Přeskočit na obsah

Marie Magda Rezková

Přidat odkazy
V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Magda Rezková
Narození21. srpna 1895
Vlkov [p 1]
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. června 1982 (ve věku 86 let)
Nechanice [p 2]
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbenísmiřický hřbitov
Povoláníšvadlena
Majetekkrejčovský salón a byt v Praze na Vinohradech
Choťsvobodná
RodičeVáclav Rezek [1],
Anna Hofmanová [1]
Příbuzní3 sestry + 4 bratři [1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
dědeček Jan Rezek
babička Marie Dušková
otec Václav Rezek (* 29.04.1871)
matka Anna Hofmanová (* 18.05.1869)
sestra Antonie Valentová (* 16.10.1898)
švagr Jan Valenta
sestra Anežka (česká) Seligerová
(* 21.1.1897)
švagr Antonín Seliger
synovec Antonín Seliger
(* 22.1.1924 - † 9.5.1945)
sestra Adéla Nyplová (* 27.4.1905)
švagr Josef Nypl
bratr Josef Rezek (* 06.6.1900)
bratr Václav Rezek
(* 17.6.1902 - † 27.8.1902)
bratr Václav Rezek (* 27.8.1903)
bratr Karel Rezek (* 29.7.1906)
bratranec škpt. Alois Čáslavka

Marie Magda Rezková (21. srpna 1895 ve Vlkově [p 1] - 25. června 1982 v Nechanicích [p 2]) [p 3] byla důležitá spolupracovnice odbojové skupiny kolem Tří králů.[3]

Stručný životopis (do roku 1938) [1]

[editovat | editovat zdroj]

Otcem Magdy Rezkové byl Václav Rezek (* 29. dubna 1871) bednářský dělník z Vlkova. Matkou byla Anna Hofmanová (* 18. května 1869) ze Smržova, která pracovala ve Vlkově jako dělnice. Magda Rezková byla až do 25. května 1896 nemanželským dítětem. Teprve od tohoto data se její otec k otcovství přiznal. Kolem roku 1900 se Rezkovi přestěhovali z Vlkova do Smiřic.[p 4] Magda Rezková byla švadlenou, jako svobodná odešla do Prahy, kde provozovala módní dámský krejčovský salón na Vinohradech.[1]

Počátky ilegální činnosti

[editovat | editovat zdroj]

Do zpravodajské činnosti proti nacistickému Německu Marii Magdu Rezkovou zapojil již v květnu 1938 její bratranec štábní kapitán dělostřelectva Alois Čáslavka. Alois Čáslavka byl příslušníkem 2. (zpravodajského) oddělení hlavního štábu československé armády.[4] [p 5]

Módní salón jako ilegální přepážka

[editovat | editovat zdroj]

Magda Rezková vlastnila a vedla za protektorátu hojně navštěvovaný módní dámský krejčovský salón v Praze na Vinohradech ,[p 6] ve kterém od jara 1939 provozovala tajnou přepážku [p 7] pro odbojovou organizaci Konšelé. [2] [p 8]

Módní salón jako bezpečný úkryt

[editovat | editovat zdroj]

Magda Rezková již od jara 1940 poskytovala obětavě a neohroženě pomoc ilegalistům: Josefu Churavému, Václavu Morávkovi a Františku Peltánovi.[8]

  • Salón Magdy Rezkové využívali v průběhu roku 1940 a jara 1941 Václav Morávek a Josef Mašín (členové odbojové skupiny Tři králové) jako ilegální byt a často zde nocovali.[3][9][p 9]
  • V červnu 1941 ze salónu Magdy Rezkové krátce vysílala radiostanice SPARTA II, operovaná radiotelegrafistou Františkem Peltánem.[3] Ten se zde také určitou dobu ukrýval. [p 10]
  • Odtud byla též (16. června 1941) odeslána naléhavá depeše Václava Morávka do Londýna. V ní žádal Morávek Londýn o zorganizování výměny zajatců: podplukovníků Josefa Balabána a Josefa Mašína za německé důstojníky. Odpověď na tuto Morávkovu žádost ale nikdy nepřišla. Během vysílání byla Peltánova radiostanice již téměř zaměřena německým Funkabwehrem. Přetékající vana naštěstí přinutila Peltána včas přerušit vysílání, zaměřovací radiovozy se zastavily pouhých několik desítek metrů od bytu Magdy Rezkové a radiostanice tak zůstala neodhalena.[4]

Zatčení Magdy Rezkové

[editovat | editovat zdroj]

Na základě informací násilím získaných gestapem z dopadené spojky[4] byla Magda Rezková zatčena gestapem 16. října 1941. [3][5] [p 11]

