Mintaka
| Mintaka | |
|---|---|
 Orionův pás; Mintaka je vpravo nahoře | |
  Poloha Mintaky v souhvězdí Orionu | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Orion (Orion) |
| Rektascenze | 05h 32m 00,400 09s (δ Ori A)[1] |
| Deklinace | −00°17′56,742 4″ (δ Ori A)[1] |
| Paralaxa | (2,6244±0,0538) mas (δ Ori C; použito pro vzdálenost systému)[2] |
| Vzdálenost | (1240±30) ly ((381±8)[2] pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 2,23 (δ Ori A)[3] |
| Radiální rychlost | (18,5±0,5) km/s[3] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | (0,64±0,56) mas/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | (−0,69±0,27) mas/rok[1] |
| δ Ori Aa1 | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 2,55[2] |
| δ Ori Aa2 | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | přibližně 5,5[2] |
| δ Ori Ab | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,7[2] |
| δ Ori Ca (HD 36485) | |
| Rektascenze | 05h 32m 00,406s[4] |
| Deklinace | −00°17′04,38″[4] |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 6,85 (Ca+Cb)[4] |
| Barevný index (B-V) | −0,16[4] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| δ Ori Aa1 | |
| Typ proměnnosti | zákrytová dvojhvězda[2] |
| Spektrální typ | O9,5 II[2] |
| Hmotnost | 17,8[2] M☉ |
| Poloměr | 13,1[2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 190 000[5] L☉ |
| Povrchová teplota | (31 400±1000)[2] K |
| Rychlost rotace | v sin i = (114±20) km/s[2] |
δ Ori Aa2 | |
| Typ proměnnosti | zákrytová dvojhvězda[2] |
| Spektrální typ | B2 V[2] |
| Hmotnost | 8,52[2] M☉ |
| Poloměr | 4,17[2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 16 000[5] L☉ |
| Povrchová teplota | (25 400±1500)[2] K |
| Rychlost rotace | v sin i = (89±15) km/s[2] |
δ Ori Ab | |
| Spektrální typ | B0 IV[2] |
| Hmotnost | 8,79[2] M☉ |
| Poloměr | 12,05[2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 63 000[5] L☉ |
| Povrchová teplota | (30 300±1000)[2] K |
| Rotační perioda | přibližně 2,09 dne[2] |
| Rychlost rotace | v sin i = (216±25) km/s[2] |
δ Ori Ca (HD 36485) | |
| Spektrální typ | B3 Vp[6] |
| Hmotnost | přibližně 7[6] M☉ |
| Poloměr | 5,7[6] R☉ |
| Povrchová teplota | přibližně 20 000[6] K |
| Rotační perioda | (1,477 75±0,000 04) dne[6] |
| Rychlost rotace | v sin i = 32 km/s[6] |
δ Ori Cb | |
| Spektrální typ | přibližně A0 V[6] |
| Hmotnost | přibližně 2,5[6] M☉ |
| Povrchová teplota | přibližně 10 000[6] K |
| Systém1 | |
| Primární hvězda | δ Ori Aa1 |
| Průvodce | δ Ori Aa2 |
| Doba oběhu | 5,733 121 dne[2] |
| Velká poloosa | 40,1 R☉[2] |
| Excentricita dráhy | 0,081[2] |
| Sklon dráhy | 79,124°[2] |
| Délka vzestupného uzlu | 224,294°[2] |
| Argument šířky pericentra | 43,451°[2] |
| Systém2 | |
| Primární hvězda | δ Ori Aa1+Aa2 |
| Průvodce | δ Ori Ab |
| Doba oběhu | (55 453±1 000) dní (přibližně 152 let)[2] |
| Velká poloosa | (20 038±100) R☉ (přibližně 93,2 AU)[2] |
| Excentricita dráhy | (0,565±0,010)[2] |
| Sklon dráhy | (105,2±1,0)°[2] |
| Délka vzestupného uzlu | (122,7±1,0)°[2] |
| Argument šířky pericentra | (261,3±1,0)°[2] |
| Systém3 | |
| Primární hvězda | δ Ori Ca |
| Průvodce | δ Ori Cb |
| Doba oběhu | (29,96±0,02) dne[6] |
| Velká poloosa | 23 R☉ (Ca); 60 R☉ (Cb)[6] |
| Excentricita dráhy | (0,32±0,07)[6] |
| Sklon dráhy | přibližně 14°[6] |
| Argument šířky pericentra | (175±4)°[6] |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 36486 / 36485 |
| Bonner Durchmusterung | BD −00° 983 / −00° 982 |
| Bright Star katalog | HR 1852 / 1851 |
| 2MASS | 2MASS J05320040-0017566 |
| SAO katalog | SAO 132220 / 132221 |
| Katalog Hipparcos | HIP 25930 |
| Katalog Tycho | TYC 4766-2445-1 / 4766-2444-1 |
| General Catalogue | GC 6847 / 6848 |
