Nártouni
 Nártouni | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Strepsirhini |
| Infrařád | nártouni (Tarsiiformes) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nártouni (Tarsiiformes) představují jeden ze dvou infrařádů haplorhinních primátů. Historicky byli nártouni řazeni do podřádu primátů Prosimii (poloopice) společně se zástupci současných infrařádů Lemuriformes, Lorisiformes a Chiromyiformes, zatímco pro opice, lidoopy a lidi byl vyčleněn podřád vyšší primáti (Anthropoidea). Nicméně na základě molekulárních i anatomických analýz byli nártouni s vyššími primáty sloučeni dohromady coby dva infrařády do podřádu Haplorhini, zatímco pro poloopice bez nártounů byl vytvořen podřád Strepsirhini. Jiný systém vytyčuje pro odlišnosti nártounů tři samostatné podřády primátů: Prosimii, Tarsiiformes a Anthropoidea.[1]
Jedinou žijící čeledí nártounů je čeleď nártounovití (Tarsiidae). Zahrnuje několik druhů menších primátů živících se hmyzem a menšími obratlovci, kteří se vyskytují v jihovýchodní Asii (historicky nártouni obývali i oblasti Eurasie, Severní Ameriky a možná i Afriky). Vyznačují se obrovskýma očima a dlouhými zadními končetinami s podlouhlými chodidly. Celkový zubní vzorec činí I 1/1, C 1/1 P 3/3, M 3/3 = 32 zubů.[2] Ve většině znaků se nártouni podobají poloopicím, uzavřené očnice či chybějící rhinarium jsou zase znaky podobné vyšším primátům. Mnohé znaky jsou navíc typické pouze pro nártouny; z tohoto důvodu je zařazení nártounů do systému částečně problematické.[3]
V rámci infrařádu Tarsiiformes se řadí ještě několik vyhynulých skupin. Do infrařádu Tarsiiformes se obvykle řadí rody Xanthorhysis a Afrotarsius.[4] Omomyoidní primáti jsou obecně považováni za vyhynulé příbuzné nebo dokonce předky žijících nártounů a často jsou klasifikováni v rámci infrařádu Tarsiiformes. Do infrařádu byly někdy zařazeny i další fosilní skupiny, mezi něž patří čeledi Microchoeridae, Carpolestidae[5] a Eosimiidae, ačkoli fosilní nálezy jsou předmětem diskuse.[6] Například carpolestidé bývají často klasifikováni jako součást skupiny Plesiadapiformes,[2] Eosimiidae pak jako bazální vyšší primáti (Simiiformes).[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tarsiiformes na anglické Wikipedii.
- ↑ ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2007. Dostupné online. S. 166. (anglicky)
- ↑ a b BIRX, James. 21st Century Anthropology: A Reference Handbook. [s.l.]: Sage Publications, Inc, 2010. 1125 s. Dostupné online. S. 542. (anglicky)
- ↑ VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 1. Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů – Prosimii a Platyrrhina. Praha: Univerzita Karlova, 2002. S. 30.
- ↑ Gunnell, G.; Rose, K. (2002). "Tarsiiformes: Evolutionary History and Adaptation". In Hartwig, W.C. (ed.). The Primate Fossil Record. Cambridge University Press.
- ↑ MCKENNA, M. C.; BELL, S. K. Classification of Mammals: Above the species level. New York: Columbia University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 0-231-11013-8. S. 337–340. (anglicky)
- ↑ SIMONS, E. L. The Fossil Record of Tarsier Evolution. In: WRIGHT, P. C. & kol. Tarsiers: past, present, and future. [s.l.]: Rutgers University Press, 2003. ISBN 978-0-8135-3236-3.
- ↑ Beard, C. (2002). "Basal Anthropoids". In Hartwig, W.C. (ed.). The Primate Fossil Record. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-66315-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nártouni na Wikimedia Commons 
Taxon Tarsiiformes ve Wikidruzích
