Přeskočit na obsah

Narghís Mohammadiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Narghís Mohammadíová
Narození21. dubna 1972 (52 let)
Zandžán
Alma materMezinárodní univerzita imáma Chomejního
Povolánílidskoprávní aktivistka a novinářka
ZaměstnavatelKruh obránců lidských práv
OceněníCena Alexandera Langera (2009)
Cena Pera Angera (2011)
Výmarská cena lidských práv (2016)
Cena Andreje Sacharova (2018)
BBC 100 Women (2022)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníislám
Isná ašaríja
ChoťTaghi Rahmani (od 1999)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narghís Safie Mohammadiová[2][3], též Narges Mohammadiová[4][5] (persky نرگس صفیه محمدی‎; * 21. dubna 1972)[6] je íránská aktivistka za lidská práva, nositelka Nobelovy ceny za mír a viceprezidentka Centra ochránců lidských práv[7] (DHRC), v jehož čele stojí další nositelka Nobelovy ceny za mír Širín Ebadiová.[8] V květnu 2016 byla v Teheránu odsouzena k 16 letům vězení za založení a vedení „hnutí za lidská práva, které bojuje za zrušení trestu smrti“.[9] V roce 2020 byla propuštěna, ale v roce 2021 se vrátila do vězení, kde od té doby podává zprávy o týrání zadržovaných žen.

V říjnu 2023, kdy byla ve vězení, jí byla udělena Nobelova cena za mír za rok 2023 „za její boj proti útlaku žen v Íránu a za její boj za prosazování lidských práv a svobody pro všechny“.[5][10]

Mohammadiová se narodila v Zandžánu. Vystudovala fyziku na Chomejního mezinárodní univerzitě a stala se profesionální inženýrkou. Během své univerzitní kariéry psala články podporující práva žen do studentských novin a byla zatčena na dvou setkáních politické studentské skupiny.[6][11]

Poté pracovala jako novinářka pro několik reformistických novin a vydala knihu politických esejů s názvem Reformy, strategie a taktika.[11] V roce 2003 se připojila k Centru ochránců lidských práv čele s nositelkou Nobelovy ceny za mír Širín Ebadiovou,[6][2] později se stala viceprezidentkou organizace.[8]

V roce 1999 se provdala za proreformního novináře Tagiho Rahmaního, který byl nedlouho poté poprvé zatčen.[6][11] Rahmaní se v roce 2012 přestěhoval do Francie poté, co si odpykal celkem 14 let vězení, ale Mohammadiová se rozhodla zůstat v Íránu a pokračovat ve své práci v oblasti lidských práv.[8] Mohammadiová a Rahmaní mají dvojčata, Alího a Kianu.[6][8]

Trestní stíhání

[editovat | editovat zdroj]

Mohammadiová byla poprvé zatčena v roce 1998 za svou kritiku íránské vlády a strávila rok ve vězení.[11] V dubnu 2010 byla kvůli členství v Centru ochránců lidských práv předvolána před Islámský revoluční soud. Byla krátce propuštěna na kauci 50 000 dolarů, ale o několik dní později byla znovu zatčena a vězněna ve věznici Evín.[6][12] Její zdraví se ve vazbě zhoršilo a vyvinula se u ní nemoc podobná epilepsii, která způsobovala, že pravidelně ztrácela kontrolu nad svaly. Po měsíci byla propuštěna do nemocničního ošetřování.[12]

V červenci 2011 byla Mohammadiová znovu stíhána[6] a shledána vinnou z „jednání proti národní bezpečnosti, členství v Centru ochránců lidských práv a propagandy proti režimu“.[12] V září byla odsouzena k 11 letům vězení. Mohammadiová uvedla, že se o verdiktu dozvěděla pouze prostřednictvím svých právníků a obdržela „bezprecedentní 23stránkový rozsudek soudu, který opakovaně přirovnával mé aktivity v oblasti lidských práv k pokusům o svržení režimu“.[12] V březnu 2012 byl trest potvrzen odvolacím soudem, i když byl snížen na šest let.[13] Dne 26. dubna byla zatčena, aby nastoupila do výkonu trestu.[8]

Proti rozsudku protestovalo mnoho zahraničních organizací a vlád, například britské ministerstvo zahraničí ho označilo za „další smutný příklad pokusů íránských úřadů umlčet statečné obránce lidských práv“.[12] Amnesty International ji označila za vězně svědomí a vyzvala k jejímu okamžitému propuštění.[14] Reportéři bez hranic vydali na podporu Mohammadiové u příležitosti devátého výročí smrti fotografky Zahry Kazemiové ve věznici Evin výzvu, ve které uvedli, že život Mohammadiové ve vězení je „ve zvláštním nebezpečí“.[15] V červenci 2012 požádala mezinárodní skupina zákonodárců o její propuštění, včetně amerického senátora Marka Kirka, bývalého kanadského generálního prokurátora Irwina Cotlera, britského poslance Denise MacShanea, australského poslance Michaela Danbyho, italské poslankyně Fiammy Nirensteinové a litevského poslance Emanuelise Zingerise.[16] Dne 31. července 2012 byla Mohammadiová propuštěna z vězení.[17]

