Obléhání Bagdádu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání Bagdádu
Konflikt: mongolské vpády
Hülegüho armáda útočí na Bagdád
Hülegüho armáda útočí na Bagdád
Trvání: 29. leden - 10. únor 1258
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Bagdád, dnešní Irák
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Mongolů a jejich spojenců
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Mongolská říše
Gruzínské království
Arménské království v Kilíkii
Abbásovský chalífát
Velitelé
Hülegü
Guo Kan
Bajdžu
Ketbugha
Koke Ilge
al-Musta'sim
Síla
120,000[1]-150,000[2] total
(40,000 arménské pěchoty,
12,000 arménských jezdců,
mongolští, turečtí, perští a gruzínští vojáci)[1][2]
50,000
Ztráty
nízké 50,000 vojáků
200,000-1,000,000 civilistů
{{{poznámky}}}

Obléhání Bagdádu a následné dobytí roku 1258 Mongoly znamenalo další krok v mongolské kampani proti muslimům. Bagdád dobyli Mongolové, ale i jejich křesťanští spojenci, vedení chánem Hülegüm, vnukem Čingischána a zakladatele Ílchanátu v Persii. Dobytý Bagdád byl vydrancován a srovnán se zemí. Bagdádský chalífa byl zavražděn, což znamenalo definitivní konec sunnitského abbásovského chalífátu.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Bagdád byl hlavním městem abbásovského chalífátu, islámského státu, jehož centrum se nacházelo v Dzezíře. Abbásovský chalífa se považoval za nejvyšší autoritu sunnitských muslimů a po vyvrácení fátimovského chalífátu s centrem v Egyptě i za hlavu šíitů. Chalífovu svrchovanost formálně uznávaly všechny muslimské státy na Předním východě.

V polovině 13. století dosahovala populace v Bagdádu přibližně jednoho milionů obyvatel a vojsko dosahovalo kolem 60 000 vojáků. Kdysi mocní Abbásovci však začali ztrácet kontrolu nad svou islámskou říší, ze které zbyla jen malá část pod kontrolou chalífátu. Ačkoliv chalífové již dávno ztratili svůj vliv na faktickou vládu, kterou drželi mamlúčtí a turečtí vezíři, zůstali chalífové významným islámským symbolem a Bagdád bohatým a kulturně vyspělým městem.

Přípravy mongolského útoku[editovat | editovat zdroj]

Vyobrazení chána Hülegüho

Mongolská vojska vedená chánem Hülegüm a jeho čínským pobočníkem Guo Kanem se vydala směrem k Bagdádu v listopadu 1257. Hülegü měl k dispozici jednu z největších armád, jaké kdy Mongolové postavili. Z rozkazu chána Möngkeho, přímého pána Hülegüho, byl k jeho vojsku přiřazen každý desátý bojeschopný muž z celé Mongolské říše. Vojsko bylo posíleno o kontingenty z křesťanských zemí, které s Mongoly aktivně spolupracovaly proti muslimům. Přítomni byli vojáci z Gruzínského království, kteří měli na dobytí Bagdádu aktivní podíl.[3] Podíleli se rovněž franští křižáci z Antiochijského knížectví[4] a 1 000 čínských odborníků na obléhání a další turečtí, arménští a perští vojáci.

Obléhání[editovat | editovat zdroj]

Mongolové obléhají Bagdád, ilustrace z roku 1303

Když Mongolové a jejich spojenci vpadli do oblasti severní Džezíry, Hülegü nabídl chalífovi kapitulaci. Ten však odmítl a Mongoly varoval, že budou čelit hněvu Alláhovu, zaútočí-li na něj. Chalífa al-Musta'sim se na obléhání nijak zvlášť nepřipravoval a jeho arogance Hülegüho popudila. Mongolové se tak rozhodli pro boj. Nejprve vytáhli proti mocné muslimské sektě Assassinů, které porazili a rozbili tak mýtus o jejich neporazitelnosti. Jejich horskou pevnost Alamút Hülegü dobyl bez boje.

Když Mongolové dorazili k Bagdádu, Hülegü rozdělil své síly, aby ohrožovaly město z obou stran, východního i západního břehu Tigridu. Chalífova armáda zaútočila od západu a zpočátku se jí podařilo mongolský postup odrazit, nicméně v další bitvě byli muslimové poraženi. Útočící Mongolové zničili na Tigridu několik hrází, čímž zatopili území za chalífovou armádou, které tak odřízli ústupovou cestu do města. Část muslimské armády byla pobita, část zajata.

