Vorvaňovec malý
 Vorvaňovec malý | |
|---|---|
 Vorvaňovec malý vyplavený na novozélandské pláži | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | vorvaňovcovití (Ziphiidae) |
| Rod | vorvaňovec (Mesoplodon) |
| Binomické jméno | |
| Mesoplodon grayi von Haast, 1876 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vorvaňovec malý (Mesoplodon grayi) je druh vorvaňovcovitého kytovce z rodu Mesoplodon. Vyskytuje se v chladnějších až mírně teplých vodách jižní polokoule kolem Jihoafrické republiky, jižní Austrálie, Nového Zélandu, Argentiny, Chile a Peru.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh popsal v roce 1876 Julius von Haast, ředitel Canterburského musea v novozélandském Christchurchi. Haast druh pojmenoval po britském taxonomistovi Johnu Edwardu Grayovi jako Mesoplodon grayi. Haastův popis druhu byl založen na třech lebkách, které obdržel v květnu 1875. Lebky mu zaslal jistý Louis Walter Hood Esq. (1837–1912) z města Waitangi z Chathamských ostrovů. Walter lebky získal ze stáda 28 jedinců, kteří v letech 1874–75 uvízli na chathamské pláži Waitangi.[2] Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vorvaňovci malí dorůstají délek kolem 5,5 m, samice bývají o něco delší než samci. Váha se pohybuje kolem 1200 kg.[4] Horní strana těla je modrošedá až černá, spodní strana je světlejší. Hlavně dospělí samici mívají těla posetá bílými hrábovitými jizvami od žraločků brazilských. Rypec neboli zobák je bílý, tenký a výrazně prodloužený.[5] U samic bývá delší než u samců. Přímá linka rovných čelistí je ve střední části zvenku přerušena trojúhelníkovým zubem či až malým klem, který na obou stranách vyčnívá z dolní čelisti u dospělých samců a někdy i u samic. Vnější část zubu může někdy být porostlá svijonožci.[4] Ostatní zuby jsou menší.[6] U báze zobáku a nad očima se nachází jemně, avšak zřetelně vypouklý meloun. Přední ploutve jsou nízko položené, v přední části trupu. Někde ve dvou třetinách hřbetu se nachází malá srpovitá hřbetní ploutev. Na ocasní ploutvi chybí prostřední výrůstek mezi křídly.[4]
Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]
Vorvaňovec malý má cirkumpolární rozšíření v chladnějších až mírně teplých vodách jižní polokoule mezi cca 30–45 ° j. š. Celková populace není známá, avšak druh je popisován jako poměrně běžný při nejmenším v některých částech svého areálu výskytu. U druhu dochází k častým uvíznutím na mělčině. K nejčastějším lokacím uvíznutí patří Nový Zéland, jižní Austrálie, Jihoafrická republika, Argentina, Chile a Peru.[7]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
O biologii druhu je známo jen minimum informací.[6] Vyskytuje se typicky v malých skupinkách do 5 jedinců, výjimečně i více až k 10 jedincům.[4] Genetická studie 113 vyplavených vorvaňovců přišla na to, že vyplavení vorvaňovci si nebyli vzájemně příbuzní, což napovídá, že i na moři vorvaňovci formují skupiny, které nejsou založené na přímé příbuznosti, jako tomu je u některých jiných kytovců (např. kulohlavců).[8]
Živí se rybami a hlubinnými desetiramenatci žijícími ve vodách hlubokých 200 a více metrů.[4][9] Při hladině jsou poměrně aktivní a často nad vodu vystrkují svůj tenký dlouhý rypec. Při proplouvání pod hladinou někdy vyskakují z vody podobně jako delfíni, jejich tělo se však nedostává celé nad hladinu.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ VON HAAST, Julius. On a New Ziphioid Whale. Proceedings of the Zoological Society of London. 1876, s. 7–13. Dostupné online [cit. 2023-02-22]. (anglicky)
- ↑ Society for Marine Mammalogy. Society for Marine Mammalogy [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Berta 2015, s. 228-229.
- ↑ Kiefner 2002, s. 280.
- ↑ a b c Jefferson, Webber a Pitman 2015, s. 132-135.
- ↑ Mesoplodon grayi [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T13247A50366236, 2020 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T13247A50366236.en. (anglicky)
- ↑ PATEL, Selina; THOMPSON, Kirsten F.; SANTURE, Anna W. Genetic Kinship Analyses Reveal That Gray's Beaked Whales Strand in Unrelated Groups. The Journal of Heredity. 2017-06-01, roč. 108, čís. 4, s. 456–461. PMID: 28498990. Dostupné online [cit. 2023-02-22]. ISSN 1465-7333. DOI 10.1093/jhered/esx021. PMID 28498990. (anglicky)
- ↑ Mesoplodon grayi — Gray's Beaked Whale, Scamperdown Whale [online]. Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- česky
- ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7.
- KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103.
- MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
- anglicky
- BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky)
- JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky)
- PITMAN, Robert, 2018. Mesoplodon Beaked Whales. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, Thewissen; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 595–602. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vorvaňovec malý na Wikimedia Commons - (anglicky) Cuvier's Beaked Whale na NOAA Fisheries
- (anglicky) Cuvier's Beaked Whale na WDC