Dne 31. října 2014 pronesla Mohammadiová emotivní projev u hrobu Sattára Beheštího[18], ve kterém řekla: „Jak to, že poslanci parlamentu navrhují Plán na podporu ctnosti a prevenci neřesti, ale nikdo nepromluvil před dvěma lety, kdy nevinná lidská bytost jménem Sattár Beheští zemřela mučením v rukou svého vyšetřovatele?“ Navzdory aktu extrémního násilí proti Beheštímu, který se setkal s mezinárodním ohlasem v roce 2012, jeho případ stále vyvolává otázky a věznice Evín je dodnes místem mučení a nespravedlivého zatýkání obránců lidských práv. Video s projevem Mohammadiové se rychle stalo virálním na sociálních sítích, což vedlo k jejímu předvolání k vězeňskému soudu v Evínu. „Ve výzvě, kterou jsem obdržela dne 5. 11. 2014, je uvedeno, že se musím dostavit kvůli obviněním, ale není k nim žádné bližší vysvětlení.“[19]

Dne 5. května 2015 byla Mohammadiová znovu zatčena na základě nových obvinění.[20][2] Revoluční soud ji odsoudil k deseti letům vězení za „založení ilegální skupiny“ (jde o kampaň Krok za krokem k ukončení trestu smrti v Íránu[2]), dalším pěti letům za „spiknutí proti národní bezpečnosti“ a jednomu roku za „protisystémovou propagandu“ za rozhovory s mezinárodními médii a za setkání s tehdejší vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonovou v březnu 2014.[21][2] V lednu 2019 Mohammadiová údajně ve věznici Evín zahájila hladovku spolu se zadrženou britsko-íránskou občankou Nazanin Zaghariová-Ratcliffeovou na protest proti odepření přístupu k lékařské péči.[22] V červenci 2020 se u ní projevovaly příznaky infekce covid-19, ze které se zřejmě do srpna zotavila.[23] Dne 8. října 2020 byla Mohammadiová propuštěn z vězení.[24]

Dne 27. února 2021 zveřejnila prostřednictvím sociálních sítí video, v němž vysvětluje, že byla v prosinci dvakrát předvolána k soudu kvůli případu, který byl proti ní zahájen, když byla ještě ve vězení. Mohammadiová uvedla, že se odmítá k soudu dostavit a že neuposlechne jakýkoli rozsudek. Popisuje sexuální zneužívání a špatné zacházení, kterému ona sama a další ženy byly vystaveny ve věznicích, a říká, že úřady stále nereagovaly na stížnost, kterou v tomto ohledu podala 24. prosince. Nový případ zahájený proti ní se týkal protestu vsedě, kterým politické vězeňkyně ve věznici Evín protestovaly proti zabíjení a zatýkání demonstrantů v listopadu 2019.[25]

V březnu 2021 napsala Mohammadiová předmluvu k výroční zprávě o trestu smrti v Íránu. Napsala: „Popravy lidí jako Navíd Afkari a Rúholláh Zam v minulém roce byly nejnejednoznačnějšími popravami v Íránu. Rozsudek trestu smrti pro Ahmadrézu Džalalího je jedním z nejchybnějších rozsudků a důvody pro rozsudky smrti je třeba pečlivě prozkoumat. Tito lidé byli odsouzeni k smrti poté, co byli drženi na samotce a vystaveni strašlivému psychickému mučení, proto nepovažuji soudní proces za spravedlivý. (...) Proto mě obzvláště znepokojuje nedávná zatčení v Sístánu, Balúčistánu a Kurdistánu a doufám, že organizace proti trestu smrti bude věnovat zvláštní pozornost zadrženým, protože se obávám, že v příštím roce budeme čelit další vlně poprav.“[26]

V květnu trestní soud v Teheránu odsoudil Mohammadiovou ke dvěma a půl letem vězení, 80 ranám bičem a dvěma samostatným pokutám za různé zločiny včetně „šíření protisystémové propagandy“. O čtyři měsíce později obdržela předvolání k nástupu do výkonu trestu, ale nereagovala, protože považovala odsouzení za nespravedlivé.[27]

Dne 16. listopadu 2021 byla Mohammadiová zatčena v Karadži, když se účastnila piety za Ebrahima Ketabdara, který byl zabit íránskými bezpečnostními silami během celostátních protestů v listopadu 2019.[27]

V prosinci 2022, během protestů vyvolaných smrtí Mahsá Amíníové ve vazbě, Mohammadiová ve zprávě, kterou zveřejnila BBC, podrobně popsala sexuální a fyzické zneužívání zadržovaných žen. Ve stejnou dobu vyšla kniha White Torture: inside Iran's prisons for women, založená na výpovědích vězeňkyň.[4] V lednu 2023 podala z vězení šokující zprávu, ve které podrobně popisuje stav žen ve věznici Evín, včetně seznamu 58 vězeňkyň a procesu výslechů a mučení, kterým prošly. Celkem 57 z těchto žen strávilo na samotce celkem 8350 dní. 56 z těchto žen je odsouzeno na celkem 3300 měsíců.

