Přeskočit na obsah

Marie Stiborová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc.
1. a 3. předsedkyně Levého bloku
Ve funkci:
1993 – únor 1995
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupceJaroslav Ortman
Ve funkci:
březen 1997 – prosinec 1997
PředchůdceJaroslav Ortman
NástupceVasil Mohorita [1]
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 6. června 1996
Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
24. května 1986 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992 [2]
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1976–1990)
KSČM (1990–1993)
LB
Narození2. února 1950
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. února 2020 (ve věku 70 let)
ChoťOldřich Stibor
DětiMartina, Oldřich
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepedagožka, politička, výzkumnice a biochemička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Stiborová (2. února 1950 Praha – 13. února 2020[3]) byla česká vysokoškolská pedagožka a bývalá politička, za normalizace a v 90. letech 20. století poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM a pak za Levý blok, jemuž předsedala.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala obor chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1974), kde také absolvovala vědeckou aspiranturu (kandidátka chemických věd v r. 1978). V roce 1987 získala titul docentky v oboru biochemie. Od poloviny 80. let působila jako odborná asistentka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (katedra ochrany životního prostředí, později katedra biochemie). V roce 1990 ji svým členem-korespondentem jmenovala Evropská akademie věd, umění a humanit v Paříži. Spolupracovala od r. 1989 s Německým centrem výzkumu rakoviny (DFKZ) v Heidelbergu. Zaměřovala se na výzkum biochemie nádorového bujení způsobeného chemickými karcinogeny. V roce 2002 se habilitovala a zastávala funkci docentky na katedře biochemie, v roce 2007 se stala profesorkou lékařské chemie a biochemie (na Univerzitě Palackého v Olomouci). V té době pracovala po dvě funkční období jako vedoucí katedry biochemie na PřF UK. Byla po více než desetiletí členkou výboru České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. Její vědecká práce (více než 440 publikací, h-index 49) byla oceněna v r. 2018 udělením mimořádné podpory UK "Donatio", v r. 2020 udělením Pamětní medaile Přírodovědecké fakulty UK a Zlaté medaile UK (vzhledem k úmrtí jí již nemohly být předány). Byla vdaná, měla dvě děti.[4][5]

Členkou Komunistické strany Československa byla od roku 1976.[4] Ve volbách v roce 1986 byla zvolena do České národní rady za KSČ.[6] V politice se udržela i po sametové revoluci. Jako členka Městského výboru KSČ se zapojila do politických a personálních změn v komunistické straně a již 21. listopadu 1989 se účastnila mimořádného zasedání MV KSČ.[7] Ve svobodných volbách v roce 1990 byla znovu zvolena do České národní rady za KSČ (respektive za její českou část KSČM). Opětovně se do ČNR dostala ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové hnutí Demokratická levice (kandidovala na prvním místě za volební obvod Praha). Zasedala v zahraničním výboru.[8][9]

Na 2. řádném sjezdu KSČM konaném v Kladně kandidovala na post předsedkyně strany, ale nebyla zvolena. V lednu 1993 ji koalice Levý blok navrhla na post prezidentky České republiky. Zúčastnila se volby 26. ledna 1993 a získala 49 hlasů (klub LB měl 33 členů), prezidentem byl zvolen Václav Havel.[4]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde zasedala do konce funkčního období parlamentu, tedy do voleb v roce 1996. Během volebního období 1992-1996 spoluzaložila stranu Levý blok (skupina reformní levice, která po rozpadu koalice Levý blok přijala název této střechové platformy a v parlamentu působila nezávisle na KSČM). V říjnu 1993 ji proto KSČM vyloučila z Rady Levého bloku (myšlena koalice Levý blok, v níž komunisté stále ještě zasedali).[10] V letech 1992-1996 byla místopředsedkyní poslaneckého klubu Levého bloku (zpočátku jako koalice LB pak klubu samostatné strany LB).[11]

Po vzniku strany Levý blok se v roce 1993 stala první předsedkyní tohoto subjektu. V únoru 1995 ji na tomto postu ovšem vystřídal dosavadní místopředseda strany Jaroslav Ortman.[12] V sněmovních volbách roku 1996 Levý blok neuspěl. A když úspěch nepřinesly ani volby do senátu na podzim 1996, dal Ortman svou předsednickou funkci k dispozici. Předsedou strany ale ještě dočasně zůstal.[13] V březnu 1997 se Marie Stiborová vrátila na post předsedkyně strany.[14] V této funkci v červnu 1997 provedla sloučení Levého bloku s další reformně postkomunistickou stranou, Strana demokratické levice, čímž vznikl subjekt Levý blok - Strana demokratické levice, jehož předsedkyní Stiborová zůstala. V prosinci 1997 se tato strana přejmenovala na Stranu demokratického socialismu. Tehdy Stiborovou v čele formace nahradil Vasil Mohorita.[12]

Stiborová dala podle svých slov přednost vědecké práci.[15] Počátkem 21. století působila Prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc. jako vedoucí Katedry biochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.[16][17] Je prezentována ve Stanfordském celosvětovém seznamu 2 % nejcitovanějších vědců (úhrnně za celou jejich kariéru).[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Předseda Strany demokratického socialismu vzniklé po sloučení Levého bloku a Strany demokratické levice.
  2. ↑ Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  3. ↑ Odešla Marie Stiborová, významná mezinárodní vědkyně [online]. Univerzita Karlova, 2020-02-20 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Zpráva ČTK: Kandidátka Levého bloku na úřad prezidenta ČR, Datum vydání: 20.1.1993, Čas vydání: 15:28, ID: 19930120C01253.
  5. ↑ Doc. RNDr. Marie Stiborová, CSc. [online]. vesmir.cz [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zpráva ČTK: Z mimořádného zasedání MV KSČ v Praze, Datum vydání: 21.11.1989, Čas vydání:, ID: 111-001; 311-OP.
  8. ↑ Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zpráva ČTK: KSČM odvolala J.Ortmana a M.Stiborovou z rady koalice Levý blok, Datum vydání: 23.10.1993, Čas vydání: 17:20, ID: 19931023D00864.
  11. ↑ Marie Stiborová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1428. 
  13. ↑ Zpráva ČTK: Sjezd LB zvažoval další osud strany a volil nové vedení, Datum vydání: 7.12.1996, Čas vydání: 19:29, ID: 19961207C02277.
  14. ↑ Zpráva ČTK: Ortman odstoupil z funkce předsedy Levého bloku, Datum vydání: 13.3.1997, Čas vydání: 20:52, ID: 19970313D02604.
  15. ↑ Zpráva ČTK: Předsedou Strany demokratického socialismu se stal Mohorita, Datum vydání: 13.12.1997, Čas vydání: 17:49, ID: 19971213C01842.
  16. ↑ Stiborová, Marie, 1950- [online]. medvik.cz [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ Prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc. [online]. natur.cuni.cz [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ https://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.3000918

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Stiborová&oldid=24136932“