Nebukadnesar II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nabukadnezar II)
Skočit na: Navigace, Hledání
Nebukadnesar II.
novobabylónský král
Portrét
Doba vlády 624-562 př.n.l.
Narození 630 př. n. l.
Úmrtí 7. října 562 př. n. l. (ve věku 67–68 let)
Babylón
Potomci Amél-Marduk
Otec Nabopolasar

Nebukadnesar II., také Nebukadnecar, Nebukadresar, zast. též Nabuchodonozor II. byl nejvýznamnějším z novobabylonských králů, vládl v letech 624 až 562 př. n. l. Je také známý jako postava z Bible a židovských dějin, která nechala zbořit jeruzalémský Šalomounův chrám a vypudit Židy do exilu (babylonské zajetí).

Život[editovat | editovat zdroj]

Ištařina brána byla součástí opevnění Babylónu zbudovaného Nebukadnesarem

Jméno pochází z akkadštiny, znamená „Nebo, chraň dědice“. Jeho otcem byl Nabopolasar, jeho syn byl Amél-Marduk.

Vedl boje s Judským královstvím, nad kterým roku 587 př. n. l. zvítězil a zbořil celý Jeruzalém, včetně slavného prvního Jeruzalémského chrámu. Dále opanoval Sýrii a Egypt. Roku 567 př. n. l. znovu bojoval s Egyptem a více než polovinu jej vyplenil. K tomuto všemu se ještě snažil válčit s Arábií pro navázání snazších obchodních styků.

Stejně tak důležitá je i jeho budovatelská snaha. Nechal vystavět kolem hlavního města Babylónu vysoké hradby (25 m vysoké, čtyři kilometry dlouhé). Nechával vybudovat chrámy mnoha bohům a i nejslavnější klenot, jeden ze sedmi divů světaVisuté zahrady Semiramidiny.

Za jeho vlády čítalo obyvatelstvo Babylónu neuvěřitelných 250 tisíc a s tímto počtem to bylo největší město tehdejšího světa.

Po Nebukadnesarově smrti se panovníci na novobabylonském trůnu střídali, vládl více chaos než pořádek, a nakonec celá Novobabylonie zanikla pod nájezdy perského velkokrále Kýra II. Posledním panovníkem Novobabylónské říše byl Nabonid, případně Nabonidův syn Belšacar jako spolukrál.[1]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Biblická postava[editovat | editovat zdroj]

Nebukadnesar se objevevuje v několika biblických knihách: v Druhé knize královské, v Druhé knize kronik, Jeremjášovi, Danielovi a deuterokanonické knize Júdit.

Podle knihy Daniel byl král po určitý čas stižen duševní poruchou, kterou je možno podle popsaných projevů ztotožnit s klinickou lykantropií.[zdroj?]

Balsazar král učinil hody veliké tisíci knížatům svým, a před nimi víno pil. A když pil víno Balsazar, rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné, kteréž vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrámu Jeruzalémského, aby z něho pili král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho.
— Bible kralická, Daniel 5, 1 - 2
Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.
— Český ekumenický překlad, Daniel 5, 1 - 2


Přestože my bychom označili Belsazara jako syna Nabonida a nikoliv Nebukadnesara II,[2] v Bibli se slovem otec často překládá hebrejské slovo אבא [aba], nesoucí spíše volnější význam předek. V tomto kontextu je tedy uveden Nabukadnesar právě jako známější a slavnější předek.

Ve dvacátém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal judským králem král Ása. Kraloval v Jeruzalémě čtyřicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova. Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David. Vyhnal ze země chrámové smilníky a odstranil všechny bůžky, které udělali jeho otcové.
— Český ekumenický překlad, 1. Královská 15, 9 – 11

Nebukadnesar II. je z vypravěčské perspektivy knihy Daniel významnější Belsazarův předek na trůnu než Nabonid, protože Nebukadnesar II. se poddal Danielovu Bohu, kdežto Nabonid uctíval opět božstva Babylonie (dokladem jsou Nabonidovy válce: urské a sipparský[3]). Byl to ale právě Nebukadnesar II., kdo nádoby z Jeruzalémského chrámu odnesl. V knize Daniel jejich opětným zneuctěním končí nejenom Belsazarova vláda, ale také samotná éra Novobabylonské říše.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Nabukadnesar je hlavní postavou opery Nabucco od Giuseppe Verdiho z roku 1842.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Osmnáctý díl : Navary - Oživnutí. V Praze : J. Otto, 1902. S. 22 - 23.  
  2. Dějiny Mezopotámie. Praha : Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 266 s. ISBN 80-7184-416-0. S. 156 - 166.  
  3. Cylinders of Nabonidus. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 674850553. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV, autorů. Dějiny mezopotámie. Praha : Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998.  
  • Biblí svatá aneb Všecka svatá písma Starého i Nového zákona : Podlé posledního vydání kralického z roku 1613. [s.l.] : Nákladem Biblické společnosti britické a zahraniční, 1929.  

Související články[editovat | editovat zdroj]