Obrazárna zámku Kroměříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Obrazárna Kroměříž)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lucas Cranach starší: Stětí sv. Jana Křtitele

Obrazárna Kroměříž je po Národní galerii druhou nejvýznamnější sbírkou obrazů v České republice.[1] Je vystavena v Arcibiskupském zámku, který je od roku 1998 součástí světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Historie obrazárny[editovat | editovat zdroj]

U zrodu sbírky stál olomoucký biskup Karel II. Lichtenstein. Stávající skupinu obrazů na zámku výrazně rozšířil nejen nákupy významných děl, ale především nákupem celých sbírek. Mezi nimi získal v r. 1673 velmi významnou sbírku více než dvou set obrazů a grafik od bratrů Franze a Bernarda von Imstenraed z Kolína nad Rýnem. Tato sbírka obsahovala díla italských, holandských, vlámských i německých malířů. Původně byla instalována v olomoucké biskupské rezidenci.[2]

Za olomouckých biskupů Ferdinanda Troyera, Leopolda Egkha a Maxmiliána z Hamiltonu, působil jako správce sbírky obrazů a restaurátor jejich dvorní malíř Karel Josef Adolf. V r. 1780 bylo v evidenci již 560 obrazů. [2]

Na konci 18. století, za vlády arcibiskupa hraběte Colloredo-Waldsee při úpravách interiérů zámku bylo do Kroměříže převezeno velké množství obrazů ze všech sídel arcidiecéze, aby byly použity k vytvoření panelové galerie na stěnách Trůnního sálu a Malé jídelny. Při úpravě, která spočívala ve srovnání formátů domalováním a dokonce i oříznutím, došlo i k poškození několika děl.

O sto let později, za vlády arcibiskupa Kohna, byla sbírka restaurována vídeňskými odborníky a dvě místnosti ve druhém patře zámku byly vyhrazeny pro obrazárnu. V r. 1899 byla zpřístupněna veřejnosti.[2] Po roce 1948 sbírky spravovala nejprve Národní galerie, později muzeum v Kroměříži. Nová expozice po r. 1951 byla instalována v devíti místnostech. V r. 1998 se uskutečnila rozsáhlá proměna obrazárny a byl vydán obsáhlý Katalog sbírky obrazů.[3]

Část obrazů je vystavena přímo v historických interiérech zámku. Podstatnější část sbírky je součástí samostatné prohlídky obrazárny, která je rozdělena do devíti místností:[2]

  1. sál - díla gotické a renesanční malby 15. a 16. století (Lucas Cranach st.)
  2. sál - nizozemská a německá portrétní tvorba a figurální malba 16. století (Hans von Aachen, Jan van Scorel, Quinten Massijs)
  3. sál - německá a nizozemská žánrová malba (Lucas Gassel, Frans Floris, Jan Brueghel st.)
  4. sál - vlámská a holandská malba 17. století (Anthonis van Dyck, Theodor van Loon, Frans Woutters)
  5. sál - italské malířství 16. a 17. století (Tizian, Artemisia Gentileschi, Paolo Veronese, Annibale Carraci)
  6. sál - kabinet kresby a grafiky (kresby italských uměleckých škol 16. století)
  7. sál - Bassanův cyklus Potopa světa
  8. sál - italská malba 17. století (Luca Giordano, Filippo Abbiatti, Paolo Pagani, Johann Liss, Johann Anton Eismann)
  9. sál - středoevropská malba (Johann Heinrich Schönfeld, Jan Kryštof Liška)

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Nejcennějším obrazem sbírky je obraz známého benátského malíře Tiziana Vecellia zvaný Apollo a Marsyas.[3] Na obraze je známý antický mýtus o potrestání satyra Marsya po hudebním souboji s bohem Apollonem. Král Midas, který měl rozhodnout o vítězi souboje na obrazu nese Tizianovu podobu.[4] Toto dílo bývá při významných příležitostech zapůjčováno do světových galerií. Obraz byl vystaven například na výstavách v Paříži, Londýně, Washingtonu a dalších.

Ve sbírce zastupují díla nizozemského malířství 16. a 17. století například Jan Brueghel starší: Selská rvačka (ca 1610), Anthonis van Dyck: Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie (1632–1634). Dále Lucas Cranach starší: Stětí sv. Jana Křtitele a Stětí sv. Kateřiny (ca 1515), Annibale Carracci (kolem 1588): Latona a sedláci. Další významní malíři zastoupení v obrazárně jsou například: Paolo Veronese (užívající i jmen P. Cagliari nebo P. Veronese), Hans von Aachen (Dva smějící se mladíci), P. Coeck van Aelst [5], Jacopo Bassano a další.

V roce 2011 byl z podnětu prof. Ivo Hlobila na půdě zámku znovuobjeven velkoformátový obraz Zavraždění svatého Václava vídeňského malíře Antona Pettera namalovaný v roce 1844, který zachycuje moment zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem. Se svými rozměry 8,5 na 5,1 metru se řadí k největším obrazům v České republice. Obraz byl po restaurování dlouhodobě zapůjčen do Opavy, kde je vystaven v gotickém kostele sv. Václava. [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kroměříž – plynutí času. Pořad z cyklu České televize Národní klenoty. Dostupné online. (23. 4. 2012, 26 minut)
  2. a b c d ZATLOUKAL, Pavel (ed.); KINDL, Miroslav; ZATLOUKAL, Ondřej. Zámek a zahrady v Kroměříži. 1. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o., 2018. ISBN 978-80-88258-13-1. S. 34-44,160-163. 
  3. a b KROMĚŘÍŽSKÁ OBRAZÁRNA, Katalog sbírky obrazů Arcibiskupského zámku v Kroměříži, Vydal Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, 1998, Editor: Milan Togner, 520 stran, ISBN 80-238-2362-0
  4. Kroměříž v ČT
  5. en:Pieter Coecke van Aelst
  6. Největší obraz sv. Václava ležel 160 let na půdě - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl I., Obsahující dobu po rok 1620 / dle původních pramenů vypravuje Frant. Vácsl. Peřinka. Kroměříž: Obecní rada, 1913. 544 s. 
  • PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže : (dějiny let 1619–1695) ; Díl druhý ; část I., Kroměříž za války třicetileté ; část II., Nový život – Biskup Karel z Lichtenštejna / dle původních pramenů vypravuje František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Národní výbor, 1947. 1072 s. 
  • BREITENBACHER, Antonín. Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměříži : archivní studie. Kroměříž: Leopold Prečan, 1925–1927. 2 svazky (186 s.). 
  • ZATLOUKAL, Pavel (ed.); KINDL, Miroslav; ZATLOUKAL, Ondřej. Zámek a zahrady v Kroměříži. 1. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o., 2018. 244 s. ISBN 978-80-88258-13-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]