| Bayerovo označení | δ Ori |
| Flamsteedovo označení | 34 Ori |
| Synonyma | 88 G. Ori, FK5 206, ADS 4134, CCDM J05320−0018, WDS J05320−0018 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (δ Ori A) |
| SIMBAD | data (δ Ori C) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Mintaka (Delta Orionis, δ Ori, 34 Orionis) je vícenásobný hvězdný systém v souhvězdí Orionu, vzdálený přibližně 1240 světelných let od Slunce. Spolu s hvězdami Alnilam a Alnitak vytváří nápadný asterismus Orionův pás. Mintaka je jeho nejzápadnější a nejsevernější jasnou hvězdou a leží jen asi 18 úhlových minut jižně od nebeského rovníku. Hlavní složka δ Ori A má mimo zákryty zdánlivou hvězdnou velikost 2,23.[3]
Systém Mintaky zahrnuje trojhvězdu δ Ori A (Aa1, Aa2 a Ab) a fyzicky spojenou dvojhvězdu δ Ori C (Ca a Cb), celkem tedy pět hvězd. Slabá vizuální složka δ Ori B ležící mezi nimi je pouze optickým průvodcem a do fyzického systému nepatří.[2]
Pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Označení δ Orionis je Bayerovo označení systému a 34 Orionis jeho Flamsteedovo označení. Jméno Mintaka pochází z arabského výrazu منطقة (manṭaqa, „pás“).[7] Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro jména hvězd schválila jméno Mintaka 20. července 2016.[8]
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Proměny radiální rychlosti Mintaky zjistil v roce 1900 Henri-Alexandre Deslandres; tím prokázal, že hlavní složka je spektroskopická dvojhvězda.[9] Johannes Franz Hartmann roku 1904 určil správnou oběžnou dobu přibližně 5,7 dne. Současně zjistil, že absorpční čára ionizovaného vápníku o vlnové délce 393,4 nm se neposouvá spolu se spektrálními čarami hvězd. Vyložil ji jako absorpci v oblaku mezi Zemí a Mintakou; šlo o první spektroskopický důkaz mezihvězdné látky.[10]
Hvězdný systém
[editovat | editovat zdroj]V katalogu Washington Double Star Catalog je okolí Mintaky vedeno jako WDS J05320−0018. Jasná složka A je trojhvězda, složka C o hvězdné velikosti 6,85 leží asi 52″ od ní a sama je dvojhvězdou. Mezi nimi je na obloze složka B o hvězdné velikosti přibližně 14.[2]
Delta Orionis A
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní pár Aa1+Aa2 je oddělená zákrytová dvojhvězda s oběžnou dobou 5,733 121 dne a mírně výstřednou dráhou. Při hlavním zákrytu klesá zdánlivá hvězdná velikost složky A z 2,23 na 2,35, při vedlejším na 2,29.[11] Primární složka Aa1 je vyvinutý jasný obr spektrálního typu O9,5 II, zatímco Aa2 je hvězda hlavní posloupnosti typu B2 V. Model z roku 2023 dává složkám hmotnosti přibližně 17,8 a 8,5 hmotnosti Slunce a poloměry 13,1 a 4,2 poloměru Slunce. Složky dosud neprodělaly významný přenos hmoty.[2]
Třetí složka Ab je podobr spektrálního typu B0 IV. Konečný tříčlenný model z roku 2023 dává její dráze kolem vnitřního páru dobu oběhu (55 453±1 000) dní, tedy přibližně 152 let, a výstřednost (0,565±0,010). Modelová hmotnost složky Ab činí asi 8,8 hmotnosti Slunce a poloměr asi 12 poloměrů Slunce.[2]
Delta Orionis C
[editovat | editovat zdroj]Složka δ Ori C, označovaná také HD 36485, je spektroskopická dvojhvězda s oběžnou dobou (29,96±0,02) dne. Hlavní složka Ca je chemicky pekuliární hvězda typu B3 Vp se zvýšeným zastoupením helia a silným magnetickým polem. Slabší složka Cb je pravděpodobně hvězda raného typu A o hmotnosti přibližně 2,5 hmotnosti Slunce.[6]
Emise v čáře H-alfa se mění s periodou (1,477 75±0,000 04) dne, která je považována za rotační periodu složky Ca. Emise vzniká ve dvou nestejně rozložených oblacích látky zachycené v magnetosféře a rotující společně s hvězdou.[6]
Optická složka B a okolí
