Národní sdružení (Francie)
| Národní sdružení | |
|---|---|
| Rassemblement national | |
 | |
| Zkratka | RN |
| Datum založení | duben 1972 |
| Předseda | Jordan Bardella |
| Zakladatel | Jean-Marie Le Pen |
| Sídlo | 76-78 rue des Suisses, 92000 Nanterre |
| Ideologie | pravicový populismus francouzský nacionalismus |
| Politická pozice | krajní pravice[1] |
| Evropská strana | Strana identity a demokracie |
| Politická skupina EP | Patrioti pro Evropu |
| Počet členů | 37 000[2] (2017) |
| Barvy | modrá, bílá a červená |
| Oficiální web | www.rassemblementnational.fr/ |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Národní shromáždění | 126/577
|
| Senát | 2/348
|
| Evropský parlament | 30/81
|
| Regionální rada | 358/1758
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní sdružení (francouzsky Rassemblement national, zkratka RN, do roku 2018 Národní fronta) je francouzská pravicově populistická strana vzniklá v říjnu 1972, vedená od roku 2022 Jordanem Bardellou. Stranu vedla od roku 2011 do roku 2022 Marine Le Penová, dcera bývalého předsedy Jean-Marie Le Pena. Původní název strany zněl Front national pour l'unité française (Národní fronta za francouzskou jednotu). Strana není od roku 2018 pro odchod Francie z Evropské unie, ale pro reformu EU.[3]
Politická platforma
[editovat | editovat zdroj]Národní fronta původně sdružovala různorodé skupiny od radikálních katolíků, neopohanů a rasistů. Právě antisemitismus odrazoval většinu francouzské populace a Jean-Marie Le Pen byl odsouzen za trivializování holocaustu.
Pod vedením Marine Le Pen se strana distancovala od rasismu a naopak podporuje Izrael. Z politiky nízkých daní se přeorientovala na politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být podle nacionalistické ideologie určen pouze tzv. "pravým Francouzům" a chránit je před globalizací. Její program obsahuje tyto cíle:
- Omezení imigrace
- Návrat k tradičním hodnotám: zakázat potraty, podporovat místní tradiční kulturu
- Větší nezávislost na Evropské unii a dalších mezinárodních organizacích
- Stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem
- Obnovení trestu smrti, zejména pro teroristy, vrahy a překupníky drog
- Zrušení dvojího občanství
- Nižší daně
- Zastavení výstavby mešit
Strana se staví proti imigraci, a to především proti muslimské imigraci ze severní a západní Afriky a Středního východu. V prezidentských volbách 1995, Jean-Marie Le Pen navrhoval "vrátit tři milionů Neevropanů z Francie humánními a důstojnými prostředky".
Hlavní ideologie RN je nepochybně artikulována na xenofobii v popředí ve všech tématech nebo vazbách spojených s Afrikou a muslimy.
Evropské záležitosti
[editovat | editovat zdroj]
Národní fronta byla jedna z několika stran, která podpořila odmítnutí evropské ústavy z roku 2005. Také byla předním členem evropské politické strany Euronatu, který sdružoval evropské nacionalistické strany. V Evropském parlamentu byla Národní fronta do roku 2007 nezařazená, když se jí podařilo vytvořit alianci s ostatními euroskeptickými a nacionalistickými stranami, čímž dosáhla minimálního počtů poslanců nezbytných k vytvoření evropské skupiny s názvem Identita, tradice, suverenita pod vedením člena Národní fronty Bruna Gollnische. Identita, tradice a suverenita však zanikla v listopadu 2007, po zběhnutí Strany velkého Rumunska. Poté se Národní fronta stala v Evropském parlamentu členem frakce Evropa národů a svobody. Po evropských volbách 2019 Národní sdružení pokračovalo v nástupnické frakci Identita a demokracie.
