Moszna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Moszna
Zespół Pałacowy Moszna.jpg
Poloha
Adresa Gmina Strzeleczki, PolskoPolsko Polsko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Moszna - Pałac 01.jpg

Zámek Moszna se nachází v Polsku asi 30 km od Opolí ve směru na Prudnik. Pro někoho je to „polský Disneyland“, pro někoho prostě kýč. Ale to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejkrásnějších a nejznámějších zámků na území Slezska. Moszna se od ostatních zámků liší nejen svou architekturou, ale i svým využitím v dnešním světě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kvůli nedostatku informací nemůžeme jednoznačně určit, ve kterém roce byla Moszna postavena. Vykopávky, které v Moszně probíhaly po druhé světové válce, odhalily zbytky středověkých dřevěných palisád. Později, při kopání studny v 70. letech, byly objeveny zbytky cihlových zdí. Díky těmto objevům se zrodila teorie, že původní zámek patřil templářům, ale tato teorie nebyla potvrzena.

Podle H. Barthela pochází nejstarší název Moszny Moschna nejspíš z roku 1687 a to z výrazu moszna tzn. mošna, taška nebo pytlík, topograficky dolina nebo prohlubeň. Není však vyloučeno, že pochází ze slova mech (Meszna). Každopádně je jisté, že první název byl později poněmčen. Na základě historických pramenů můžeme s jistotou prohlásit, že až do konce 17. století bylo podhradí Moszny majetkem rodiny von Skall. V letech 17231771 patřilo rodině von Reisewitz později rodině von Seherr-Thoss. V roce 1853 koupil Mosznu Heinrich von Erdmansdorf, ale zůstala jeho majetkem pouze 13 let. V roce 1866 přešel do vlastnictví rodiny Tiele Wincklers, kteří zámek rozšiřovali a bydleli tam až do roku 1945, kdy v zámku začala úřadovat Rudá armáda. V tomto období bylo zničeno hlavně vybavení zámku. Většina nábytku dnes stojí v muzeu v Pszczynie. Po válce byla Moszna sídlem několika institucí, neměla stálé využití. Různé instituce tady pořádaly konference, kurzy, nebo dovolené zaměstnanců a jejich dětí. Účastníci jednoho z těchhle kurzů zničili pomník France Huberta, který byl umístěn v parku. Dnes tam zůstal pouze podstavec. V letech 19611972 se zámek využíval jako ústav pro mentálně postižené. Od roku 1972 zde jsou venkovské lázně. Na části pozemků byly roku 1948 zřízeny státní stáje.

Zámek Moszna je velice zajímavý svou architekturou. Hlavní a nejstarší budova pochází z 18. století. Je postavena v barokním stylu. V noci z 2. na 3. června 1896 vypukl z neznámých příčin v zámku požár. Byl zničen interiér zámku, střechy a část fasády barokního paláce. Ještě téhož roku zahájil Franc Hubert von Thiele Winckler rekonstrukci a zároveň rozšíření paláce. Do roku 1900 bylo postaveno východní křídlo v novogotickém stylu. V letech 19121914 bylo přistavěno křídlo západní, ve stylu novorenesančním.

Začátek výstavby barokní zahrady sahá do poloviny 18. století. A to k rodině von Reisewitz, konkrétně k Jiřímu Wilhelmovi, komorníkovi Bedřicha Vznešeného. Později Hubert von Thiele Winckler park rozšířil a zmodernizoval, takže vypadal jako, v této době velice oblíbený, přírodní park.

Zakladatelé[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel rodu Hubert von Thiele Winckler by nebyl nikým významných, kdyby se neoženil s Valeskou Winckler. Měli spolu syna France Wincklera, který se po smrti rodičů odstěhoval na Horní Slezsko a stal se horníkem. Oženil se s Alwinou Kalide, dcerou inženýra dolu Maria. Po smrti tchána se stal Winckler správcem jeho majetku a oženil se s vdovou Marií. Dne 15. října 1840 mu byl z rukou pruského císaře Fridricha Wilhelma IV. udělen hraběcí titul. Jeho záhadná smrt 6. srpna 1851 dala podnět k mnoha spekulacím. Jeho žena zemřela o dva roky později. Jejich velký majetek zdědila jejich jediná dědička Valeska, Francova dcera z prvního manželství, která se 7. listopadu 1854 vdala za Huberta Gustava von Thiele. Měsíc po svatbě získal Hubert právo užívat příjmení a erb své ženy. Tím vzniklo spojení dvou do té doby málo významných rodů. A jelikož pro získání prestiže potřebovala rodina rezidenci, vybudoval Hubert v Miechovicích v 19. století novogotický zámek. Roku 1863 koupil Kujawy a o tři roky později sousední Mosznu a několik okolních vesnic.

Hubert a Valeska měli pravděpodobně 8 dětí: 4 dcery – Helenu, Hildegardu, Kláru a Evu a 4 syny – mezi nimi France Huberta a Hanse Wernera (jména dvou další synů nejsou známa). Jejich majetek zdědil právě nejstarší Franc Hubert, který nechal na pozemku vybudovat rodinný hřbitov. Původním nápadem byla rodinná hrobka pod zámeckou kaplí, ale nejspíš kvůli úniku spodní vody nakonec zvolili hřbitov. Jeho cílem bylo, aby Mosznu navštívil císař Wilhelm II. což se mu nakonec splnilo. Roku 1945 rodina Thiele Wincklers kvůli útěku do Německa Mosznu opustila.