[editovat | editovat zdroj]Složka δ Ori B o hvězdné velikosti přibližně 14 leží na obloze asi 33″ od složky A. Astrometrie sondy Gaia ji umisťuje téměř o 100 pc blíže než fyzický systém Mintaky; jde proto o náhodně promítnutou hvězdu, pravděpodobně hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy K.[2]
V okolí Mintaky se nachází skupina slabých mladých hvězd a hnědých trpaslíků, která může souviset s populací obklopující σ Orionis.[12]
Vzdálenost
[editovat | editovat zdroj]Nová redukce měření družice Hipparcos udává pro složku A paralaxu (4,71±0,58) mas, která odpovídá vzdálenosti (212±30) pc.[1] Tato hodnota je však v rozporu se spektroskopickými odhady i s příslušností k asociaci Orion OB1b. Gaia DR3 naměřila pro slabší fyzicky spojenou složku C paralaxu (2,6244±0,0538) mas, tedy vzdálenost (381±8) pc. Medián vzdálenosti 131 členů asociace Orion OB1b je (382±1) pc, a proto novější modely systému používají vzdálenost přibližně 382 pc.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mintaka na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 VAN LEEUWEN, Floor. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1051/0004-6361:20078357. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 OPLIŠTILOVÁ, Alžběta; MAYER, Pavel; HARMANEC, Petr, a kol. Spectrum of the secondary component and new orbital elements of the massive triple star δ Ori A. Astronomy & Astrophysics. 2023, roč. 672, s. A31. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1051/0004-6361/202245272. (anglicky)
- 1 2 3 del Ori – Eclipsing binary [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 HD 36485 – Double or multiple star [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 SHENAR, T.; OSKINOVA, L.; HAMANN, W.-R., a kol. A Coordinated X-Ray and Optical Campaign of the Nearest Massive Eclipsing Binary, δ Orionis Aa. IV. A Multiwavelength, Non-LTE Spectroscopic Analysis. The Astrophysical Journal. 2015, roč. 809, čís. 2, s. 135. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1088/0004-637X/809/2/135. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 LEONE, F.; BOHLENDER, D. A.; BOLTON, C. T., a kol. The magnetic field and circumstellar environment of the helium-strong star HD 36485 = δ Ori C. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, roč. 401, čís. 4, s. 2739–2752. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1111/j.1365-2966.2009.15858.x. (anglicky)
- ↑ ALLEN, Richard Hinckley. Star Names: Their Lore and Meaning. New York: Dover Publications, 1963. ISBN 978-0-486-21079-7. S. 314. (anglicky)
- ↑ IAU Working Group on Star Names. Bulletin of the IAU Working Group on Star Names, No. 1 [online]. Mezinárodní astronomická unie, 2016-07 [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DESLANDRES, Henri-Alexandre. Variable velocity in line of sight of δ Orionis. The Observatory. 1900, roč. 23, s. 148. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. (anglicky)
- ↑ HARTMANN, Johannes Franz. Investigations on the spectrum and orbit of δ Orionis. The Astrophysical Journal. 1904, roč. 19, s. 268–286. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1086/141112. (anglicky)
- ↑ ZASCHE, P.; WOLF, M.; HARTKOPF, W. I., a kol. A Catalog of Visual Double and Multiple Stars with Eclipsing Components. The Astronomical Journal. 2009, roč. 138, čís. 2, s. 664–679. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1088/0004-6256/138/2/664. (anglicky)
- ↑ CABALLERO, José A.; SOLANO, Enrique. Young stars and brown dwarfs surrounding Alnilam (ε Orionis) and Mintaka (δ Orionis). Astronomy & Astrophysics. 2008, roč. 485, čís. 3, s. 931–941. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1051/0004-6361:200809595. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mintaka na Wikimedia Commons - Mintaka v databázi SIMBAD (anglicky)