Volby
[editovat | editovat zdroj]Volby do Národního shromáždění
[editovat | editovat zdroj]
| Volby | I. kolo | II. kolo | Počet mandátů | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet hlasů | Hlasy v % | Počet hlasů | Hlasy v % | ||
| 1978 | 82 743 | 0,3 | — | — | 0 |
| 1981 | 44 414 | 0,2 | — | — | 0 |
| 1986 | 2 705 336 | 9,7 | — | — | 35 |
| 1988 | 2 359 528 | 9,7 | – | – | 1 |
| 1993 | 3 152 543 | 13,8 | 1 168 160 | 5,1 | 0 |
| 1997 | 3 800 785 | 14,95 | 1 434 854 | 5,7 | 1 |
| 2002 | 2 862 960 | 11,3 | 393 205 | 1,85 | 0 |
| 2007 | 1 116 136 | 4,29 | 17 107 | 0,08 | 0 |
| 2012 | 3 528 373 | 13,6 | 842 684 | 3,66 | 2 |
| 2017 | 2 990 454 | 13,2 | 1 590 869 | 8,8 | 8 |
| 2022 | 4 248 537 | 18,7 | 3 589 465 | 17,3 | 89 |
Prezidentské volby
[editovat | editovat zdroj]_(cropped).jpg)
| Volby | Kandidát | I. kolo | II. kolo | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet hlasů | Hlasy v % | Počet hlasů | Hlasy v % | ||
| 1974 | Jean-Marie Le Pen | 190 921 | 0,8 | — | — |
| 1981 | — | — | — | — | — |
| 1988 | Jean-Marie Le Pen | 4 376 742 | 14,5 | — | — |
| 1995 | Jean-Marie Le Pen | 4 571 138 | 15,0 | — | — |
| 2002 | Jean-Marie Le Pen | 4 805 307 | 16,86 | 5 525 906 | 17,79 |
| 2007 | Jean-Marie Le Pen | 3 835 029 | 10,44 | — | — |
| 2012 | Marine Le Penová | 6 421 426 | 17,90 | — | — |
| 2017 | Marine Le Penová | 7 679 493 | 21,30 | 10 644 118 | 33,90 |
| 2022 | Marine Le Penová | 8 135 456 | 23,1 | 13 297 760 | 41,5 |
Francouzské regionální volby
[editovat | editovat zdroj]| Volby | I. kolo | II. kolo | Počet mandátů | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet hlasů | Hlasy v % | Počet hlasů | Hlasy v % | ||
| 2004 | 3 564 059 | 14,70 | 3 199 392 | 12,38 | 156 |
| 2010 | 2 223 800 | 11,42 | 1 943 307 | 9,17 | 118 |
| 2015 | 6 018 672 | 27,73 | 6 820 147 | 27,10 | 358 |
Volby do Evropského parlamentu
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů | Hlasy v % | Počet mandátů |
|---|---|---|---|
| 1984 | 2 210 334 | 11,0 | 10 |
| 1989 | 2 121 836 | 11,8 | 10 |
| 1994 | 2 050 086 | 10,5 | 11 |
| 1999 | 1 005 225 | 5,7 | 5 |
| 2004 | 1 684 868 | 9,8 | 7 |
| 2009 | 1 091 681 | 6,3 | 4 |
| 2014 | 4 711 339 | 24,9 | 24 |
| 2019 | 5,286,939 | 23,34 | 23 |
| 2024 | 7,755,143 | 31,5 | 30 |
Vedení strany
[editovat | editovat zdroj]- Jean-Marie Le Pen – od dubna 1972 – do ledna 2011
- Marine Le Penová – od ledna 2011 – do listopadu 2022
- Jordan Bardella – od listopadu 2022
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Akademické zdroje:
- TAYLOR, Kyle. Europeans favoring right-wing populist parties are more positive on Putin [online]. Pew Research Center, 24-01-2017 [cit. 2017-02-28]. Dostupné online.
- Mondon, A., 2015. "The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony." Patterns of Prejudice, 49 (4), ss. 392–413.
- Anthony M. Messina (2015). "The political and policy impacts of extreme right parties in time and context." Ethnic and Racial Studies 2015; 38: 1355.
