Někdo to rád horké

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Někdo to rád horké (film))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Někdo to rád horké
Americký plakát, 1959
Americký plakát, 1959
Základní informace
Původní názevSome Like It Hot
Země původuSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Jazykangličtina
Délka120 min
Žánryromantická komedie
LGBT film
kriminální film
filmový muzikál
screwball comedy film
PředlohaFanfares of Love
Námětněmecká fraška Fanfaren der Liebe
ScénářI. A. L. Diamond
Billy Wilder
Robert Thoeren
RežieBilly Wilder
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleMarilyn Monroe
Jack Lemmon
Tony Curtis
George Raft
Pat O'Brien
… více na Wikidatech
ProdukceBilly Wilder
HudbaAdolph Deutsch
KameraCharles Lang
StřihArthur P. Schmidt
Výroba a distribuce
Premiéra29. březen 1959
Produkční společnostiMirisch Company
United Artists
DistribuceUnited Artists
Rozpočet2,9 mil. US$
Tržby25 mil. US$
OceněníAcademy Award for Best Costume Design, Black-and-White (1958)
National Film Registry (1989)
National Board of Review: Top Ten Films
Někdo to rád horké na ČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Někdo to rád horké (v anglickém originále Some Like It Hot) je americká filmová komedie z roku 1959, k níž scénář napsali Billy Wilder s I. A. L. Diamondem. Inspirací se stala německá fraška Fanfaren der Liebe (1951, režie Kurt Hoffmann).

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj je zasazen do Chicaga roku 1929. Dva mladí jazzoví muzikanti se na den svatého Valentýna stanou nechtěnými svědky masakru tamní mafie. Utíkají před svými pronásledovateli a převlečou se za ženy. Jako Josefína a Dafné odjíždějí v převleku za ženy společně s výhradně dívčí jazzovou kapelou na Floridu. Joe se zde však zamiluje do hlavní zpěvačky Sugar a naopak do Dafné se zamiluje postarší milionář Osgood Fielding. Situace se ještě více zkomplikuje, když v závěru dorazí do floridského hotelu také gangsteři, kteří muzikanty pronásledují.

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Předprodukce[editovat | editovat zdroj]

Billy Wilder napsal scénář k filmu společně se spisovatelem I.A.L. Diamondem.[1] Námět vychází ze scénáře Roberta Thoerena a Michaela Logana k francouzskému filmu Fanfáry lásky z roku 1935.[2] Původní scénář k filmu Fanfáry lásky se nepodařilo dohledat, a tak Walter Mirisch našel kopii německého remaku z roku 1951, Fanfáry lásky. Koupil práva na tento scénář a Wilder s ním pracoval a vytvořil nový příběh.Oba filmy sledují příběh dvou hudebníků, kteří hledají práci, Wilder však vytvořil gangsterskou podzápletku, díky níž jsou hudebníci na útěku.[3]

Studio najalo ženskou imitátorku Barbette, aby Lemmona a Curtise trénovala v genderové iluzi pro film. Monroeová pracovala za 10 procent z hrubého zisku nad 4 miliony dolarů, Curtis za 5 procent z hrubého zisku nad 2 miliony dolarů a Wilder za 17,5 procenta z prvního milionu po dosažení rentability a 20 procent poté.[4]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Tonyho Curtise si Billy Wilder všiml při natáčení filmu Houdini. (1953),[5] a myslel si, že Curtis by se na roli Joea skvěle hodil. "Byl jsem si jistý, že Tony se na to hodí," vysvětloval Wilder, "protože byl docela hezký, a když Marilyn řekne, že patří do rodiny Shell Oil, musí tomu být schopná uvěřit." [6] Wilderův první nápad na roli Jerryho byl Frank Sinatra, ale ten na konkurz nepřišel.[7] Do role Jerryho byli zvažováni také Jerry Lewis a Danny Kaye. Nakonec si Wilder vyhlédl Jacka Lemmona v komedii Operace Bláznivý ples[8] a vybral si ho pro roli. Wilder a Lemmon spolu pak natočili řadu filmů, včetně The Apartment a několika filmů, v nichž se objevil i Walter Matthau.

