]

Obraz proslul detailním a botanicky přesným vyobrazením flóry v potoce a na jeho břehu.[2] Byť je děj Hamleta zasazen do Dánska, jeho scenérie je považována za typicky anglickou. Obraz byl namalován na břehu říčky Hogsmill, přítoku Temže mezi Tolworthem a Worcester Parkem v Surbitonu. Přesné místo v roce 2010 objevila místní učitelka v důchodu Barbara Webbová.[3]

Květiny plovoucí s Ofélií z větší části korespondují s Shakespearovým popisem věnečků a zároveň vypovídají o viktoriánském zájmu o květomluvu, podle níž má každá květina svůj význam. Výrazný mák vlčí má například symbolizovat smrt, fialky kolem jejího krku značí věrnost a cudnost a macešky u nohou neopětovanou lásku.[4][2]

Tvůrčí proces

[editovat | editovat zdroj]

Millais, kterému v roce 1851 bylo 22 let, pracoval na této olejomalbě na dvouvrstvém plátně ve dvou fázích. Nejdříve maloval pozadí na břehu řeky Hogsmill. V 19. století bylo zvykem venku pořídit pouze skici a studie a na samotném obraze pracovat ve studiu, prerafaelité ale tento postup neuznávali a Millais si při zdlouhavém malování v přírodě stěžoval na bodavý hmyz, nepochopení místních a nepřízeň počasí, kvůli které si nechal vybudovat provizorní přístřešek.[4] Další z původních prerafaelitů William Holman Hunt nedaleko ve stejné době pracoval na obraze Špatný pastýř.[5] Millais vytvořil pouze několik studií včetně jedné olejomalby, jejíž osud je neznámý. Zároveň během malby neprovedl mnoho změn kompozice, jak je patrné z důkladné analýzy obrazu.[4]

Postavu Ofélie tvořil Millais po dokončení pozadí v londýnském ateliéru na Gower Street. Modelkou mu byla devatenáctiletá Elizabeth Siddallová v květinově vyšívaných šatech, které koupil z druhé ruky za čtyři libry a jako řeka posloužila vana plná vody. Protože byla zima, pod vanu umisťoval zapálené olejové lampy. Zabrán do práce nechal jednou lampy vyhasnout, Elizabeth se ve studené vodě těžce nachladila a její otec od něj požadoval 50 liber za doktora.[4][5]

Kritické přijetí

[editovat | editovat zdroj]

Během svého prvního vystavení Ofélie v londýnské Royal Academy of Arts v roce 1852 byly reakce smíšené,[4] lepší však než na jeho předchozí vystavovaný obraz Kristus v domě svých rodičů, který vyvolal kontroverzi.[2] Jeden z kritiků pro The Times napsal, že ponořit láskou ztrápenou Ofélii do pouhé zarostlé strouhy je zvrácené a scéna smrti je tím ochuzena o veškerou krásu a patos.[6] Další recenze uvádí, že Ofélie evokuje spíše hrající si děvečku.[5] Kritik a podporovatel prerafaelitů John Ruskin se kladně vyjádřil k technickému provedení malby, podivoval se ale nad tím, proč si Millais vybral pozadí, jaké vybral.[7]

Obraz je považován za jedno z ústředních děl prerafaelitů[2][1] a je hojně napodobován v malířství, filmech a na fotografiích. Je na něm založena například Oféliina smrt ve filmové adaptaci Hamleta režiséra Laurence Oliviera z roku 1948 nebo scéna z horroru Wese Cravena The Last House on the Left z roku 1972.[8] Hlavní postavy romantického filmu Oheň s ohněm z roku 1986 se náhodně seznamují v lese, kde se Lisa fotografuje jako Ofélie. Videoklip k písni Where the Wild Roses Grow Kylie Minogue a Nicka Cavea z roku 1995 se odehrává v řece pod vrbou. Na obraz odkazuje také Lars von Trier v psychologickém dramatu Melancholia z roku 2011 s Kirsten Dunstovou.[9]

Provenience

[editovat | editovat zdroj]

Ofélie byla od Millaise zakoupena obchodníkem s uměním Henrym Farrerrem 10. prosince 1851 za 300 guinejí (ekvivalent zhruba 51 tisíc britských liber v roce 2022[10]). Farrer obraz prodal vášnivému sběrateli prerafaelitského umění B. G. Windusovi, který jej prodal za 748 guinejí v roce 1862. V roce 1892 se nakonec dostal do vlastnictví Henryho Tatea, který jej roku 1894 věnoval státu pro nově vznikající londýnské muzeum Tate Britain.[4] Obraz byl, spolu s dalšími významnými díly prerafaelitů, mezi lety 2013–2014 vystavován v Národní galerii ve Washingtonu, Japonsku, Itálii a moskevském Puškinově muzeu. Jeho cena se odhaduje na 30 milionů liber.[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ophelia (painting) na anglické Wikipedii.

  1. a b WHITE, Katie. The Tragic ‘Ophelia’ Epitomized Pre-Raphaelite Beauty. Here Are 3 Facts You Might Not Know About the Mesmerizing Painting. news.artnet.com [online]. 2020-10-06. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SNOW, Emily. What Makes Millais’ Ophelia A Pre-Raphaelite Masterpiece?. www.thecollector.com [online]. 2022-11-18. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Mystery of location of Millais' Ophelia solved. The Daily Telegraph [online]. 2010-06-30. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f The Story of Ophelia [online]. Tate Gallery [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c SECHER, Benjamin. Ten things you never knew about Ophelia: Benjamin Secher reveals the roles of a tin bath, a straw hut and a deformed vole in the birth of Britain's favourite painting. The Daily Telegraph [online]. 2007-09-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-06. (anglicky) 
  6. Exhibition of the Royal Academy. The Times. 1852-05-01, s. 8. (anglicky) 
  7. The Order of Release: The Story of John Ruskin, Effie Gray and John Everett Millais. Příprava vydání William Milbourne James. London: J. Murray, 1947. Dostupné online. S. 176. (anglicky) 
  8. WITZKE, Sean. Night of Vengeance: Wes Craven’s ‘The Last House on the Left’ 43 Years Later. grantland.com [online]. 2015-09-02. Dostupné online. (anglicky) 
  9. OWEN, Paul. Poster notes: Melancholia. The Guardian [online]. 2011-09-12. Dostupné online. (anglicky) 
  10. UK Inflation Calculator [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  11. Pre-Raphaelite Gems Return to London. Harper's Bazaar [online]. 2014-08-07. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Ophelia na stránkách Tate Gallery (anglicky)