Michal Chorváth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Doc. Michal Chorváth

Pověřenec informací
Ve funkci:
duben 1945 – září 1945
Nástupce Samuel Belluš

Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1948 – 1954
Ve funkci:
??? – 1971

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 28. února 1910
Slovenské Pravno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. ledna 1982
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik, pedagog, spisovatel a básník
Commons Michal Chorváth
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michal Chorváth (28. února 1910 Slovenské Pravno - 14. ledna 1982 Bratislava[1]) byl slovenský a československý básník, literární kritik, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění na počátku normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny obchodníka. Základní školu vychodil v rodné obci, na gymnázium chodil ve Zvolenu. Pak navštěvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel z ní na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval filozofii a estetiku. Ve studiu těchto oborů pokračoval i po válce v Bratislavě. Působil jako básník (pseudonym Pavel Klokoč) a literární kritik. Zabýval se překlady francouzské literatury. Je autorem básnické sbírky Hlas tejto chvíle a sborníků kritických statí Cestami literatúry 1-2, Z prielomu. Zabýval se i regionálním výzkumem, publikoval studii Črty z dejín slovesnosti v Slovenskom Pravne.[2][3]

Byl aktivní i jako politik. V letech 1948-1949 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4] Už během pražských studií se zapojil do slovenského studentského kruhu Detvan a sblížil se s komunistickým hnutím. Aktivně se účastnil Slovenského národního povstání, po jeho porážce přešel ze Zvolena do Košic. V období duben - září 1945 zastával post pověřence informací v 5. Sboru pověřenců. Od listopadu 1945 do konce roku 1947 byl vedoucím odboru osvěty na Pověřenectví školství a osvěty. V letech 1949-1950 byl předsedou slovenské sekce Svazu československých spisovatelů. Z funkce byl sesazen v roce 1950 v době počínajícího vytěsňování národně orientovaných slovenských komunistů v souvislosti s tažením proti takvanému buržoaznímu nacionalismu. V letech 1950-1952 přednášel na Filozofické fakultě UK v Praze obor slovenská literatura. V letech 1953-1954 vedl redakci časopisu Kultúrny život a působil jako redaktor deníku Pravda. V období let 1955-1961 zastával post redaktora Slovenského vydavatelství krásné literatury. Od roku 1962 pracoval v Ústavu slovenské literatury Slovenské akademie věd. V roce 1964 získal tvůrčí stipendium Slovenského literárního fondu.[3][5]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[6]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada, kde rovněž zasedal.[7] V důchodu žil střídavě v rodném Pravně a v Bratislavě.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michal Chorváth [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. Historický kalendár: * Michal Chorváth [online]. ep.edu.sk, [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c MICHAL CHORVÁTH [online]. www.zssd-mt.edu.sk, [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk, [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 405. (česky)  
  6. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]