Nukleární rodina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klasická nukleární rodina, snímek z USA 50. let 20. století

Nukleární rodina či též atomární rodina je pojem užívaný v sociologii a antropologii. Označuje se jím model soužití lidí, kdy v jedné domácnosti žije manžel, manželka a jejich děti. Pojem vznikl pro popis situace, která v minulosti nebyla běžná, neboť před moderní érou (především před masivním přílivem lidí do měst na počátku 19. století) byl pojem rodina vnímán hlavně ve významu širší rodina a typickým bylo soužití více příslušníků této širší rodiny (prarodiče, bratranci, sestřenice, strýc, teta atp). Posun k nukleární rodině především změnil výchovu dětí, neboť o tu se dříve starali všichni starší příslušníci širší rodiny, v nukleární rodině povětšinou jen matka a otec, což zvýznamnilo tento trojstranný vztah. Starší model širší rodiny v jedné domácnosti byl ve starověku i středověku povětšinou svázán s patriarchátem (jen v některých domorodých kulturách byl pozorován matriarchát), nukleární rodina se proti tomu většinou vyznačuje rovnoměrnějším rozdělením moci mezi mužem a ženou v domácnosti. V současnosti model nukleární rodiny převažuje v průmyslovém světě, zejména v Evropě a severní Americe, starší model přežívá v některých oblastech Afriky, u latinoamerických indiánů či v některých ortodoxních židovských komunitách. Sociologové nejprve zdůrazňovali modernizační a emancipační charakter nukleární rodiny, později se soustředili na popsání některých opomíjených aspektů staršího modelu (například role "ženských sítí", které ve starém modelu vznikaly mezi ženami širší rodiny, a které měly funkci ekonomickou, emocionální i mocenskou - tvořily protiváhu oficiální patriarchální mocenské struktuře) a otevřena byla i témata nevýhod nukleární rodiny (dítě se ve starém modelu potkávalo odmala s mnohem širší škálou sociálních statusů, rolí a psychologických typů, což podporovalo sociální inteligenci a zvyšovalo sociální kapitál; širší rodina také odmocňovala emocionální váhu oidipovského psychického dramatu a snižovala riziko fixace na něj, potažmo zejména na matku u synů, ať už fixace emocionální, nebo praktické - viz mamahotel).[1] S nástupem postmoderní společnosti (zejména od 90. let 20. století) se v ekonomicky vyspělých zemích hlavním tématem začal ovšem stávat rozpad nukleární rodiny. Například ve Spojených státech byl model nukleární rodiny v roce 1970 charakteristický pro 40,3 % domácností, zatímco v roce 2000 už tomu bylo jen u 24,1 % domácností. Naopak domácností o jednom členu (tzv. singles) prudce přibylo a roku 2000 jich bylo již více než domácností nukleárních rodin, přes 25 procent.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. [s.l.] : Grada Publishing a.s.. 209 s. Dostupné online. ISBN 9788024723976. (česky) Google-Books-ID: A3w9zGVbahgC. 
  2. WILLIAMS, Brian; SAWYER, Stacey; WAHLSTROM, Carl M.. Marriages, Families & Intimate Relationships. Boston : Pearson, 2005. ISBN ISBN 0-205-36674-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]