Volby do Národního shromáždění Francouzské republiky 2017
| volby do Národního shromáždění Francouzské republiky v roce 2017 | |
|---|---|
| Stát |  Francie |
| Druh voleb | všeobecné |
| Volební termín | 11. a 18. červen |
| Předchozí volby | 2012 |
| Následující volby | 2022 |
| Volební účast | 42,64 %/48,7 % |
| Počet kandidátů | 17 |
Volby do Národního shromáždění Francouzské republiky 2017 se konaly 11. a 18. června 2017. Šlo o 15. volby do Národního shromáždění Páté Francouzské republiky a konaly se jen zhruba měsíc po prezidentských volbách. Bylo zvoleno 577 poslanců dvoukolovým volebním systémem. Ve volbách zvítězila LaREM prezidenta Emmanuela Macrona.
Výsledky[editovat | editovat zdroj]
Tyto volby se konaly měsíc po prezidentských volbách jehož druhé kolo se uskutečnilo 7. května. Už po prvním kole prezidentských voleb, z kterého postoupili Emmanuel Macron (En marche!) a Marine Le Penová (Národní fronta) s pouhými 24,01 % respektive 21,30 %, už bylo ovšem jasné, že pravděpodobnost kohabitace je poměrně vysoká, zvlášť když ani jeden z postoupivších kandidátů není ani z jedné ze dvou tradičních hlavních politických stran, Republikánů a Socialistů. Tím byly tyto parlamentní volby důležitější než v jiných letech.[1] Hnutí prezidenta Macrona v nich drtivě zvítězilo a získalo většinu 308 poslanců z 577. Třetí strana v pořadí Mouvement démocrate je Macronovým koaličním partnerem, tj. celkový počet mandátů pro uskupení činí 350. Republikáni jsou v koalici s Unií demokratů a nezávislých na místě šestém a s šesti dalšími poslanci; celkový počet mandátů pro pravici tak činí 136. Socialisté na čtvrtém místě jsou v koalici s Diverse gauche a třemi dalšími poslanci; celkový počet mandátů pro levici činí 45. Šesté a sedmé místo představují strany radikální levice. Zbývající počet je 11 poslanců.
| LaREM | LR | FN | MoDem | PS | FI | UDI | PCF | PRG | DLF | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Volební lídr | .jpg) Édouard Philippe |
_(cropped).jpg) François Baroin |
.jpg) Marine Le Pen |
 François Bayrou |
.jpg) Bernard Cazeneuve |
.jpg) Jean-Luc Mélenchon |
Jean-Christophe Lagarde |
.jpg) Pierre Laurent |
 Sylvia Pinel |
 Nicolas Dupont-Aignan |
| Počet hlasů | 7 826 245 | 4 040 203 | 1 590 869 | 1 100 656 | 1 032 842 | 883 573 | 551 784 | 217 833 | 64 860 | 17 344 |
| Podíl | 43,06 % ▬ | 22,23 % ▬ | 8,75 % ▲ | 6,06 % ▲ | 5,68 % ▼ | 4,86 % ▬ | 3,04 % ▬ | 1,2 % ▼ | 0,36 % ▼ | 0,1 % ▬ |
| Počet mandátů | 308 | 112 | 8 | 42 | 30 | 17 | 18 | 10 | 3 | 1 |
| Předchozí volby (2012) | nová strana | nová strana | 3,66 % (2) | 0,49 % (2) | 40,91 % (280) | nová strana | nová strana | 1,08 (10) spolu s PG | 0,36 % (3) | nová strana |
Podrobné výsledky[editovat | editovat zdroj]
| Strana nebo hnutí | První volba | Druhá volba | Mandátů | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Voličů | % | Voličů | % | ||
| La République En Marche! | 6 391 269 | 28,21 | 7 826 245 | 43,06 | 308 |
| Les Républicains | 3 573 427 | 15,77 | 4 040 203 | 22,23 | 112 |
| Mouvement démocrate | 923 227 | 4,12 | 1 100 656 | 6,06 | 42 |
| Parti socialiste | 1 685 677 | 7,44 | 1 032 842 | 5,68 | 30 |
| Union des démocrates et indépendants | 687 225 | 3,03 | 551 784 | 3,04 | 18 |
| La France Insoumise | 2 497 622 | 11,03 | 883 573 | 4,86 | 17 |
| Smíšená levice | 362 281 | 1,6 | 263 488 | 1,45 | 12 |
| Parti communiste français | 615 487 | 2,72 | 217 833 | 1,2 | 10 |
| Front national | 2 990 454 | 13,2 | 1 590 869 | 8,75 | 8 |
| Smíšená pravice | 625 345 | 2,76 | 306 074 | 1,68 | 6 |
| Regionalisté | 204 049 | 0,9 | 137 490 | 0,76 | 5 |
| Parti radical de gauche | 106 311 | 0,47 | 64 860 | 0,36 | 3 |
| Smíšení | 500 309 | 2,21 | 100 574 | 0,55 | 3 |
| Ekologičtí | 973 527 | 4,3 | 23 197 | 0,13 | 1 |
| Debout la France | 265 420 | 1,17 | 17 344 | 0,1 | 1 |
| Krajní pravice | 68 320 | 0,3 | 19 034 | 0,1 | 1 |
| Krajní levice | 175 214 | 0,77 | - | - | 0 |
| Celkem | 22 654 164 | 100 | 18 176 066 | 100 | 577 |
Volební systém[editovat | editovat zdroj]
Blízkost termínu prezidentských a parlamentních voleb je nastavena úmyslně od roku 2002, aby se snížilo riziko kohabitace z důvodu změny voličských preferencí, tedy situace, kdy se francouzský prezident nemůže opřít o parlamentní většinu své strany, což ve francouzské poloprezidentské republice znamená nutnost spolupráce politiků různých politických směrů, jež může být obtížná a případné neshody mohou paralyzovat výkonnou moc.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ RADAČIČOVÁ, Simone. Macron chce parlament postavit na nových talentech. ihned.cz [online]. 2017-04-26 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu volby do Národního shromáždění Francouzské republiky v roce 2017 na Wikimedia Commons - http://www.interieur.gouv.fr/Elections/Elections-legislatives-2017 Oficiální stránky] (francouzsky)