Anténní svod (lanko) ve světlíku prozradil gestapu místo, odkud před čtyřmi měsíci vysílala SPARTA II, a další osud Magdy Rezkové byl zpečetěn.[4] Následovaly nekonečné výslechy v Pečkově paláci [4], pak věznění postupně na Pankráci (převoz do Berlína [5]) a definitivně až do konce války v KT Ravensbrück. [p 12] Během jejího uvěznění, ještě v roce 1942, Němci zabavili veškerý její majetek:

"Majetek firmy M. Rezková, Praha XII, Pštroska 3, se z nařízení majetkového úřadu při kanceláři říšského protektora v Čechách a na Moravě likviduje. Všechny pohledávky je nutno hlásit u mne jako likvidátora a nuceného správce do 10. srpna 1942, jinak na ně nebude brán zřetel. Erich Altstädt, Praha II, Helebrantova č. 488"

Oznámení v tehdejších novinách, Praha, [5]

Po válce

[editovat | editovat zdroj]
Urna Marie Magdy Rezkové na hrobě rodiny Seligerů ve Smiřicích

Sovětská armáda osvobodila KT Ravensbrück 30. dubna 1945. Magda Rezková se vrátila do Prahy 23. května 1945.[4] Zde však zjistila, že její majetek byl Němci zkonfiskován. Z její dílny nezůstalo nic. I její pražský byt byl obsazen novými nájemníky. [4] Byt i krejčovský salón mohla nárokovat u tehdejších úřadů, ale po téměř čtyřech rocích věznění neměla dost sil uplatnit úřední cestou svoje majetkové požadavky. Dne 24. května 1945 tedy odjela z Prahy do Smiřic za svojí sestrou Antonií Valentovou. Její švagr Jan Valenta byl jezný (správce jezu) na Labi. Spolu se sestrou a švagrem bydlela nejprve v domku pro jezného, poté bydlela u své další sestry Anežky Seligerové (a jejího manžela Antonína Seligera) a nakonec pak v pronájmu u Horymíra Boznera, jehož domek se nacházel v sousedství Seligerových. Ve Smiřicích Magda Rezková i v roce 1982 dožila. [p 13]

MAGDA REZKOVÁ
1895 – 1982
VĚZNĚNA
V RAVENSBRÜCKU.

text na urně[10][11]

V poválečných letech však její jméno (s výjimkou krátkého období pražského jara) upadlo v zapomnění.[4]Za svou nekomunistickou odbojovou činnost (od května 1938 do října 1941) pro vlast zaplatila Marie Magda Rezková téměř čtyřmi léty věznění (1941–1945) a ztrátou veškerého majetku.[4]

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Epilog

[editovat | editovat zdroj]
Hrob rodiny Seligerů na smiřickém hřbitově

Seligerovi měli jediného syna Antonína (* 22. ledna 1924). Konec války trávil Antonín Seliger u partyzánského oddílu v Jestřebích horách, poblíž Malých Svatoňovic. Při náhodné přestřelce s Němci (9. května 1945) padl ve věku 21 let v Batňovicích (u Úpice) v Podkrkonoší.[1] [p 15]

Na hrobě Seligerů je umístěna busta Antonína Seligera.

JSEM PARTYZÁN, KDO JE VÍC?
TVRDOU, OSMAHLOU MÁM LÍC
A Z OČÍ POMSTA PLANE!
AŤ ZÍTRA SE MNOU COKOLIV SE STANE
NÁŠ NÁROD MUSÍ ŽÍT!
VLAST VOLALA, JÁ ŠEL.

text pod bustou A. Seligera[10][11]