Znovu prohlašuji, že je to krutý a nelidský trest, a nedám pokoj, dokud nebude zrušen.

— Narghís Mohammadiová, [28]

Mohammadíová byla otevřenou kritičkou samovazby a ve své stejnojmenné knize z roku 2022, která obsahuje rozhovory s dvanácti dalšími íránskými vězeňkyněmi, ji nazvala „bílým mučením“.[29] V září 2023 podpořila Mehdiho Yarrahiho po jeho zatčení za protestní píseň Roosarito.[30]

Ocenění a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Narges Mohammadi na anglické Wikipedii.

  1. Iranian activist Narges Mohammadi jailed for 11 years. 28. září 2011. Dostupné online. [cit. 2023-10-06].
  2. a b c d e Íránská bojovnice za ženská práva je za mřížemi. ČT24 [online]. 2015-05-07 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  3. V Íránu zatkli známou aktivistku bojující za práva žen. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-05-06 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  4. a b RAHIMI, Fatima. Írán do čela fóra Rady pro lidská práva OSN nepatří. Deník Referendum [online]. 2023-07-09 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  5. a b Třináctkrát zatčená, vězněná, bitá. Nobelova cena za mír náleží statečné Íránce. Seznam Zprávy [online]. 2023-10-06 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g Nationalist, Religious, and Resolute: Narges Mohammadi. Frontline, Tehran Bureau [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TELEVIZE, Česká. Nobelovu cenu za mír získala vězněná aktivistka Mohammadíová. Bojuje za práva íránských žen. ČT24 [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  8. a b c d e DEHGHAN, Saeed Kamali. Iranian human rights activist Narges Mohammadi arrested. The Guardian. 2012-04-26. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  9. DEHGHAN, Saeed Kamali. UN condemns 16-year jail sentence for Iranian activist Narges Mohammadi. The Guardian. 2016-05-24. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  10. Narges Mohammadi får Nobels fredspris 2023. Aftenposten [online]. 2023-10-06 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (norsky (bokmål)) 
  11. a b c d e Narges Mohammadi, from Iran, recepient of the International Alexander Langer Award 2009. alexanderlanger.org [online]. Alexander Langer Foundation, 2009-06-18 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  12. a b c d e DEHGHAN, Saeed Kamali. Iranian activist Narges Mohammadi jailed for 11 years. The Guardian. 2011-09-28. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  13. DEHGHAN, Saeed Kamali. Iran steps up crackdown on journalists and activists. The Guardian. 2012-03-07. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  14. Iran. Informations complémentaires: Une défenseure des droits humains emprisonnée. Narges Mohammadi. Amnesty International [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-09-2012. 
  16. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06. 
  17. Iran: List of human rights defenders behind bars. International Federation for Human Rights [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Blogoval na Facebooku. Ve vězení ho mučili, říká rodina. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-11-08 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  19. Judicial Harassment of Human Rights Activist Narges Mohammadi [online]. Gulf Centre for Human Rights, 2014-11-14 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ERDBRINK, Thomas. Iran Arrests Prominent Rights Activist. The New York Times. 2015-05-05. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. Iran Human Rights Defenders Report 2019/20 [online]. Iran Human Rights, 2020 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  22. Zaghari-Ratcliffe to go on hunger strike in Iranian jail. The Irish Times [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Iran frees activist, cuts her sentence – DW – 10/08/2020. dw.com [online]. Deutsche Welle, 2020-08-10 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Iran frees prominent rights activist, news agency reports. Reuters. 2020-10-08. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. (anglicky) 
  25. Annual Report on the Death Penalty in Iran 2020 [online]. Iran Human Rights, 2021 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  26. Narges Mohammadi: Violence of Death Penalty is Worse Than War. IranHR.net [online]. Iran Human Rights, 2021-03-31 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b Iran: Release arbitrarily detained rights activist at imminent risk of flogging. Amnesty International [online]. 2021-11-18 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. SIMPSON, John. White Torture by Narges Mohammadi review – solitary savagery [online]. 16 December 2022 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  29. MOHAMMADI, Narges. White Torture: Interviews with Iranian Women Prisoners. London, UK: OneWorld Publications, November 2022. ISBN 9780861545513. 
  30. نرگس محمدی: مهدی یراحی با ترانه‌اش دسیسه وحشت استبداد دینی را بر سر حکومت آوار کرد [online]. 6 October 2023. Dostupné online. 
  31. Three imprisoned Iranian women journalists awarded 2023 UNESCO/Guillermo Cano World Press Freedom Prize. unesco.org [online]. UNESCO, 2023-05-02 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. BBC 100 Women 2022: Who is on the list this year?. BBC News [online]. BBC, 2022-12-06 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Iranian Nobel Laureate Dedicates Prize To Jailed Colleague. Radio Free Europe/Radio Liberty. 2010-06-16. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]