Michael Heyrovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RNDr. Michael Heyrovský, CSc. [1][2][3][4]
Cena Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského 2004 (0082).jpg
Narození 29. května 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 12. dubna 2017 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Rodiče
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Heyrovský (29. května 1932 Praha12. dubna 2017 Praha[5]) byl český elektrochemik, syn zakladatele polarografie a nositele Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského.[6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obor chemie Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy[7] se specializací na fyzikální chemii. Jako promovaný chemik nastoupil do zaměstnání[8] v roce 1957[9] do Polarografického ústavu ČSAV, kde vypracoval diplomovou práci na téma „Depolarizační účinky iontů hlinitých“. Na britské stipendium absolvoval v letech 1962-1965 studijní pobyt[8] na univerzitě v Cambridgi,[6] kde pracoval u budoucího laureáta Nobelovy ceny za chemii Ronalda Norrishe.[9] V roce 1966 na Cambridgské univerzitě získal doktorát.[8] Během svého pobytu zde také poznal svou budoucí ženu Rajalakshmi (Raji[5]) Natarajan, původem z Indie. Oženil se s ní v srpnu 1968. Narodili se jim tři synové:[9] David, Emil, Albert a dcera Neela.[5] Za povšimnutí stojí také to, že příbuzným manželky je Chandrasekhara Venkata Raman, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1930.[9] V letech 1967 až 1968 pracoval na univerzitě v německém Bambergu jako stipendista Humboldtovy nadace.[6] Zde se věnoval problematice elektrochemie některých dusíkatých sloučenin.[8]

Působil jako vědec v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd ČR, který nese jméno jeho otce.[6] Zde se zabýval elektrochemií, hlavně na rtuťových elektrodách.[7] Byl autorem či spoluautorem více než 100 odborných prací[8] z oblasti polarografie a voltametrie. Stál u zrodu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského.[6]

Krátce před smrtí stihl ještě připravit výstavu Příběh kapky, která pojednávala o jeho otci.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Program VII. pracovního setkání fyzikálních chemiků a elektrochemiků [online]. Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2018-12-26]. S. 3. Dostupné online. 
  2. Programy rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlovy [online]. Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, 2012-11-14 [cit. 2018-12-26]. S. 2. Dostupné online. 
  3. Hanušova medaile [online]. Česká společnost chemická [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-27. 
  4. Nadace Jaroslava Heyrovskeho. Chemické listy [online]. [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. ISSN 0009-2770. 
  5. a b c Zesnul RNDr. Michael Heyrovský, CSc. [online]. Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, 2017-04-13 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f Zemřel chemik Michael Heyrovský, syn nobelisty Jaroslava Heyrovského. Novinky.cz [online]. 2017-04-20 [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  7. a b Ekologické dny Olomouc [online]. Časopis Vesmír.cz [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  8. a b c d e TAMCHYNA, Robert. Michael Heyrovský – Ve stopách slavného otce... [online]. Český rozhlas, 2009-12-01 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  9. a b c d HNÍKOVÁ, Eva. H70 – Věda nepadá daleko od stromu [online]. Academia, 2015-03-20 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]