- AZÉMA, Jean-Pierre; WINOCK, Michel. Histoire de l'extrême droite en France. [s.l.]: Éditions du Seuil, 1994. ISBN 9782020232005.
- CAMUS, Jean-Yves; LEBOURG, Nicolas. Far-Right Politics in Europe. [s.l.]: Harvard University Press, 2017. ISBN 9780674971530.
- DECLAIR, Edward G. Politics on the Fringe: The People, Policies, and Organization of the French National Front. [s.l.]: Duke University, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-2139-2.
- HOBOLT, Sara; DE VRIES, Catherine. Political Entrepreneurs: The Rise of Challenger Parties in Europe. [s.l.]: Princeton University Press, 16 June 2020. ISBN 978-0691194752.
- JOLY, Bertrand. Nationalistes et Conservateurs en France, 1885–1902. [s.l.]: Les Indes Savantes, 2008.
- KITSCHELT, Herbert; MCGANN, Anthony. The radical right in Western Europe: a comparative analysis. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, 1995. ISBN 0472106635. S. 91–120.
- MCGANN, Anthony; KITSCHELT, Herbert. The Radical Right in Western Europe A Comparative Analysis. [s.l.]: University of Michigan Press, 1997. ISBN 9780472084418.
- MAYER, Nonna. From Jean-Marie to Marine Le Pen: Electoral Change on the Far Right. Parliamentary Affairs. January 2013, s. 160–178. DOI 10.1093/pa/gss071.
- MESSINA, Anthony. The political and policy impacts of extreme right parties in time and context. Ethnic and Racial Studies. 2015, s. 1355–1361. DOI 10.1080/01419870.2015.1016071. S2CID 143522149.
- MONDON, Aurelien. The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony. Patterns of Prejudice. 2015, s. 392–413. Dostupné online. DOI 10.1080/0031322X.2015.1069063. S2CID 146600042.
- MUDDE, Cas. The Far Right Today and The ideology of the extreme right. [s.l.]: John Wiley & Sons, 25 October 2019. ISBN 978-1509536856.
- RYDGREN, Jens. France: The Front National, Ethnonationalism and Populism.. London: Palgrave Macmillan, 2008. ISBN 9781349284764.
- SHIELDS, James. The Extreme Right in France: From Pétain to Le Pen. [s.l.]: Routledge, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-415-37200-8.
- SIMMONS, Harvey G. The French National Front: The Extremist Challenge To Democracy. [s.l.]: Westview Press, 1996. ISBN 978-0813389790.
- WILLIAMS, Michelle Hale. A new era for French far right politics? Comparing the FN under two Le Pens and The Impact of Radical Right-Wing Parties in West European Democracies. Análise Social. January 2011, s. 679–695.
- Victory for France's conservatives in local elections. www.dw.com. Deutsche Welle, 30-03-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017].
- ERLANGER, Steven; DE FREYTAS-TAMURA, Kimiko. E.U. Faces Its Next Big Test as France’s Election Looms. New York Times. 17-12-2016. Dostupné online [cit. 28-02-2017].
- MEICHTRY, Stacy; BISSERBE, Noemie. Le Pen Family Drama Splits France's Far Right National Front Party. Wall Street Journal. 19-08-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017].
- VAN, Sonia. France – A Guide to Europe's Right-Wing Parties and Extremist Groups. Time. 29-07-2011. Dostupné online [cit. 23-02-2016].
- ↑ La très instructive publication des comptes 2017 des partis politiques par la CNCCFP 2019年1月25日
- ↑ RADAČIČOVÁ, Simone. Le Penová otočila. Už žádné referendum o frexitu, v Evropské unii chce zůstat a změnit ji spolu s dalšími populistickými stranami. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní sdružení na Wikimedia Commons - Oficiální stránky RN (francouzsky)
- Francie: Pravice se mění, Le Pen zůstává
- Postoj francouzských politických stran k evropské integraci Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
