Melok hlíznatý
Melok hlíznatý | |
---|---|
Melok hlíznatý (Ullucus tuberosus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
Čeleď | bazelovité (Basellaceae) |
Rod | melok (Ullucus) |
Binomické jméno | |
Ullucus tuberosus Caldas, 1809 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Melok hlíznatý (Ullucus tuberosus) je rostlina z čeledi bazelovité a jediný druh rodu melok. Pochází z kolumbijských, peruánských a bolivijských And a slouží jako okopanina. Obecně se v oblasti svého původu (Andy) označuje jako „ulluco“ nebo „melloco“.
Botanický popis
[editovat | editovat zdroj]Je to jednoletá vzpřímená bylina dosahující výšky 50 cm. Květy jsou oboupohlavné. Vytváří hlízy různého tvaru a barvy, které se po úpravě konzumují. Tato plodina je přizpůsobena velmi dobře vysokohorským podmínkám And, ale pěstuje se i v horských údolích. Hlíza obsahuje asi 85 % vody 5 % bílkovin, 10–14 % sacharidů a více vitaminu C.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Hlízy se konzumují pečené či vařené. Nať je používána jako zelenina. Využití nachází též v tradiční andské medicíně.
Agrotechnika
[editovat | editovat zdroj]Ulluco může být pěstována na chudých půdách. Ty musí být ale lehké. Je pH rezistentní, i když miluje pH v rozmezí 5,5 až 6,5. Je rezistentní vůči suchu. Je to krátkodenní rostlina. Požadavky na srážky se pohybují v rozmezí 800–1400 mm ročně. Je mrazuvzdorná, ale pouze do určité míry.
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Rozmnožuje se malými hlízkami, plátky hlíz, či očky. Mezi výsadbou a sklizní je 5–9 měsíců vegetace.
Sklizeň
[editovat | editovat zdroj]Sklizeň bývá v tradičních podmínkách malá (Andy), na vynikajících parcelách však může dosahovat výnosu až 15 t/ha.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu melok hlíznatý na Wikimedia Commons
- obrázky Ullucus tuberosus