Mario Ciceri

Mario Ciceri
Blahoslavený; Mario Ciceri
Církev	římskokatolická
Svěcení
Nižší svěcení	podjáhenské 26. května 1923
Jáhenské svěcení	23. prosince 1923
Kněžské svěcení	14. června 1924 ; světitel Eugenio Tosi
Osobní údaje
Datum narození	8. září 1900
Místo narození	Veduggio; Italské království
1. svaté přijímání	květen 1910
Biřmování	květen 1908
Datum úmrtí	4. dubna 1945
Místo úmrtí	Vimercate; Italská sociální republika
Národnost	italská
Svatořečení
Začátek procesu	14. prosince 2002
Beatifikace	30. dubna 2022 ; katedrála Narození Panny Marie, Milán, Itálie ; beatifikoval papež František
Svátek	14. června
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	kněžský oděv
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Ciceri (8. září 1900, Veduggio – 4. dubna 1945, Vimercate) byl italský římskokatolický kněz, člen Katolické akce. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Veduggiu dne 8. září 1900 rodičům Luigimu Ciceri a Colombě Vimrcati. Jeho rodiče pracovali jako farmáři. Již od dětství se toužil stát knězem.

V květnu roku 1908 přijal svátost biřmování a ve stejný měsíc roku 1910 přijal své první svaté přijímání. Dne 6. října 1912 vstoupil po dokončení základních studií do kněžského semináře v Seveso. Během svého studia na semináři vynikal svou kázní a pílí.

Podjáhenské svěcení přijal dne 26. května 1923 a na jáhna byl vysvěcen dne 23. prosince 1923. Na kněze jej vysvětil milánský arcibiskup a kardinál Eugenio Tosi dne 14. června 1924. Den poté slavil ve svém rodném Veduggiu svou primiční mši svatou.

Při svém kněžském působení ve farnostech vynikal svojí zbožností a ctnostmi, denně se modlil růženec. Často navštěvoval nemocné a vězně. Stal se členem Katolické akce, kde podporoval mladší generaci. Zvláště v nejtěžších dobách sloužil jako řemeslník, ovládal např. řezbářství, nebo zednictví.

Dne 9. února 1945 jel na jízdním kole, když jej srazil nákladní vůz, jehož řidič z místa nehody ujel. Zraněn zde zůstal několik hodin ležet, nejvíce měl zasažena játra. Po jeho nalezení byl v kritickém stavu převezen do nemocnice, kde později nabídl svůj život Bohu jako oběť za ukončení druhé světové války, která v té době zuřila.

Zemřel dne 4. dubna 1945 v nemocnici ve Vimercate. Jeho pohřeb se konal dne 7. dubna 1945 ve farnosti, kde za života kněžsky působil.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Jeho beatifikační proces byl zahájen dne 14. prosince 2002, čímž obdržel titul služebník Boží. Papež František jej dne 1. prosince 2016 podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.

Dne 23. listopadu 2020 byl schválen zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení. Blahořečen pak byl spolu s Armidou Barelli v milánské katedrále dne 30. dubna 2022 kardinálem Marcello Semeraro, který tomuto blahořečení předsedal jménem papeže Františka.

Jeho památka je připomínána 14. června. Je zobrazován v kněžském oděvu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]