Neomycin
| Neomycin | |
|---|---|
 | |
| Název (INN) | neomycin |
| Název podle IUPAC | (2R,3S,4R,5R,6R)-5-amino-2-(aminomethyl)-6-[(1R,2R,3S,4R,6S)-4,6-diamino-2-[(2S,3R,4S,5R)-4-[(2R,3R,4R,5S,6S)-3-amino-6-(aminomethyl)-4,5-dihydroxyoxan-2-yl]oxy-3-hydroxy-5-(hydroxymethyl)oxolan-2-yl]oxy-3-hydroxycyklohexyl]oxyoxan-3,4-diol |
| Kódy | |
| Číslo CAS | 1404-04-2 |
| Klasifikace ATC | A01AB08, A07AA01, B05CA09, D06AX04, J01GB05, R02AB01, S01AA03, S02AA07, S03AA01 |
| Chemie | |
| Sumární vzorec | C23H46N6O13 |
| Molární hmotnost | 614,644 g/mol |
| Farmakologie | |
| Indikace | infekce mikroby citlivými na neomycin (oči, kůže, trávicí systém) |
| Kontraindikace | alergie na aminoglykosidy (všechna podání) neprůchodnost střev, vředová choroba (perorální podání) |
| Cesty podání | topické, p.o. |
| Biodostupnost | <3 % (neporušená sliznice) |
| Vazba na proteiny | 0–30 % |
| Biologický poločas | 2–3 hod. |
| Další informace | |
| Registrace v ČR | ano (kombinované přípravky) |
| Dostupnost v ČR | na lékařský předpis |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neomycin je aminoglykosidové antibiotikum používané povrchovou aplikací například ve formě krémů, mastí nebo očních kapek.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Neomycin se používá převážně ve formě topických (povrchových) přípravků, jako je např. Neosporin. Lze ho podávat i orálně, obvykle v kombinaci s jinými antibiotiky. Neomycin se z trávicího traktu nevstřebává a používá se jako prevence proti jaterní encefalopatii a hypercholesterolémii. Ničením bakterií v trávicí soustavě snižuje hladinu amoniaku a zabraňuje vzniku jaterní encefalopatie, zvláště před chirurgickými zákroky na zažívacím systému. Používá se i při přemnožení bakterií v tenkém střevě. Nepodává se nitrožilně, je extrémně nefrotoxický (způsobuje poškození ledvin), zvláště v porovnání s jinými aminoglykosidy. Jedinou výjimkou je, když je neomycin ve velmi malých dávkách přidán jako konzervant do některých vakcín – typicky 0,025 mg v jedné dávce.[1]
Molekulární biologie[editovat | editovat zdroj]
Rezistence proti neomycinu je propůjčována jedním nebo dvěma geny aminoglykosidové fosfotransferázy.[2] Gen neo je běžně obsažen v DNA plazmidů používaných molekulárními biology k přípravě stabilních kultur buněk savců expresí klonovaných bílkovin v kultuře. Mnoho komerčně dostupných plazmidů pro expresi bílkovin obsahuje neo jako selektovatelný marker. Je-li kultura ošetřena neomycinem nebo jiným podobným antibiotikem, netransfektované buňky nakonec vymřou. Pro prokaryota lze použít neomycin nebo kanamycin, pro eukaryota je však obecně potřeba genecitin (G418).
Spektrum účinku[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako jiné aminoglykosidy má neomycin výtečnou účinnost proti gramnegativním bakteriím a částečnou proti grampozitivním bakteriím. Je pro člověka relativně toxický a mnoho lidí na něj má alergii.[3] Lékaři často doporučují používat antibiotické masti bez neomycinu, například Polysporin.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Neomycin byl objeven v roce 1949 mikrobiologem Selmanem Waksmanem a jeho studentem Hubertem Lechevalierem na Rutgers University. Je přirozeně produkován bakterií Streptomyces fradiae.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neomycin na anglické Wikipedii.
- ↑ Medscape article [online]. Dostupné online.
- ↑ G418/neomycin-cross resistance? [online]. [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.
- ↑ http://dermnetnz.org/dermatitis/neomycin-allergy.html
- ↑ Your Medicine Cabinet [online]. DERMAdoctor.com, Inc. [cit. 2008-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-11.
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1952 [online]. Nobel Foundation [cit. 2008-10-29]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu neomycin na Wikimedia Commons
