Bělořit černý
 Bělořit černý | |
|---|---|
 Bělořit černý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | lejskovití (Muscicapidae) |
| Rod | bělořit (Oenanthe) |
| Binomické jméno | |
| Oenanthe leucura (J. F. Gmelin, 1789) | |
_Verbreitung.png) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělořit černý (Oenanthe leucura) je druh ptáka z čeledi lejskovití (Muscicapidae).
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Bělořit černý se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe, hnízdní kolonie byly zaznamenány v Portugalsku, Španělsku, Alžírsku, Libyi, Maroku, Tunisku a na západní Sahaře. Zbloudilí ptáci byli nalezeni např. na Apeninském či Balkánském poloostrově, a dokonce až v Norsku. Populace však bývají stálé. Celkový počet jedinců činí dle odhadů asi 60 000–70 000 dospělců, z toho asi pětina žije v Evropě.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Bělořit černý dosahuje velikosti až 18 cm. Díky svým rozměrům a výraznému zbarvení patří mezi těžko zaměnitelné ptáky regionu. Zbarvení samců je jednotně černé, až na bíle opeřenou část ocasu, kostřec a ocasní krovky. Peří samic bývá doplněno o hnědé odstíny. Juvenilní ptáci se vesměs podobají samicím, ačkoli jejich opeření bývá o něco světlejší, na hřbetě doplněné o skvrnky.[3][4]
Chování a ekologie[editovat | editovat zdroj]
Bělořit šedý se typicky vyhýbá nížinatým a zalesněným regionům. Dává přednost skalnaté suché krajině se skalními stěnami, roztroušenými balvany a řídkou křovinnou vegetací. Žije až do nadmořské výšky asi 2 000 metrů. Mezi kameny či pod skalními převisy si tito ptáci staví i svá hnízda, která mají podobu objemné šálkovité struktury a jež bývají umístěna na podkladu z plochých kamínků, klacíků, či dokonce olivových pecek. Doba hnízdění závisí na poloze, v severozápadní Africe hnízdění probíhá od ledna do června, v Pyrenejích si bělořitové začínají stavět hnízdo teprve od poloviny dubna. Snůška činí tři až pět vajec.[2][3]
Jídelníček tvoří bezobratlí (hmyz, štíři), drobní obratlovci, částečně i bobule.[2][3]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Podle IUCN jde o málo dotčený druh (k r. 2023).[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d BirdLife International. 2018. Oenanthe leucura. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22710259A132085979. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22710259A132085979.en. Accessed on 18 February 2023.
- ↑ a b c Ptáci : Ottův průvodce přírodou. Praha: Ottovo nakladatelství 424 s. ISBN 978-80-7451-366-4, ISBN 80-7451-366-1. OCLC 953515268 S. 306.
- ↑ HEINZEL, Hermann. Birds of Britain & Europe : with North Africa and the Middle East. London: HarperCollins, 1995. 384 s. Dostupné online. ISBN 0-00-219894-0, ISBN 978-0-00-219894-3. OCLC 32924013 S. 270.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bělořit černý na Wikimedia Commons 
Taxon Oenanthe leucura ve Wikidruzích- Black Wheatear [online]. ec.europa.eu [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
