Nový Bor (nádraží)
| Nový Bor | |
|---|---|
 Nádražní budova | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Liberecký kraj |
| Město | Nový Bor |
| Souřadnice | 50°45′38,52″ s. š., 14°32′50,47″ v. d. |
  Nový Bor | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 567891 |
| Trať | Bakov nad Jizerou – Jedlová |
| Nadmořská výška | 370 m n. m. |
| V provozu od | 16. ledna 1869 |
| Zabezpečovací zařízení | 2. kategorie TEST 13 |
| Dopravní koleje | 3 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 2 (2) |
| Počet cestujících | 554/pracovní den 558/sobota 506/neděle (2018)[1] |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | Stanoviště autobusů před nádražní budovou |
| Služby ve stanici |     |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nový Bor je železniční stanice v západní části stejnojmenného města v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, poblíž říčky Šporka. Leží na neelektrizované jednokolejné trati Bakov nad Jizerou – Jedlová. Přibližně 100 metrů severně se nachází též městské autobusové nádraží.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Stanice byla otevřena 16. ledna 1869 společností Česká severní dráha (BNB) prodloužením trati zprovozněné roku 1867 z Bakova nad Jizerou a České Lípy přes Nový Bor do Rumburku, odkud byla trať dále vedena ke státní hranici s Pruskem. Stavbu trati a železničních budov prováděla firma Vojtěcha Lanny, dle typizovaného předpisu drážních budov BNB.
Po zestátnění BNB v roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Nachází se zde dvě nekrytá jednostranná nástupiště, k příchodu k vlakům slouží přechody přes koleje. Z nádraží je vyvedena jedna vlečka.
Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]
Železniční společnost Česká severní dráha v roce 1869 nechala postavit typizovanou dvoupodlažní výpravní budovu s prvky romantické architektury podle plánu inženýra Josefa Pavlovského. Jednalo se o dvoupodlažní budovu se dvěma krajními rizality se sedlovou střechou. V jednom krajním rizalitu bylo umístěno vodárenské zařízení a železná vodní nádrž. Čerpadlo bylo ruční nebo parní, voda byla určena pro napájení parních lokomotiv. V roce 1910 byla výpravní budova rozšířena o přízemní přístavby a bylo prodlouženo kryté nástupiště.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje (aktualizace 2019) [online]. Liberecký kraj, 2019 [cit. 2020-05-25]. Kapitola Příloha č. 10: Průměrná frekvence cestujících (nástup + výstup) dle stanic žel. tratí v Libereckém kraji v letech 2002 až 2018. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29.
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, Architektura a stavební vývoj. Svazek III. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2009. 188 s. ISBN 978-80-86765-12-9. S. 113,114,126 a 127.