Podle York Film Notes natočili Billy Wilder a I.A.L. Diamond neočekávali, že by roli Sugar přijala tak velká hvězda jako Marilyn Monroe.[1] "Mitzi Gaynor byla ta, kterou jsme měli na mysli," řekl Wilder. "Přišla zpráva, že Marilyn tu roli chce, a pak jsme Šablona:Em mít Marilyn."[9] Wilder a Monroe spolu v roce 1955 natočili film The Seven Year Itch.

Byl to první „áčkový“ film George Rafta po několika letech.[10]

Natáčení[editovat | editovat zdroj]

Film se natáčel v Kalifornii během léta a podzimu 1958.[11] AFI uvádí data výroby mezi začátkem srpna a 12. listopadem 1958 v Samuel Goldwyn Studios. Mnoho scén se natáčelo v Hotelu del Coronado v Coronadu, který se ve filmu objevil jako Seminole Ritz Hotel v Miami, protože zapadal do doby 20. let a nacházel se nedaleko Hollywoodu.

S Marilyn Monroe bylo mnoho problémů, protože se nesoustředila a trpěla závislostí na prášcích. Neustále chodila pozdě na natáčení a mnoho svých replik si nedokázala zapamatovat, podle Tonyho Curtise měla na jednu repliku v průměru 35-40 záběrů.[12] Správné znění repliky „To jsem já, Sugar“ trvalo 47 záběrů, protože Monroe si neustále pletla pořadí slov a říkala buď „Sugar, to jsem já“, nebo „To jsem já, Sugar“.[ujasnit] Tony Curtis a Jack Lemmon se během natáčení vsadili o to, kolik záběrů bude potřebovat, aby to řekla správně.[13] Na natáčení scény se Shellem Jr. a Sugar na pláži byly naplánovány tři dny, protože Monroe měla mnoho komplikovaných replik, ale scéna byla hotová za pouhých 20 minut.[14] Herecká trenérka Monroeové Paula Strasbergová a manžel Monroeové Arthur Miller se snažili ovlivnit natáčení, což Wilderovi a dalším členům štábu vadilo.[15][16]

Billy Wilder v roce 1959 hovořil o natáčení dalšího filmu s Monroe: „Probíral jsem to se svým lékařem a psychiatrem a ti mi řekli, že jsem příliš starý a příliš bohatý na to, abych to znovu podstoupil.“[17] Wilder ale také přiznal: „Moje teta Minnie byla vždycky dochvilná a nikdy nezdržovala produkci, ale kdo by platil za to, aby viděl mou tetu Minnie?“[18] Také prohlásil, že Monroe hrála svou roli skvěle.[19]

Ikonická závěrečná věta filmu „Nikdo není dokonalý“ se umístila na 78. místě v žebříčku 100 nejoblíbenějších filmových hlášek časopisu The Hollywood Reporter, ale ve finálním sestřihu se nikdy neměla objevit. Diamond a Wilder ji do scénáře zařadili jako „náhradní“, dokud nevymyslí něco lepšího, ale nikdy se jim to nepodařilo.[20]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Co se týče zvukové stránky, ve filmu je „silný hudební prvek“[1], přičemž soundtrack vytvořil Adolph Deutsch. Má autentickou jazzovou atmosféru 20. let a využívá ostré, dechové[ujasnit] smyčce, které v určitých momentech vytvářejí napětí, například kdykoli se objeví Spatsovi gangsteři. Co se týče kinematografie a estetiky, Billy Wilder se rozhodl natočit film černobíle, protože Jack Lemmon a Tony Curtis v plném kostýmu a s make-upem vypadali při prvních barevných testech "nepřijatelně groteskně".[1] Přestože Monroeová ve smlouvě požadovala, aby byl film barevný, souhlasila s tím, aby byl natočen černobíle, když viděla, že Curtisův a Lemmonův make-up jim na barevném filmu dodává „strašidelný“ vzhled.[21] Orry-Kelly, který měl na starosti kostýmy, vytvořil kostýmy i pro Marilyn Monroe[22][23] stejně jako Jack Lemmon a Tony Curtis,[24] poté, co kostýmy, které studio poskytlo pro hlavní mužské role, špatně padly.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní postavu Sugar si zahrála Marilyn Monroe vyobrazená jako sexuální symbol. Stylizovala se však i do polohy zranitelné osamělé zpěvačky. Hlavní mužské postavy ztvárnili Jack Lemmon (Jerry – Dafné) a Tony Curtis (Joe – Josefína).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Snímek byl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší herec v hlavní roli (Jack Lemmon), kostýmy, výprava, kamera, režie a nejlepší adaptovaný scénář. Oscara získal za kostýmy. Obdržel Zlatý glóbus, když byl nominován v kategoriích nejlepší komedie, nejlepší muzikálový a komediální herec (Jack Lemmon) a nejlepší komediální a muzikálová herečka (Marilyn Monroe). Jack Lemmon si odnesl cenu Britské filmové a televizní akademie za nejlepšího nebritského herce.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Film se stal známým také závěrečnou větou Osgooda Fieldinga „Nobody is perfect“ (Nikdo není dokonalý).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jule Styne, Peter Stone, Bob Merrill: Sugar!. Městské divadlo Brno, Sezóna 2010/11 VI