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek je postaven do tvaru písmene U. Obě boční křídla sahají hluboko do parku. V paláci se nachází celkem 365 místností, 99 věží (tolik vesnic vlastnila rodina Thiele Wincklers); rozloha činí 7 000 m² a 65 000 m³. Navazuje na anglické zámky z alžbětinského období. Styl, ve kterém je zámek postaven, můžeme nazvat eklektismem.

Západní čtyřposchoďové křídlo má tvar obdélníku a má stejně jako ostatní části zámku svůj specifický charakter. Je postaveno v novorenesančním stylu. Charakterizují ho tři věžičky, velká, obdélníková okna umístěná a pravidelných řadách a hladké stěny, které ještě možná měly dostat fasádu, ale to nevíme jistě. V západním křídle byly umístěny především pokoje pro hosty. Mezi nejzajímavější patří bílý a černý salón a lovecký sál s největším krbem v zámku, nyní využívaný k pořádání konferencí a seminářů. Je zde taky původní jídelna bohatě vyzdobeny štukami s mytologickými motivy a skleník s exotickými druhy rostlin.

Střední část, nazývána taky hlavní, je nejnižší, symetrická a zdá se být taky nejskromnější. Charakteristická jsou tři vysoká okna tzv. porte fenétre na každé straně a jediná věžička uprostřed paláce. Vchod střeží dva lvi. Jeden spící a druhý bdící.

Východní křídlo má tvar písmene L. Jde o budovu se spoustou věží a věžiček a střechami ve tvaru jehlanů zakončených špicemi. Kulaté věžičky a špičaté střechy vytváří při slunečním světle kouzelnou hru světel a stínů. Specifická jsou také okna, která se vymykají jakékoli symetrii. Tajemnost budovy ještě podtrhávají drobné detaily vyrůstající ze stěn, střech, parapetů podstavců apod. jako jsou masky, sovy, orli, medvědi a další. Když se na tohle křídlo podíváme z boční strany a z větší dálky, vidíme gigantickou šedou stavbu vyrůstající ze zelené louky. Interiér křídla je tvořen panským pokojem – dnešní knihovnou, dvoupodlažním sálem, nazývaným obrazárnou s proskleným stropem (dřívější výzdobu lze vidět již jen na fotografiích z počátku 20. století). V této části zámku se také nachází kaple, nyní využívaná jako koncertní síň.

Reprezentativní funkci přejalo východní křídlo, takže v hlavní budově se nachází pouze dva vchody se skromným vestibulem, schodiště a několik sálů. Podle vybavení zámku můžeme soudit, že měl sloužil především k příjmu velkého množství hostů.

Park[editovat | editovat zdroj]

Park v Moszně patří mezi nejkrásnější a největší parky ve Slezsku. Na 250 hektarovém pozemku rostou 200leté lípy i 300leté duby a keře rododendronů a azalek.

Podle anglického vzoru 18. století se začaly postupně louky a lesy kolem zámků přeměňovat na parky. Moszna má ale něco i z holandského a francouzského vzoru. Jsou to například vodní kanály podél lipové aleje, které mohli ještě před půl stoletím hosté hraběte využívat jako vodní atrakci. Vodní kanály jsou spleteny v jednu síť, takže hosté při plavbě viděli jak zajímavé rostlinstvo parku, tak kvetoucí azalky a rododendrony, tak i zámek samotný. Přístaviště bylo umístěno hned vedle zámku.

Od brány s postavami bojujících gladiátorů odlitých z bronzu vede alej červených dubů přes kaštanovou alej. Pak přechází v alej lipovou. Uprostřed parku je ostrůvek (majitelem nazýván Velikonoční ostrov – dnes je nazýván Ostrovem lásky), na kterém rostou kanadské dřeviny. Podle legendy se na tomhle ostrůvku scházeli mládenec a služebná, což se nelíbilo mládencově rodině a on se s ní musel rozejít. Mladá dívka se poblíž ostrůvku ze žalu utopila. Dnes je to místo, kde si mladé páry vyznávají lásku. Vstup na ostrůvek je možný přes mostek v čínském stylu.

Ze zachovaných dokumentů vyplývá, že park byl založen dříve než samotný zámek. Park není ohraničen plotem, ale pokračuje dále do lesů a luk. Jediné, podle čeho se hranice parku určují, je pravidelný geometrický tvar parku.

Moszna dnes[editovat | editovat zdroj]

Kromě tradičního turistického zájmu má zámek spoustu dalších využití. Řídí se heslem „Musica, Ars et Natura etiam Medicina est“ („Hudba, umění a příroda jsou dobrou medicínou“). Je využíván jako Samodzielny Publiczny Zakład Opieki Zdrowotnej Centrum Terapii Nerwic (Centrum pro léčbu neuróz), instituce lékařské pomoci, která se zabývá terapií a preventivnímu ošetření nervových a psychosomatických nemocí. Dále jsou zde stáje, které se soustřeďují na chov polokrevníků. Kromě toho v Moszné má své sídlo chovná stanice Polského mysliveckého svazu, která se zabývá chovem bažantů a pořádáním honů.

V zámku je rozšířen taky kulturní, umělecký i vědecký život. V místní galerii často probíhají výstavy obrazů, fotografií. V kapli kde je perfektní akustika probíhají koncerty souborů i sólistů. V květnu zde probíhá Muzyczny Festiwal Kwitnących Azalii (Slavnost kvetoucích azalek), kdy se celým okolím nese sladká vůně azalek. Často se zde hraje opera, probíhají setkání a vědecká symposia. Z tohoto důvodu je Moszna často navštěvována známými herci, politiky, žurnalisty apod. Moszna je jedním z nejnavštěvovanějších zámků ve Slezsku.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]