Miriam Baouardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miriam Baouardy blahoslavená Marie od Ukřižovaného Ježíše
blahoslavená Marie od Ukřižovaného Ježíše
Narození 5. ledna 1846 I'billin, Palestina, Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Úmrtí 26. srpna 1878 Betlém, Palestina, Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Svátek 26. srpna
Pohřbena Karmelitánský klášter v Betlémě, IzraelIzrael Izrael
Blahořečena 13. listopadu 1983 v Římě papežem Janem Pavlem II.
Uctívána církvemi Římskokatolická církev Řeckokatolická církev
Atributy stigmata na rukou, jeskyně,

Miriam Baouardy, arabsky: مريم بواردي , řeholním jménem Marie od Ukřižovaného Ježíše přezdívaná též malá Arabka byla řeckokatolická křesťanka melchitského ritu, řeholnice, členka řádu Karmelitek, zakladatelka karmelitánského kláštera v Mangalúru v Indii a v Betlémě v Izraeli, mystička.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 5. ledna 1846 v I'billinu (Abellin), v Palestině na území tehdy ovládaném Osmanskými Turky. Byla v pořadí třinácté dítě svých rodičů, avšak všichni její předchozí sourozenci ještě v dětství zemřeli. Dva roky po jejím narození přišel na svět ještě bratr Bulos. Zůstal naživu jako její jediný bratr. Oba rodiče zakrátko po narození Bulose zemřeli. Malé Miriam se ujal strýc z otcovy strany. Adoptivní rodina ji věnovala velkou lásku a péči. Neposlali ji však do školy. V roce 1854 se rodina přestěhovala do Egypta do okolí Alexandrie. Když Miriam dovršila dvanáct let věku, podle tehdejších zvyklostí o ni jako o nevěstu projevil zájem bratr adoptivní matky. Miriam však nabídku ke sňatku rozhodně odmítla, čímž vyvolala v rodině velký hněv. Atmosféra lásky, ve které děvče dosud žilo, se změnila v prostředí nenávisti a pohrdání. Dívka poznala naprosté ponížení jako otrokyně a služka.

Nedokonané mučednictví[editovat | editovat zdroj]

Aby se dostala z těchto nesnází, rozhodla se spojit se svým jedenáctiletým bratrem, který zůstal v Palestině. Tajně nadiktovala dopis a navštívila rodinu jistého muslima, neboť se dověděla, že dotyčný hodlá cestovat do Nazareta. Byla vyslechnuta s velkým porozuměním a soucitem. Její trápení, se kterým se svěřila vyvolalo u hostitelů nevoli vůči křesťanskému vyznání. Muž ji vyzval, aby konvertovala k islámu. Miriam, však rozhodně odmítla a vyznala svou víru v Krista. Uražený muslim ji rozhořčeně srazil k zemi a prořízl hrdlo. Domnělou mrtvou zabalil do přikrývky a pohodil v temných uličkách. Stalo se tak v noci ze 7. na 8. září 1858. Miriam přišla k sobě, jak sama vyprávěla, v nějaké jeskyni, kde se o ni starala tajemná žena v modrém, jakoby řeholním, oděvu. Nikdy před tím ani potom se s touto ženou nesetkala.

Cesta k řeholnímu životu[editovat | editovat zdroj]

Po uzdravení ji tajemná ošetřovatelka odvedla do františkánského kláštera v Alexandrii. S doporučením od řeholníků se dívka chopila práce služebné postupně v několika rodinách. Poslední z nich rodina jménem Nagiar měla příbuzné ve Francii a Miriamě umožnila cestu do francouzského Marseille. Stalo se tak roku 1863. Osmnáctiletá dívka se v novém prostředí rozhodla pro řeholní život. Nejprve vstoupila do kláštera sester sv. Josefa v La Capelette na předměstí Marseille. Zde strávila dva roky jako postulantka. Do noviciátu však nebyla z vůle většiny kláštera přijatá. Ještě s jednou sestrou opustila tuto komunitu a útočiště nalezla v domě sester Karmelitek v Pau v Aquitanii. Do kláštera přišly 15. června 1867. 2. července vstoupila do noviciátu a přijala jméno Marie od Ukřižovaného Ježíše.

