Michael Heyrovský
| RNDr. Michael Heyrovský, CSc. [1][2][3][4] | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 29. května 1932 Praha  Československo |
| Úmrtí | 12. dubna 2017 (ve věku 84 let) Praha Česko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | chemik |
| Choť | Rajalakshmi Heyrovská |
| Děti | Neela Winkelmann-Heyrovská |
| Rodiče |
|
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michael Heyrovský (29. května 1932 Praha – 12. dubna 2017 Praha[5]) byl český elektrochemik, syn zakladatele polarografie a nositele Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského.[6]
Život[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval obor chemie Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy[7] se specializací na fyzikální chemii. Jako promovaný chemik nastoupil do zaměstnání[8] v roce 1957[9] do Polarografického ústavu ČSAV, kde vypracoval diplomovou práci na téma „Depolarizační účinky iontů hlinitých“. Na britské stipendium absolvoval v letech 1962-1965 studijní pobyt[8] na univerzitě v Cambridgi,[6] kde pracoval u budoucího laureáta Nobelovy ceny za chemii Ronalda Norrishe.[9] V roce 1966 na Cambridgské univerzitě získal doktorát.[8] Během svého pobytu zde také poznal svou budoucí ženu Rajalakshmi (Raji[5]) Natarajan, původem z Indie. Oženil se s ní v srpnu 1968. Narodili se jim tři synové:[9] David, Emil, Albert a dcera Neela.[5] Za povšimnutí stojí také to, že příbuzným manželky je Chandrasekhara Venkata Raman, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1930.[9] V letech 1967 až 1968 pracoval na univerzitě v německém Bambergu jako stipendista Humboldtovy nadace.[6] Zde se věnoval problematice elektrochemie některých dusíkatých sloučenin.[8]
Působil jako vědec v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd ČR, který nese jméno jeho otce.[6] Zde se zabýval elektrochemií, hlavně na rtuťových elektrodách.[7] Byl autorem či spoluautorem více než 100 odborných prací[8] z oblasti polarografie a voltametrie. Stál u zrodu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského.[6] Stb jej vedla pod krycím jménem Polaroid jako důvěrníka.[10]
Krátce před smrtí stihl ještě připravit výstavu Příběh kapky, která pojednávala o jeho otci.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Program VII. pracovního setkání fyzikálních chemiků a elektrochemiků [online]. Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2018-12-26]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Programy rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlovy [online]. Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, 2012-11-14 [cit. 2018-12-26]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Hanušova medaile [online]. Česká společnost chemická [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-27.
- ↑ Nadace Jaroslava Heyrovskeho. Chemické listy [online]. [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. ISSN 0009-2770.
- ↑ a b c Zesnul RNDr. Michael Heyrovský, CSc. [online]. Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, 2017-04-13 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Zemřel chemik Michael Heyrovský, syn nobelisty Jaroslava Heyrovského. Novinky.cz [online]. 2017-04-20 [cit. 2017-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Ekologické dny Olomouc [online]. Časopis Vesmír.cz [cit. 2017-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e TAMCHYNA, Robert. Michael Heyrovský – Ve stopách slavného otce... [online]. Český rozhlas, 2009-12-01 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HNÍKOVÁ, Eva. H7O – Věda nepadá daleko od stromu [online]. Academia, 2015-03-20 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.cibulka.com [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-11.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Heyrovský na Wikimedia Commons
