NGC 1981

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 1981
NGC 1981 je skupinka rozptýlených jasných hvězd bez mlhoviny u horního (severního) okraje tohoto snímku mlhoviny v Orionu. Autor: David St. Louis
NGC 1981 je skupinka rozptýlených jasných hvězd bez mlhoviny u horního (severního) okraje tohoto snímku mlhoviny v Orionu. Autor: David St. Louis
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída III2p[1]
Objevitel John Herschel
Datum objevu 4. ledna 1827
Rektascenze 5h 35m 9s[2]
Deklinace -4°25′54″[2]
Souhvězdí Orion (lat. Ori)
Zdánlivá magnituda (V) 4,2[3][4]
Úhlová velikost 28'[1]
Vzdálenost 400 pc
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří 5 milionů let[5]
Označení v katalozích
NGC 1981,[2] Cr 73,[6] OCL 525[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 1981 je mladá a jasná otevřená hvězdokupasouhvězdí Orionumagnitudou 4,2.[2] Od Země je vzdálená přibližně 1 240 světelných let.[5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 1981 v souhvězdí Orionu

NGC 1981 tvoří nejsevernější část asterismu Orionova meče a je viditelná i pouhým okem jako neostrá skvrna. Tvoří ji mladé modré hvězdy 6. až 8. magnitudy, z nichž nejjasnější tři tvoří oblouk na východní straně a ostatní méně jasné jsou rozmístěné na západní straně hvězdokupy. Na čisté tmavé obloze je možné hvězdokupu zcela rozložit na jednotlivé hvězdy i triedrem 10x50 a dalekohled o průměru 100 mm poskytne pěkný pohled i při základním zvětšení.

Hvězdokupa je součástí Orionova komplexu molekulárních mračen a její hvězdy částečně ozařují mlhovinu Sh2-279 (její nejjasnější část je NGC 1977), která leží méně než půl stupně jižně od hvězdokupy. 1° jižně se nachází výrazné mlhoviny Messier 43 a mlhovina v Orionu a dalšího půl stupně na jih hvězdokupa NGC 1980. 3° severně od hvězdokupy leží výrazný asterismus Orionův pás (Cr 70) a 5° severovýchodně mlhovina Messier 78.

Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Není viditelná pouze v oblasti do několika stupňů jižně od severního pólu. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Za objevitele této hvězdokupy bývá považován John Herschel, který ji pozoroval 4. ledna 1827[8] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm), který patřil jeho otci Williamovi. William však tuto hvězdokupu pravděpodobně pozoroval mnohem dříve při svém studiu dvojhvězd (23. října 1780), ale nezapsal ji do katalogu.[8] John ji zařadil do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 1184.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 1981 obsahuje několik desítek jasných mladých hvězd shromážděných ve vzdálenosti přibližně 380 parseků (1 240 světelných let) od Země.[5] Patří do ramene Orionu a je to jedna z nejvýznamnějších skupin v rámci hvězdné asociace Orion OB1 (Orionova asociace), což je díky její blízkosti k Zemi jedna z nejvíce prozkoumaných OB asociací.

Asociaci Orion OB1 je možné na základě vývoje a umístění rozdělit na čtyři hlavní podskupiny. Orion OB1a je se stářím 8 až 12 milionů let z těchto podskupin nejstarší, Orion OB1b leží ve směru Orionova pásu a má stáří 1,7 až 8 milionů let, zatímco Orion OB1c, kam patří i NGC 1981, tvoří Orionův meč. Orion OB1d je nakonec nejmladší podskupinou a je přímo svázána s blízkou mlhovinou v Orionu.[9] Z podskupiny Orion OB1c pocházejí známí hvězdní uprchlíci AE Aurigae a μ Columbae, které se vesmírem pohybují navzájem opačným směrem a které byly gravitačním působením z této podskupiny vyhnány.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1981 na italské Wikipedii.

  1. a b SEDS Messier Objects Database: Revised NGC Data for NGC 1981 [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1981 [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Per Collinder: On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters.. 1931. Dostupné online.
  4. SIMBAD.
  5. a b c DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-11-29]. Roč. 389, s. 871-873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-11-29]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. Deklinace 4° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od jižního nebeského pólu. Jižně od 86° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 86° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1981 (= OCl 525) [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BROWN, A. G. A.; DE GEUS, E. J.; DE ZEEUW, P. T. The Orion OB1 association. 1: Stellar content. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 1994 [cit. 2017-11-30]. Roč. 289, s. 101-120. Dostupné online. arXiv:astro-ph/9403051. Bibcode:1994A&A...289..101B. (anglicky) 
  10. BLAAUW, Adriaan. The Orion OB1 association. 1: Stellar content. OB Associations and the Fossil Record of Star Formation [online]. 1991 [cit. 2017-11-30]. Roč. 342, s. 125. Dostupné online. Bibcode:1991ASIC..342..125B. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 1981 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1981 [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Orion [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online.