Naděžda Krupská

Naděžda Krupská
Naděžda Krupská
Rodné jméno	Надежда Константиновна Крупская
Narození	14.jul. / 26. února 1869greg.; Petrohrad
Úmrtí	27. února 1939 (ve věku 70 let); Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Bestuževské kurzy
Povolání	knihovnice, spisovatelka, učitelka a politička
Ocenění	Leninův řád; Řád rudého praporu práce
Politické strany	Komunistická strana Sovětského svazu (do 1939); Ruská sociálně demokratická dělnická strana
Choť	Vladimir Iljič Lenin (1898–1924)
Rodiče	Konstantin Krupsky a Elizaveta Krupskaya
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1939); člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naděžda Konstantinovna Krupská (rusky Надежда Константиновна Крупская, Naděžda Konstantinovna Krupskaja; 26. února 1869, Petrohrad – 27. února 1939, Moskva)^[1] byla ruská politička a pedagožka, manželka sovětského vůdce Vladimíra Lenina.

Život

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Její otec Konstantin Ignaťjevič Krupskij (1837–1897) byl carský důstojník ze zchudlého šlechtického rodu, matka Jelizaveta Vasiljevna Tistrova (1836–1915) též pocházela ze šlechtické rodiny. Naděžda Krupská vystudovala dívčí gymnázium v Petrohradě, po smrti otce se živila vyučováním.

V roce 1894 se seznámila s Leninem a poté, co oba byli v roce 1896 uvězněni a Lenin poslán do vyhnanství, jí bylo v roce 1898 umožněno ho následovat pod podmínkou, že se za něj po příjezdu provdá. Po propuštění odcestoval Lenin z Ruska; Krupská ho v roce 1901^[1] následovala a setrvala s ním až do jeho smrti. V dopise Bernských úřadů povolujících pobyt je její křestní jméno přeloženo jako Esperantia.

Po bolševické revoluci v roce 1917 byla sovětskou politickou pracovnicí, pedagožkou a organizátorkou sovětského školství. Krupská zpracovala otázky polytechnického vzdělání a spojení výchovy a vyučování s výrobní praxí. Při své činnosti vyvinula celý systém politik pro vzdělávání a blaho dětí, který zahrnoval vše od předškolní výchovy a zřizování mateřských škol a hřišť až po výchovu komunistické mládeže. Byla jednou ze zakladatelek sovětské pionýrské organizace a také Komsomolu – Svazu komunistů mládeže.^[2] Od roku 1898 byla členkou VKS(b). Byla také činná v mezinárodním komunistickém hnutí. Od roku 1931 byla členkou Akademie věd SSSR.

Zemřela v Moskvě.^[3]

Dílo (české překlady)

Ve svých pracích popularizovala světový názor marxismu-leninismu^[4] a aktivně se účastnila zpracovávání Leninova teoretického dědictví.^[5]

Můj život (Praha-Karlín, Komunistické nakladatelství, 1929)
Vzpomínky na Lenina (Díl 1 a 2; V Praze, Odeon (Jan Fromek), 1934)
O mladých pionýrech (Praha, Mladá fronta, 1951)
O výchově a vyučování (Praha, Dědictví Komenského, 1951)
O knihovnické práci (sborník statí z roku 1934; Praha, Orbis, 1954)
Lenin jako propagandista a agitátor (Praha, SNPL, 1957)
Lenin - redaktor a organizátor stranického tisku (Praha, SNPL, 1958)
O komunistické výchově (články a projevy; Praha, SNPL, 1958)
Vzpomínky na Lenina (Praha, SNPL, 1958, SNKLU 1964, Orbis 1970)
O klubové práci (Sborník statí; Praha, Osv. ústav, 1966)
Pedagogické dílo (Praha, SPN, 1976)
O dětském komunistickém hnutí (výbor z pedagog. statí; autoři Naděžda Konstantinovna Krupská, Edwin Hoernle; Praha, Mladá fronta, 1979)

Inspirace ve filmu

Životopisný film Naděžda byl natočen v SSSR v roce 1973

Galerie

Naděžda Krupská (1879)
Naděžda Krupská (1890)
Naděžda Krupská a Lenin (1922)
Naděžda Krupská (20. léta 20. stol.)

Citát

„	A v noci jsme s Iljičem nijak nemohli usnout, snili jsme o mohutných dělnických demonstracích, jichž se jednou zúčastníme…	“
— Naděžda Krupská^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nadezhda Krupskaya na anglické Wikipedii a Крупская, Надежда Константиновна na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b Богуславский, М. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-06]. Heslo КРУ́ПСКАЯ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-20. (rusky)
↑ 8 Soviet women who were FIRST in their field (PHOTOS). www.gw2ru.com [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-26. (anglicky)
↑ Vdova Leninova zemřela. Lidové noviny. 28. 2. 1939, s. 3. Dostupné online.
↑ Suvorov 1976, s. 596.
↑ Suvorov 1976, s. 597.
↑ Naděžda K. Krupská: Vzpomínky na Lenina, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964, str. 35

Literatura

DRIDZO, Vera Solomonovna. ŠUL'GIN, V. Naděžda Krupská. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 130 s. cnb000684661.
JEŽEK, Alexandr. Naděžda Konstantinovna Krupská. Praha: Horizont, 1983. 179 s. cnb000004153.
SUVOROV, Lev, 1976. Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 596–610.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Naděžda Krupská na Wikimedia Commons
Osoba Naděžda Krupská ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naděžda Krupská

[БРЭ-1] Богуславский, М. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-06]. Heslo КРУ́ПСКАЯ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-20. (rusky)

[2] 8 Soviet women who were FIRST in their field (PHOTOS). www.gw2ru.com [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-26. (anglicky)

[3] Vdova Leninova zemřela. Lidové noviny. 28. 2. 1939, s. 3. Dostupné online.

[FOOTNOTESuvorov1976596-4] Suvorov 1976, s. 596.

[FOOTNOTESuvorov1976597-5] Suvorov 1976, s. 597.

[6] Naděžda K. Krupská: Vzpomínky na Lenina, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964, str. 35

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]