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Some Like It Hot na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Rolston, Lorraine, Some like it Hot (York Film Notes). Longman; 1 vydání, 2000 s. 7-57
  2. Curtis, T. a Vieira, M. (2009). Some Like It Hot. London: Virgin Books, s.13
  3. Někteří to rádi horké (1959) [online]. Turner Classic Movies, Inc.. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BALIO, Tino. United Artists: The Company That Changed the Film Industry. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0299230135. S. 170. (anglicky) 
  5. rich-826. Houdini (1953) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Golenbock, Peter, American Prince: A Memoir, 2008, Publishing Group
  7. Alison Castle (Hrsg.): Billy Wilder's Some like it hot (Někdo to rád horké). Taschen, 2001, s. 24.
  8. Alison Castle (Hrsg.): Někdo to rád horké Billyho Wildera. Taschen, 2001, S. 238.
  9. CROWE, Cameron. Rozhovory s Wilderem. Reprint. vyd. [s.l.]: Alfred A. Knopf, 1999. někteří mají rádi horké Dostupné online. ISBN 9780375406607. S. 161. (anglicky) 
  10. Šablona:Cite magazine
  11. Castle, Alison(Hrsg.): Billy Wilder's Some Like It Hot. Taschen, 2001, s. 24.
  12. Parkinson. Tony Curtis Talks About Marilyn Monroe. [s.l.]: YouTube.com, 2016-10-01. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Jack Lemmon in: Billy Wilder's Some Like It Hot. Taschen, 2001, ISBN 3-8228-6056-5. str. 277
  14. Schlöndorff, Volker: Billy Wilder in Billy Wilder hovoří. Někdo to rád horké. DVD, říjen 2006.
  15. Walter Mirisch in: Jak se to dělá?: Billy Wilder's Some Like It Hot. Taschen, 2001, ISBN 3-8228-6056-5
  16. Tony Curtis in: Billy Wilder's Some Like It Hot, Taschen 2001 (2010), S. 286
  17. [s.l.]: [s.n.] filmu Někdo to rád horké: Mé vzpomínky na Marilyn Monroe a klasický americký film Dostupné online. ISBN 978-0470561195. 
  18. Velké vtipné citáty: Vydavatel=Wind Runner Press. [s.l.]: [s.n.], 2011. Minnie Dostupné online. ISBN 978-1936179015. (anglicky) 
  19. Alison Castle (Hrsg.): Někdo to rád horké Billyho Wildera. Taschen, 2001, S. 287.
  20. Hollywood's 100 Favorite Movie Quotes. The Hollywood Reporter. 24. února 2016. Dostupné online [cit. 24. února 2019]. (anglicky) 
  21. NIXON, Rob. Za kamerou filmu Někdo to rád horké [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Někdo to rád horké [online]. 2019-08-07 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (polsky) 
  23. Orry-Kelly o kostýmech, celebritách a hvězdách [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Někteří to rádi horké [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]