Buněčná kultura

Epitelové buňky v kultuře (obarvené)

Buněčná kultura je uměle pěstovaná kultura z buněčných linií, zejména nesmrtelných (nádorových či imortalizovaných), sloužící k experimentálním či jiným účelům. In vitro jsou kultivovány prokaryotické, eukaryotické či rostlinné buňky za zvláštních specifických podmínek. Nejčastěji se používají eukaryotické buňky ze savčích tkání. Pojem buněčná kultura úzce souvisí s pojmy tkáňová kultura nebo orgánová kultura, za které bývá často zaměňován.

Přestože myšlenka kultivovat buňky in vitro pochází již z 19. století, rutinně se kultivace používá od 50. let 20. století.

Význam buněčných kultur

Používají se ve virologii ke kultivaci a izolaci viru, při diagnostice virových onemocnění či výrobě vakcín proti virům. Zavedením rekombinantních buněk a genových manipulací došlo v používání buněčných kultur k obrovskému rozvoji v biotechnologiích například při výrobě enzymů, hormonů, monoklonálních protilátek a dalších proteinů pro léčebné, diagnostické či vědecké účely. Dále slouží k testování látek, léčiv a jejich toxicity či teratogenity. V neposlední řadě hrají buněčné kultury významnou roli ve výzkumu rakoviny a vývoji protinádorových léčiv.

Dělení buněčných kultur

• Primární buněčné kultury – vznikají enzymatickým rozvolněním (trypsin, kolagenáza) buněk tkání (bovinní fétus, myší tkáně apod.). Tyto buňky jsou následně kultivovány v kultivačních láhvích v prostředí kultivačního média. Mají diploidní sadu chromozomů a zpravidla jde o směs různých typů buněk původní tkáně (epiteloidní, fibroblasty).
• Sekundární buněčné kultury (diploidní) – jedná se o více než jednou pasážované primární kultury. Mají rovněž dipolidní chromozomovou výbavu, ale oproti primárním kulturám obsahují pouze jeden vyselektovaný typ buněk. Lze je pasážovat 30× až 50× zhruba po dobu jednoho roku. Toto omezení je dáno především kvůli zkracování telomer.
• Buněčné linie (heteroploidní) – získávají se cílenou selekcí z primárních kultur pomocí fyzikálních či chemických mutagenů nebo se získávají přímo z nádorových buněk (např. buněčná linie HeLa pocházející z buněk nádoru děložního hrdla). Jsou heteroploidní a lze je pasážovat bez omezení.

Rostlinné kultury

Podrobnější informace naleznete v článcích Šlechtění rostlin a Rostlinné explantáty.

Rostlinné buňky se často pěstují v roztoku jako nediferenciované pletivo, tzv. kalus, rostlinné hojivé pletivo. Kalusové kultury se často využívají k získávání rostlinných látek, protože se s nimi snadno pracuje a snadno se z nich získává cílená látka. Protože jsou tyto buňky totipotentní, lze z nich při použití vhodných fytohormonů vypěstovat celá rostlina. Při genových manipulacích s rostlinami se obvykle pracuje na tomto druhu pletiva.

Odkazy

Literatura

• KOLÁŘOVÁ, Jitka; PIAČKA, Vladimír a SVOBODOVÁ, Zdeňka. Využití buněčných kultur ve vodní toxikologii. In: Sborník vědeckých prací k 75. výročí založení VÚRH. Vodňany: Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Jihočeské univerzity, 1996. s. 111–115. ISBN 80-85887-03-7.
• KUNOVÁ, Michaela. Culture conditions adjust biological features of human embryonic stem cells. Brno, 2012. 91 s. Disertace (Ph.D.). Supervise prof. Ing. Petr Dvořák, Ph.D. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Biologický ústav. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/106056/lf_d/
• OPATRNÝ, [Zdeněk]. Kalusoá kulura. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994, s. 148. ISBN 80-85120-62-3.
• PETERS, Johann Hinrich, ed. a BAUMGARTEN, Horst, ed. Monoclonal antibodies. Berlin: Springer, ©1992. XVII, 488 s. Springer laboratory. ISBN 3-540-50843-0.
• RANABHATT, Hiru a KAPOR, Renu. Plant biotechnology. 1st publ. New Delhi: Woodhead Publishing India Pvt. Ltd., 2018. xvi, 525 s. Woodhead publishing India in agriculture. ISBN 978-93-85059-33-9.
• TAYLOR, Milton W. A History of Cell Culture. In: Viruses and Man: A History of Interactions. Cham: Springer International Publishing, ©2014. S. 41–52. ISBN 978-3-319-07757-4. doi:10.1007/978-3-319-07758-1_3.
• VRZALOVÁ, Aneta. Buněčné kultury, metody hodnocení buněčného poškození. Moderní techniky studia buňky. [2020] [cit. 2025-12-30]. [40 s.] Dostupné z: https://www.prf.upol.cz/fileadmin/userdata/PrF/katedry/kbb/Dokumenty/Materialy_k_vyuce/MTSB/MTSB_2020/3.MTSB_-_Bunecne_kultury_a_cytotoxicita.pdf

Související články

• Buněčný cyklus
• Epitelová tkáň
• Fetální bovinní sérum

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu buněčná kultura na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph138851 PSH: 615 GND: 4067547-6 LCCN: sh85102705 NDL: 01030547 NLI: 987007550791505171