Natascha Wodin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Natascha Wodin
Natascha Wodin.jpg
Narození 8. prosince 1945 (73 let)
Fürth
Povolání autorka, překladatelka a spisovatelka
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Žánr próza
Významná díla Sie kam aus Mariupol
Die gläserne Stadt
Einmal lebt ich
Die Ehe
Ocenění Cena města Norimberk (1984)
Cena Adelberta von Chamissa (1998)
Cena Wolframa von Eschenbacha (2005)
Cena Alfreda Döblina (2015)
Cena Lipského knižního veletrhu za beletrii (2017)
Manžel(ka) Wolfgang Hilbig (1994–2002)
Rodiče otec Nikolaj, matka Jevgenija Jakovlevna Ivaščenko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Natascha Wodin při udílení Ceny Lipského knižního veletrhu za beletrii v roce 2017

Natascha Wodin (rodné jméno Natalja Nikolajewna Wdowina; * 8. prosince 1945, Fürth) je německá překladatelka z ruštiny a také spisovatelka, rusko-ukrajinského původu.[1][2] Ačkoliv je její mateřštinou ruština, vyjadřuje se ve své literární tvorbě výlučně v jazyce německém.[3] Za autobiografické dílo, Sie kam aus Mariupol, obdržela v roce 2015 Cenu Alfreda Döblina a dva roky později Cenu Lipského knižního veletrhu za beletrii.[4]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Je potomkem ukrajinsko-ruských rodičů, zavlečených v roce 1944 na nucené práce do Německa z bývalého Sovětského svazu.[5][6] Jako dítě vyrůstala v německých táborech pro vysídlené osoby (anglicky tzv. for displaced persons).[7] Její matka, Jevgenija Jakovlevna Ivaščenko (* 1920, Mariupol – † 1956), spáchala po opakovaných vyhrůžkách v Německu sebevraždu. Její otec Nikolaj, jenž byl o 20 let starší nežli jeho žena Jevgenija, ji přežil, avšak nikdy o tom, co se v rodině stalo, nehovořil.[8][9]

Její spolužáci na ní nazírali z důvodu jejího původu nevraživě (německy např. „als verhasstes Russenkind galt“); v jejích dílech je pak patrný pocit vnitřní vykořeněnosti (německy das Ausgestoßensein).[10]

V roce 1986 se seznámila s německým básníkem Wolfgangem Hilbigem, jehož pak byla od roku 1994 do roku 2002 manželkou.[11] Wolfgang Hilbig zemřel v roce 2007 ve věku 65 let na rakovinu.[12]

Přehled děl v německém originále (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sie kam aus Mariupol. 1. vyd. Reinbek: Rowohlt Verlag, 2017. 368 S. (Pozn.: V této silně autobiograficky laděné knize se autorka vydává po původu svojí zemřelé matky.[13][14] Za toto dílo se také stala v roce 2017 laureátkou Ceny Lipského knižního veletrhu v kategorii beletrie.[15])

Citát o svém životě[editovat | editovat zdroj]

Desetiletí jsem o svém vlastním životě nic nevěděla. Věděla jsem jen, že patřím k jakémusi lidskému odpadu, k nějakému smetí, co tady zbylo od války.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Natascha Wodin - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. SCHUHMANN, Efim. Natascha Wodin auf außergewöhnlicher Spurensuche | Bücher | DW | 21.03.2017. DW.COM [online]. 2017-03-21 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy) 
  3. THORE, Petra. Natascha Wodin - Kritisches Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur (KLG). www.munzinger.de [online]. 2014-02-15 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy) 
  4. BERKHOLZ, Stefan. Wodin, Natascha: Sie kam aus Mariupol | Buch der Woche | Literatur. swr.online. 2017-02-27. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy) 
  5. Natascha Wodin - Autorenlexikon - Literaturport.de. www.literaturport.de [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy) 
  6. Otte, Carsten. Auszeichnung für Roman "Sie kam aus Mariupol": Natascha Wodin gewinnt Leipziger Buchpreis In: swr.de, 23.03.2017
  7. SCHULZ-OJALA, JAN. Die Schriftstellerin Natascha Wodin wird 70: Nachtseiten des Lebens. tagesspiegel.de [online]. 2015-12-08 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. 
  8. HUFEN, Uli. Roman "Sie kam aus Mariupol" - Was kann ein Mensch ertragen?. Deutschlandfunk.de. 2017-02-26. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy) 
  9. PFISTER, Eva. Natascha Wodin: Auf den Spuren der toten Mutter. www.woz.ch. 2017-03-16. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy) 
  10. HENNEBERG, Nicole. Natascha Wodin und Wolfgang Hilbig: Das verriegelte Gesicht. tagesspiegel.de [online]. 2009-06-21 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. 
  11. Doppelportrait – „Den, den ich finden wollte, habe ich nie gefunden”. Cicero Online. Datace neuvedena. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy) 
  12. Todesfall: Büchner-Preisträger Wolfgang Hilbig gestorben. DIE WELT. 2007-06-02. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. 
  13. BÖTTIGER, Helmut. Natascha Wodin: Dann spielt die Mutter Chopin. Die Zeit. 2017-03-23. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. ISSN 0044-2070. (německy) 
  14. Lesezeit | Natascha Wodin: Sie kam aus Mariupol | MDR.DE. mdr.de. 28.08.-22.09.2017. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy) 
  15. KEGEL, Sandra. Drei Frauen ausgezeichnet: Natascha Wodin erhält den Preis der Leipziger Buchmesse. FAZ.NET [online]. 2017-03-23 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. 
  16. SEMOTAMOVÁ, Tereza. Natascha Wodin: Jazyk může být spásným lanem. semotamova.blog.respekt.cz [online]. 2017-10-26 [cit. 2017-10-26]. Autorka článku je česká germanistka a překladatelka z NJ. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]