Nikolaj Ivanovič Bobrikov

Nikolaj Ivanovič Bobrikov
Nikolaj Ivanovič Bobrikov
Narození	15.jul. / 27. ledna 1839greg.; Strelna
Úmrtí	17. června 1904 (ve věku 65 let); Helsinky
Místo pohřbení	Přímořský monastýr sv. Sergije
Alma mater	Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Povolání	politik, důstojník a diplomat
Ocenění	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského; Řád sv. Vladimíra 3. třídy; Řád sv. Vladimíra 2. třídy; Řád červené orlice 1. třídy; Řád sv. Vladimíra 1. třídy; … více na Wikidatech
Děti	Nikolay Bobrikov
Rod	Bobrikov family
Funkce	Generální guvernér Finska; člen Státní rady Ruského impéria
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Bobrikov (rusky Николай Иванович Бобриков; 15. ledna^jul./ 27. ledna 1839^greg. – 4. června^jul./ 17. června 1904^greg.) byl ruský generál, gubernátor Finského velkoknížectví v letech 1898 - 1904 a exponent oficiálních snah o rusifikaci Finska a jeho integraci do Ruské říše. V roce 1904 byl v Helsinkách zavražděn finským aktivistou Eugenem Schaumanem.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Ivanovič Bobrikov pocházel ze středostavovské rodiny. Jeho otec byl lékařem. Nastoupil do služeb ruských carů jako profesionální důstojník v roce 1858. Sloužil v Kazani a následně v Novgorodě. V roce 1869 dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1870 byl povolán ke službě v Petrohradě a v roce 1878 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Ruský car Mikuláš II. Alexandrovič ho v roce 1898 jmenoval gubernátorem Finska.

Gubernátor Finska[editovat | editovat zdroj]

Bobrikov byl loajálním stoupencem imperiální politiky Ruska a zastáncem myšlenky rusifikace, což byl jedním z důvodů proč byl do funkce jmenován. Už vlády Alexandra III. a následně i Mikuláše II. se začaly více zaměřovat na otázku finské autonomie (finská otázka) a prosazovat postupné zrušení finských specifik v rámci Ruska. N. I. Bobrikov připravil pro Finsko desetibodový program, který by pro Finsko znamenal ztrátu autonomie.

Bobrikovovův desetibodový program pro Finsko (1898)[editovat | editovat zdroj]

Krátce po svém jmenování finským gubernátorem Bobrikov navrhl deset bodů svého „vládního“ programu pro Finsko. V tomto programu Bobrikov navrhoval:

začlenění finské armády do ruské a následnou reformu finských kadetních škol podle ruského vzoru,
zrušení funkce státního sekretáře (nebo omezení jeho funkcí) a přesun jeho pravomocí na gubernátora,
kodifikaci finských zákonů v souladu s ruskými zájmy,
zavedení ruského jazyka do jednání Senátu, administrativy a škol,
povolení ruských občanů sloužit ve finské vládní administrativě,
posílení kontroly univerzit a kontrola finských učebních textů,
zrušení finských cel a finanční administrativy,
založení ruských novin v ruském nebo/a místním jazyce,
zrušení existujícího ceremoniálů otevření finského sněmu,
obnovení pravomocí gubernátora podle zákonů z roku 1812.

Prosazení tohoto programu by vedlo ke ztrátě autonomního postavení Finského velkoknížectví a jeho postupnou rusifikaci v oblasti administrativy a vzdělávání.

Bobrikovova reálná politika[editovat | editovat zdroj]

Prosazení tohoto programu se setkalo s otevřenou i skrytou opozicí mezi finských obyvatelstvem a politickou reprezentací země. Únorový manifest (1899) cara Mikuláše II., který měl zahájit prosazování Bobrikovovy politiky v rámci unifikace finské armády do ruské, vyvolal ve Finsku petiční hnutí. Přes půl miliónu Finů podepsalo petici proti zrušení nezávislého postavení finské armády. O dva roky později v roce 1901 byla nezávislost finské armády a autonomní vojenské služby zrušena, což znamenalo, že finští vojáci mohli být posláni sloužit kamkoliv v Rusku a stali se vojáky ruské carské armády. V tomto bodě měl Bobrikov podporu ruského ministra obrany A. N. Kuropatkina a státního sekretáře Finska Vjačeslava von Pleve. V roce 1903 se Bobrikov zaměřil na otázky vzdělávání a nechal zřídit komisi pro revizi všech učebních materiálů užívaných ve finských základních a středních školách. Komise navrhla zrušení předmětů finských dějin a zavedení ruských dějin a ruského zeměpisu. Do škol měla být také postupně zavedena povinná ruština (tam kde nebyla) a nebo zvýšena hodinová dotace výuky ruského jazyka. Provedení těchto návrhů vražda Bobrikovova (1904) zabránila. Díky revoluci v roce 1905 byla rusifikace Finska zastavena, ale vláda se k ní vrátila těsně před a během 1. světové války. Za následovníka Bobrikovovy linie byl v této souvislosti považován gubernátor Franz Albert Seyn (gubernátorem 1909-1917).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Ivanovich Bobrikov na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

POLVINEN Tuomo. Imperial Borderland. Bobrikov and the Attempted Russification of Finland, 1898-1904. C. Hurst & Co. Publishers 1995. ISBN 1-85065-229-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Bobrikov na Wikimedia Commons