Maršovický vrch

Maršovický vrch
Vrchol	743 m n. m.
Prominence	60 m ↓ Dolní Černá Studnice
Izolace	0,9 km → Černá studnice
Poloha
Stát	Česko
Pohoří	Jizerské hory / Jizerská hornatina / Maršovická vrchovina / Kokonínská část
Souřadnice	50°42′12″ s. š., 15°12′15″ v. d.
	Maršovický vrch
Typ	metamorfit
Hornina	amfibolový kontaktní rohovec
Povodí	Lužická Nisa, Jizera
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maršovický vrch je poměrně nevýrazná hora v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Nachází se v předhůří Jizerských hor, je nejvyšším vrcholem Maršovické vrchoviny. Od Černostudničního hřebene vrch odděluje sedlo, ve kterém leží osada Dolní Černá Studnice. Vrch obklopují z jihu ves Maršovice, od východu a severu osady Krásná a Dolní Černá Studnice. Pod západními svahy leží Jablonecká část Kokonín.

Neolitičtí horníci[editovat | editovat zdroj]

Část Maršovického vrchu je tvořena amfibolovým kontaktním rohovcem, ideální surovinou pro výrobu kamenných seker. Ačkoliv někteří odborníci poukazovali již v minulosti na shodu místní horniny s nalézanými kamennými sekyrami, teprve v letech 2002–2009 zde probíhal první archeologický výzkum. Ten potvrdil rozsáhlou pravěkou těžbu o stáří 6–7 tisíc let. Pravěká těžba byla zatím datována šesti kalibrovanými radiokarbonovými daty do rozmezí 4860–5316 let př. n. l. To jednoznačně prokazuje těžbu v mladší době kamenné. Rozpětí datací ukazuje na těžbu během celého staršího neolitu.^[1] Zachované pravěké těžební jámy pokrývají plochu asi 22 ha. Zbytek unikátní plochy byl "zplanýrován" při středověké kolonizaci ale archeologické situace se pod zemí dochovaly i zde. Při výzkumech byly dosud nalezeny štípané kamenné artefakty, pylová zrna neolitického stáří a také ohniště z doby před 7 tisíci lety. Díky těmto nálezům se podařilo získat například obraz okolní vegetace. Okolní les v době těžby tvořila lípa s lískou, bříza, dub, borovice a jasan. Obdobné složení lesa bychom dnes museli hledat někde u Mladé Boleslavi (o 300–350 výškových metrů níže). Je to způsobeno tím, že v neolitu byly průměrné teploty asi o 3 stupně Celsia vyšší než dnes. Archeologové při výzkumu a souvisejících experimentech také získávají unikátní informace o průběhu těžby, výrobních postupech, produktivitě výroby atp. Z dosavadních poznatků vyplývá, že získaný materiál byl nahrubo opracován do podoby "polotovarů" a transportován do "dílen" vázaných na trvalá sídla ležící mimo místa těžby. Popsaný je i distribuční areál suroviny, který ukazuje že se s místním kamenem čile obchodovalo. Ve starším a středním neolitu surovina z Jizerských hor zcela převládá v oblasti Čech, Moravy a Saska a dominantní je ještě na lokalitách vzdálených až 450 km od zdroje (Hesensko). Artefakty z této suroviny byly nalezeny i na jih od Alp v severní Itálii.^[1] Význam lokality je tedy zcela mimořádný. Jde o jeden z největších komplexů svého druhu v Evropě a navíc patří mezi nejstarší. Unikátní je i vynikající dochování poměrně velké plochy bez výraznějšího poškození.^[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Prostředník J.,Šída P., Drnovský V., Pravěká těžba v Jizerských horách: Příběh kamenných seker, Jičín: Muzeum Českého Ráje, 55 s. ISBN 978-80-87416-06-8
↑ Šída P., Pravěká těžba v Jizerských horách, Zpravodaj obce Pěnčín, 2009, č. 3/2009: 17–20

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[tezba-1] Prostředník J.,Šída P., Drnovský V., Pravěká těžba v Jizerských horách: Příběh kamenných seker, Jičín: Muzeum Českého Ráje, 55 s. ISBN 978-80-87416-06-8

[2] Šída P., Pravěká těžba v Jizerských horách, Zpravodaj obce Pěnčín, 2009, č. 3/2009: 17–20

[1]

[2]