Náhrobní kámen se jménem Antonína Seligera (se základními životopisnými údaji) je nadepsán tímto textem: „Zde sní svůj krásný sen o svobodné vlasti“. [10][11] [1] Urna s popelem Marie Magdy Rezkové je uložena na smiřickém hřbitově [p 16] na hrobě rodiny Seligerů. [10] [11][p 17] Zdá se, že toto umístění je více než symbolické. [1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Vlkov u Smiřic se nachází severně od Hradce Králového
  2. ↑ a b Nechanice se nalézají západně od Hradce Králového
  3. ↑ V prameni [2] je uváděn chybný letopočet narození 1892. Některé dostupné prameny na internetu uvádějí i chybný letopočet úmrtí 1962.
  4. ↑ Ve Smiřicích žilo celkem 7 sourozenců Rezkových, 4 sestry a 3 bratři.[1]
  5. ↑ Alois Čáslavka spolu s Františkem Fárkem a Antonínem Longou založil již v den okupace Čech a Moravy (15. března 1939) odbojovou organizaci Tři konšelé.
  6. ↑ Krejčovský salón i byt Magdy Rezkové se původně nacházel v domě číslo 785/1 v Šafaříkově ulici v Praze 2 Vinohradech (poblíž Zvonařky) (v letech 1940–1945 se ulice jmenovala Hőflerova (Hőflerstrasse)).[3] Zde bydlela M. M. Rezková až do roku 1938. Na začátku roku 1940 již měla svůj módní salón a byt přestěhován do rohového domu na adrese: Anny Letenské 1197/3, Praha 2 - Vinohrady.[5] (V letech 1896 až 1948 se ulice nazývala "Ve Pštrosce" - "Pštross-Gasse") [6]
  7. ↑ Tzv. zpravodajská přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.[7]
  8. ↑ Magda Rezková byla sestřenicí štábního kapitána dělostřelectva Aloise Čáslavky.[2]
  9. ↑ Václav Morávek se zde několikrát setkal i s legendárním agentem A-54 Paulem Thümmelem.[4]
  10. ↑ Magda Rezková se vydávala za tajnou milenku Františka Peltána (Ferryho) [4].
  11. ↑ Jako datum jejího zatčení pramen [2] uvádí 15. října 1941
  12. ↑ Zde byla Magda Rezková až do konce války vězněna společně s Marií Mandíkovou, Boženou Klečkovou, Emílií Prokopovou a dalšími ženami z okruhu vysílaček SPARTA I a SPARTA II.[4]
  13. ↑ Skonala v nemocnici v nedalekých Nechanicích v roce 1982. [2] [1]
  14. ↑ M. M. Rezková ovládala jak jazyk německý, tak uměla i francouzsky.[1]
  15. ↑ Antonín Seliger (* 22. ledna 1924 – 9. května 1945) se narodil v Hradci Králové. Celé své dětství prožil ve Smiřicích a zde také vychodil školu. Vyučil se mědikovcem, pracoval ve Dvoře Králové. Začátkem února 1944 byl totálně nasazen do uhelných dolů v Malých Svatoňovicích. Dne 13. listopadu 1944 se náhodně setkal v lese s velitelem 1. družstva partyzánů v Jestřebích horách Josefem Porejtem. Dne 3. března 1945 odešel ze své práce v dolech a přidal se k 1. družstvu partyzánů. Pro svoji statečnost byl zařazen do bojové jednotky a účastnil se řady akcí. Při náhodné přestřelce 9. května 1945 s Němci u Batňovic byl zasažen střelbou ze samopalu do hlavy a na místě zemřel. Prezident republiky udělil za osobní statečnost v boji za osvobození Československé republiky partyzánovi Antonínovi Seligerovi, příslušníkovi brigády Václavík, medaili za chrabrost in memoriam. [12]
  16. ↑ GPS souřadnice hrobu rodiny Seligerových na smiřickém hřbitově: 50°17′59″ s. š., 15°51′20″ v. d.
  17. ↑ Paní Seligerová (rozená Rezková) byla sestrou Magdy Rezkové.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Nepublikované místopisné, kronikářské a matrikářské poznámky Ing. L. Kupy a Ing. Milana Plška (z února roku 2013).
  2. ↑ a b c d e LUDVÍK, Karel. František Peltán - čtvrtý ze "Tří králů" [online]. www.bojovnici.cz, 2012-12-04 [cit. 2014-11-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 338, 396. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m LUDVÍK, Karel. Smiřice - Magda Rezková [online]. www.smirice.eu, 2013-09-09 [cit. 2014-11-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 27,28,30,38,70,82,88,90,102,103,104,106,107,108,114,115,123,137,141,142,143. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  6. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 335. 
  7. ↑ SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY : Znění platné od 1. 4. 1978 do 16. ledna 1986 (uvedeny změny od 17. ledna 1986 a 1. října 1988) : článek 101 [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: Převzato z Rozkazu Ministra vnitra ČSSR č. 3/1978, 1978-04-01 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Churavý). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 75, 239, 264, 299, 300. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  9. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 76, 77, 170. 
  10. ↑ a b c d ŠŤASTNÝ, Ivo. Hrob Antonín Seliger, urna Magda Rezková [online]. Smiřice, hřbitov: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2007-08-06 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d ŠŤASTNÝ, Ivo. Hrob Antonín Seliger a Magda Rezková [online]. Smiřice, hřbitov: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2007-08-06 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ PLŠEK, Milan. Smiřice - oběti okupace z let 1939 – 1945: Antonín Seliger: Válka – Batňovice, smrt Antonína Seligera. [online]. [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PROCHÁZKA, Jaroslav. Sestupme ke kořenům....! Příspěvek ke kronice rodu Mašínů.. Lošany u Kolína: Místní národní výbor, 1947. 155 s. Vytiskla Středočeská lidová tiskárna v Kolíně v počtu 1500 brožovaných výtisků (s černobílými fotoilustracemi). 
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  • RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna.. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Magda_Rezková&oldid=23908607“