Nártoun filipínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxNártoun filipínský
alternativní popis obrázku chybí
Nártoun filipínský (Tarsius syrichta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
(jako Tarsius syrichta)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád nártouni (Tarsiiformes)
Čeleď nártounovití (Tarsiidae)
Rod nártoun (Tarsius)
Binomické jméno
Tarsius syrichta
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Carlito syrichta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) patří mezi nejmenší vyšší primáty. Je nápadný, stejně jako všechny druhy rodu nártoun, obzvláště velkýma očima. Jak napovídá jeho druhové jméno, vyskytuje se v deštných pralesích v jihovýchodní části Filipín na ostrovech Mindanao, Leyte, Samar a Bohol. Obývá tam primární i sekundární lesy v nadmořské výšce do 750 m. Rodové jméno Tarsius pochází z jeho abnormálně dlouhé nártní kosti (tarsus).

Tento druh je podle některých odborníků na taxonomii vydělen z rodu Tarsius a vřazen do nového monotypického rodu Carlito, jehož jméno bylo odvozeno od jména ochránce nártounů ve volné přírodě Carlita Pizarrase.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Toto drobné zvířátko velké jako dlaň má krátkou, hustou a jemnou, šedě zbarvenou srst a holý ocas. Nártoun filipínský bývá velký pouze 8 až 16 cm a vážívá 80 až 160 g. Ocas se štětičkou na konci má dlouhý až 25 cm. Samci se od samic na pohled odlišují jen tím, že bývají větší a těžší.

Výrazným znakem všech nártounů jsou velké a nepohyblivé oči napevno vsazené v očních důlcích a velké uši dokreslující plochý vzhled jeho obličeje. Oči, posazené na přední straně lebky, jsou při porovnání k velikosti těla ze všech savců největší a zajišťují dobré vidění i v noci, přestože nemají tapetum lucidum. Nepohyblivost očí je vykompenzována tím, že zvířata mohou otočit hlavu až o 180 ° a tím sledovat pohyb za sebou. Obsah oční jamky je větší než mozkovna (mozek dospělce váží asi 4 g) nebo žaludku. Za tmy se jejich zornice tak roztáhnou, že zabírají celou přední část oka a sítnice může zachytit i velmi slabé světlo; jsou však barvoslepí.

Končetiny mají dlouhé a štíhlé, na nohou mají prodloužené kosti nártu (tarsus) a hlavně zánártí (metatarsus), na rukou zase mají dlouhé kosti zápěstí (carpus) a zvláště záprstí (metacarpus). Prostřední prsty na rukou jsou delší než celá pažní kost a palce na nohou se mohou částečně postavit proti ostatním prstům. Na koncích prstů mají polštářky, které napomáhají k lepšímu úchopu. Konce prstů mají kryté plochými nehty, na druhém a třetím prstu nohou jsou nehty nahrazeny drápy používanými k úpravě srsti.

Jejich zuby jsou ostré, vzorec horního chrupu je 2,1,3,3 a spodního 1,1,3,3, na rozdíl od ostatních primátů mají horní špičáky drobné a ve spodní čelisti mají jen dva řezáky. Jejich sluch je velmi dobrý a je umocňován velkými ušními boltci, které se mohou natáčet jednotlivě. Stejně dobrý mají i čich.[2][3][4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Nártouni jsou noční zvířata žijící osamoceně v husté vegetaci, přes den přespávají ve spletí větví a se soumrakem vyrážejí za lovem potravy. Po větvích se pohybují přískoky, ocasem si udržují rovnováhu. Jejich skoky jsou podobné žabím, dokážou skočit i 5 metrů daleko. Dávají přednost porostům s tenčími větvemi do 5 cm, které dokážou prsty obejmout, k lepšímu úchopu jim napomáhají pohyblivé palce na zadních končetinách. Na větvích většinou sedí a ocas používají jako podpěru.

Vydávají asi desítku různých zvuků kterými se dorozumívají, specifickými si ohraničují území nebo se samice dorozumívají s mláďaty. Část komunikace se odehrává o vysoké frekvenci, až 70 kHz, které lidské uši neslyší (lidé obvykle jen do 25 kHz). Samci žijí na rozloze asi 6 ha, samice na asi poloviční, své území si označují močí. Někdy se sdružují do skupinek až o čtyřech jedincích. Lidí ani jiných zvířat se moc nebojí, lekají se však při rychlém pohybu v okolí.[2][3][4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jsou mezi primáty výjimeční svou ryze masitou potravou. Základ jídelníčku tvoří hmyz, který nacházejí a dokážou i ve tmě přesně lokalizovat díky svému vynikajícímu sluchu. Zjištěné kořisti se zmocňují přesným skokem, úlovek si přidržují předními končetinami. Mimo hmyzu konzumují pavouky, korýše i drobné plazy a obratlovce.[2][3][4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci se páří většinou jen s jednou samicí, společně si předem projevují náklonnosti čistěním srsti a samice si „svého“ samce značkuje zvláštním sekretem vylučovaným ze žlázy v okolí čenichu. Březost samice, která má více párů bradavek, trvá šest měsíců a je zakončena narozením jednoho mláděte o váze asi 25 gramů. Mládě ihned po narození vidí a udrží se ve větvích, za dva týdny již samo přeskakuje z větve na větev. Ve věku šesti týdnů začíná chytat hmyz a matka ho přestává kojit.

Nártouni filipínští pohlavně dospívají ve věku dvou let. Samice přichází do říje co 24 dnů a může mít potomky i dvakrát ročně. V přírodě se zvířata dožívají až 20 let.[2][3][4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezi jejich přirozené predátory patří varani, sovy a mnoho menších šelem. Hlavním nepřítelem se však stává člověk, který kácí porosty kde žijí a přeměňuje je na ornou půdu a staví na jejich místech vesnice. Jsou taktéž loveni a prodávání jako domácí mazlíčci. Zajetí však snášejí špatně, i v zoo se rozmnožují jen výjimečně a jsou při vyrušení lekaví a bezhlavě prchají bez ohledu na zranění, často narážení do skleněných tabulí. V zajetí se dožívají nejvýše 15 roků a ve volné přírodě mají jejich stavy stále klesající trend.

Nártoun filipínský je zařazen do přílohy II CITES a Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je vyhodnocen jako téměř ohrožený druh (NT).[3][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c d e KUBICEK, Carissa. Animal Diversity Web: Tarsius syrichta [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 1999 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f HELLINGMAN, Jeroen. Philippine Tarsier [online]. The Philippine Tarsier Foundation, Bohol, Philippines, rev. 24.04.2004 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d FLANNERY, Sean. Tarsius syrichta [online]. Theprimata.com, Wayne, PA, USA, rev. 14.04.2007 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. IUCN Red List of Threatened Species: Tarsius syrichta [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]