Zakládání klášterů[editovat | editovat zdroj]

Dalším významným mezníkem v životě malé Arabky byla v roce 1866 návštěva jistého misionáře z Indie. Požádal sestry o pomoc založit karmelský klášter v Mangalore. S finanční podporou belgického šlechtice Georga Nédonchela se v roce 1870 vypravila skupina šesti řeholnic, mezi nimiž byla i Marie, a tří kněží do Indie. Dlouhá cesta po souši i po moři si vyžádala nečekanou oběť. Tři sestry ze skupiny cestou zemřely. Zbytek skupiny přicestoval do Mangalore 19. listopadu 1870. O rok později 21. listopadu 1871 složila sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše řeholní sliby. Hned na druhý den však došlo k nedorozumění s místním biskupem. Pojal podezření, že mimořádné extáze, které sestru Marii provázely, jsou předstírané. Nakonec pod biskupovým tlakem poslali představení sestru Marii zpět do Pau ve Francii. 5. listopadu 1872 dorazila do svého mateřského kláštera.

Nadšení pro zakládání ji však neopustilo. Po návratu z Indie nepřestala snít o založení kláštera ve své rodné Palestině. Za pomoci vlivných přátel začala svou touhu uskutečňovat. V administrativním procesu schválení nového kláštera hrálo významnou roli vyjádření latinského patriarchy Jeruzaléma. Jeho postoj byl odmítavý a ovlivnil i názor Kongregace pro šíření víry. Jistý kardinál Franchi však odvážně navštívil samotného papeže Pia IX., seznámil jej se záměrem založit v Betlémě klášter Karmelitek. Papež spontánně souhlasil a sestrám i jejich dílu požehnal. Společenství zakladatelů tvořilo sedm sester, jedna novicka, dvě laické sestry, ke kterým patřila i malá Arabka. Pau opustili 20. srpna 1875 aby do Betléma dorazili 11. září 1875. Ubytovali se ve františkánském klášteře Casa Nova. Z okna řeholního domu upozornila sestra Marie na pahorek jako na místo budoucího kláštera. Základní kámen byl položen 24. března 1876. Důležité slovo při vední stavby měla sestra Marie. Arabština byla jejím rodným jazykem, což velmi usnadnilo komunikaci s dělníky a tím i průběh stavby. 21. listopadu 1876 se sestry stěhovaly do svého nového a trvalého domova.

Hrobka blahoslavené Miriam Baouardy v klášterním kostele na Karmelu v Betlémě

Konec života v rodné zemi[editovat | editovat zdroj]

Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše dál sebe samu pokládala za malé nic. V očích druhých si přála zůstat malou Arabkou. Přesto byla vnímána místními křesťany jako Al Kiddisa – svatá. Marie od Ukřižovaného Ježíše zemřela 26. srpna 1878 necelé dva roky po dobudování kláštera. Její ostatky byly pohřbeny v postraní kapli při vstupu do chóru klášterního kostela. Zemřela v pověsti svatosti. Papež Jan Pavel II. řeholnici blahořečil dne 13. listopadu 1983 v Římě.

Mystička[editovat | editovat zdroj]

Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše, ač nevzdělaná analfabetka, prožívala svůj vztah k Bohu v úrovni mystiky. Navenek se tento fenomén projevoval stigmaty, stavy extáze, levitacemi, prorockými vizemi. Tyto projevy byly nejbližším okolím vnímány velmi kriticky a opatrně. Svědčí o tom i konflikt, který měla s biskupem v Mangalore. Přesto uvedené mimořádné jevy v jejím životě byly nakonec uznány jako objektivně pozorované a dosvědčené.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRUNOT, Amédée. Svetlo z Tábora; Mirjam – malá Arabka. Levoča : Polypress, s. r. o., 1998. ISBN 80-88704-20-0. (slovensky)