Druhá část armády vedená Guo Kanem na druhé straně města zatím na obranu svého tábora postavila palisádu a vykopala příkop. Čínští tesaři se následně dali do vyrábění obléhacích zařízení a katapultů. 29. ledna 1258 obléhání začalo. Bez většiny armády, která by bránila město, Mongolové dobývali hradby hladce a 5. února již ovládali celé úseky hradeb. Chalífa al-Musta'sim se v zoufalé situaci pokoušel s Mongoly vyjednávat, byl však odmítnut.

10. února bagdádská obrana kapitulovala a o tři dny později vítězové vstoupili do města. Následovalo pro Mongoly typické drancování a vraždění. Mnozí obyvatelé se pokusili na lodích uprchnout, ale byli zastaveni mongolskými vojáky a stejně jako ti, kteří ve městě zůstali, byli zabiti. Zemřít mohlo 200 000–1 000 000 lidí.[5]

Následné události[editovat | editovat zdroj]

Hülegü uvěznil chalífu al-Musta'sima i s jeho poklady, 15. století

Rok po pádu Bagdádu byl Hülegü jmenován guvernérem Bagdádu, dolní Mezopotámie a Kurdistánu. Díky zásahu Hülegüho manželky Dokuz Chatun, která byla vyznáním nestoriánská křesťanka, byli křesťané na Mongoly dobytých územích ušetřeni.[6][7] Hülegü poté nabídl chalífův palác v Bagdádu východnímu patriarchovi Mar Makkikhovi II. a nařídil v Bagdádu pro patriarchu vybudovat katedrálu.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Amitai-Preiss, Reuven. Mongols and Mamluks: The Mamluk-Ilkhanid War, 1260–1281 (první vyd.). Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-46226-6.
  • Morgan, David. The Mongols. Boston: Blackwell Publishing, 1990. ISBN 0-631-17563-6.
  • Nicolle, David, and Richard Hook (illustrátor). The Mongol Warlords: Genghis Khan, Kublai Khan, Hulegu, Tamerlane. London: Brockhampton Press, 1998. ISBN 1-86019-407-9.
  • Saunders, J.J. The History of the Mongol Conquests. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2001. ISBN 0-8122-1766-7.
  • Sicker, Martin. The Islamic World in Ascendancy: From the Arab Conquests to the Siege of Vienna. Westport, Connecticut: Praeger Publishers, 2000. ISBN 0-275-96892-8.
  • Souček, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0-521-65704-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Baghdad (1258) na anglické Wikipedii.

  1. a b L. Venegoni (2003). Hülägü's Campaign in the West - (1256-1260), Transoxiana Webfestschrift Series I, Webfestschrift Marshak 2003.
  2. a b "Roku 1253 perský spisovatel Ata al-Mulk Džuvayni zaznamenal Hülagüho přípravy na bagdádské tažení. Vedle jízdy tu byl tisíc zkušených dělostřelců z Číny. V armádě bylo plno oddílů z vasalských států: Arménů, Gruzínců, Peršanů, Turků. Podle jednoho odhadu mohla dosáhnout síly až 150 tisíc mužů." National Geographic, University of Michigan, v. 191, 1997.
  3. Na obléhání Bagdadu "Mongolskou armádou se podílel velký křesťanský kontingent, hlavně Gruzínců. Mongolové je nemuseli přemlouvat, protože Gruzínci hrozně trpěli krutostí muslimů za vpádu Džalal al-Din Khwarazmshaha o pár desetiletí dříve. Jejich kostely byly zničeny a obyvatelstvo Tibilisi vyvražděno. Při plenění Bagdádu dali Mongolové Gruzíncům příležitost, aby se pomstili." A. Khanbaghi, The Fire, the Star and the Cross, str. 60.
  4. "Hlavním protivníkem Mongolů na Středním východě byl Mamelucký sultanát a Bagdadský kalifát. Roku 1258 město dobyli, vyplenili, masakrovali obyvatelstvo a vyvraždili Abbásidy, kteří kalifátu vládli od roku 750. Král Malé Arménie (Kilikie) a oddíly Antiochijského knížectví se na dobytí a vyrabování podílely." Demurger Les Templiers, str. 80-81. - "Tripolští a antiochijští Frankové, stejně jako Arméni z Kilikie, kteří od podrobení Malé Asie v roce 1243 museli uznávat mongolskou nadvládu a platit tribut, se na dobytí Bagdádu podíleli." Demurger Croisades et Croisés au Moyen-Age, str. 284.
  5. Ian Frazier, Annals of history: Invaders Destroying Baghdad, The New Yorker, 25. 4. 2005, str. 4
  6. Maalouf, str. 243
  7. "A history of the Crusades", Steven Runciman, str.306
  8. Foltz, str. 123

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]