Micumasa Jonai
| Micumasa Jonai | |
|---|---|
 Jonai na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století | |
| Premiér Japonska | |
| Ve funkci: 16. ledna – 22. července 1940 | |
| Panovník | Šówa |
| Předchůdce | Nobujuki Abe |
| Nástupce | Fumimaro Konoe |
| Ministr námořnictva | |
| Ve funkci: 2. únor 1937 – 30. srpna 1939 | |
| Panovník | Šówa |
| Předseda vlády | Sendžúró Hajaši Fumimaro Konoe Kiičiró Hiranuma |
| Předchůdce | Osami Nagano |
| Nástupce | Zengo Jošida |
| Ministr námořnictva | |
| Ve funkci: 22. července 1944 – 1. prosince 1945 | |
| Panovník | Šówa |
| Předseda vlády | Kuniaki Koiso Kantaró Suzuki Princ Naruhiko Higašikuni Kidžúró Šidehara |
| Předchůdce | Naokuni Nomura |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | bezpartijní |
| Narození | 2. března 1880 Morioka |
| Úmrtí | 20. dubna 1948 (ve věku 68 let) Morioka |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Choť | Koma Yonai |
| Příbuzní | Ren'ichi Takenaka (zeť) |
| Alma mater | Kaigun heigakkó Námořní válečná akademie |
| Profese | politik |
| Náboženství | šintoismus |
| Ocenění | Řád vycházejícího slunce 1. třídy Řád zlatého luňáka |
| Podpis |  |
| Commons | Mitsumasa Yonai |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Micumasa Jonai (japonsky 米内 光政; 2. března 1880, Morioka prefektura Iwate Japonsko – 20. dubna 1948, tamtéž)[1] byl admirál Japonského císařského námořnictva, ministr námořnictva a předseda vlády.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Jonai se narodil Morioce v prefektuře Iwate jako první syn ex-samuraje sloužícího klanu Nanbu. Ve 29. ročníku, v roce 1901, absolvoval japonskou císařskou námořní akademii, v pořadí absolventů skončil 68. ze 125 kadetů.[2] Na moři nejprve sloužil na korvetě Kongó, poté na pancéřovém křižníku Tokiwa. Téměř celou rusko-japonskou válku strávil v administrativě, teprve na konci války vyplul znovu na moře na torpédoborci Inazuma a pancéřovém křižníku Iwate.
Po válce působil jako hlavní dělostřelecký důstojník na křižníku Niitaka, bitevní lodi Šikišima a křižníku Tone.[3] Po povýšení na poručíka v prosinci 1912 absolvoval postgraduální studia na námořní válečné akademii a v letech 1915 až 1917 byl přidělen jako námořní atašé do Ruska během vrcholící první světové války. V zámoří byl povýšen, po zhroucení Ruské říše byl povolán zpět do Japonska a později se stal výkonným důstojníkem bitevní lodi Asahi.[3] V prosinci 1920 byl povýšen do hodnosti kapitána, poté v letech 1921 až 1922 sloužil jako námořní atašé v Polsku.
V listopadu 1933 byl pověřen velením námořní základně Sasebo. Odtud vyplula 12. března 1934 torpédovka Tomozuru k nočnímu cvičení. Za bouře se převrátila, což přivedlo k úvahám nad stabilitou japonských válečných lodí. Jako přímý důsledek nehody byly provedeny konstrukční změny mnoha hotových plavidel a pozměněny návrhy na stavbu dalších.
V době, kdy velel v Jokosuce, vypukl v Tokiu pokus o státní převrat. V noci, kdy k pokusu došlo, byl Jonai na návštěvě u své milenky ve čtvrti Šinbaši, jen pár bloků odtud, ale nic netušil, dokud nebyl následujícího rána po návratu na základnu o situaci zpraven.
Ministr námořnictva[editovat | editovat zdroj]
V dubnu 1937 dosáhl hodnosti admirála a stal se ministrem námořnictva v kabinetu předsedy vlády Sendžúró Hajašiho. Funkci podržel až do srpna 1939, sloužil ve vládách Fumimara Konoe a Kiičiró Hiranumy. Když se stal Nobujuki Abe premiérem, zůstal Jonai členem Nejvyšší válečné rady.
Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]
Ještě jednou se vrátil do funkce ministra námořnictva. V kabinetu vedeném Kuniaki Koisem současně zastával i funkci místopředsedy vlády. V té době Spojenci dobyli Saipan.
Ministrem námořnictva zůstal i ve vládě Kantaró Suzukiho. V posledních týdnech před kapitulací podporoval, proti vojenské opozici, premiéra Suzukiho v jeho snaze o přijetí Postupimské deklarace.
I ve vládách Naruhiko Higašikuniho a Kidžúró Šidehary zastával post ministra námořnictva, v této funkci řídil od srpna 1945 demobilizaci a rozpuštění válečného loďstva.
Většinu života trpěl vysokým krevním tlakem, ale v roce 1948 zemřel v osmašedesáti letech na zápal plic. Pohřben je v rodné Morioce.
Odkazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]
V životopisném filmu Isoroku z roku 2011 Jonaie ztvárnil Akira Emoto.[4][5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mitsumasa Yonai na anglické Wikipedii.
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-22]. Heslo ЁНА́И МИЦУМА́СА. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-15. (rusky)
- ↑ アジア歴史資料センター 404 Error / Page cannot be found. www.jacar.go.jp [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Stewart, Admirals of the World, p. 292.
- ↑ Rengó kantai širei čókan: Jamamoto Isoroku [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Rengô kantai shirei chôkan: Yamamoto Isoroku [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- REICHSCHAUER, Edwin Oldfather; CRAIG, Albert Morton. Dějiny Japonska. Překlad David Labus a Jan Sýkora. 3., doplněné vyd. Praha: NLN, 2009. 476 s. ISBN 978-80-7106-513-5.
- The Cambridge history of Japan. Příprava vydání Duus, Peter. Svazek Volume 6. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1991. 866 s. ISBN 0-521-22357-1. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Micumasa Jonai na Wikimedia Commons
- Narození v roce 1880
- Narození 2. března
- Úmrtí v roce 1948
- Úmrtí 20. dubna
- Premiéři Japonska
- Japonští admirálové
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce I. třídy
- Nositelé Řádu zlatého luňáka 1. třídy
- Zemřelí na zápal plic
- Nositelé Řádu posvátného pokladu I. třídy
- Osobnosti rusko-japonské války
- Nositelé Záslužného řádu německého orla
- Nositelé Řádu svaté Anny