Mandejci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o etniku. O náboženství pojednává článek Mandejství.
Kanzfra Dakhayyel Eydan (1881-1964), mandejský biskup

Mandejci (též nazarejci) jsou více náboženské a etnické společenství žijící převážně v jižním Íránu a Iráku. Jejich veliká komunita je však i v USA. Jde o jediné gnostické společenství, které přežívá nepřetržitě od starověku. V poměru k jejich významu jsou dodnes velmi málo známí, protože jsou nesmírně uzavření a i nejlepším badatelům se podařilo získat jen zlomkovité údaje. V současnosti si začínají uvědomovat jak tato uzavřenost ohrožuje jejich duchovní bohatství a začínají se otevírat veřejnosti a budují i své informační centrum v Bagdádu a dokonce dnes již existují internetové stránky (viz odkazy).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Mandejci jsou národem bez dějin a jejich minulost lze pouze více méně rekonstruovat na základě jejich legend a dalších mimomandejských pramenů. Jejich původ není znám a pouze lidová legenda uvádí jejich pobyt v Egyptě. Odsud uprchli před Mojžíšem a jeho následovníky. To patrně naznačuje, že byli součástí a jedním z pozůstatků kmenového svazu hyksósů, který si podrobil Egypt na zhruba 200 let a v zemi zůstal ještě nějakou dobu poté, co faraóni Sekenre Tao veliký, Kamose a Ahmose porazili vojenské vedení hyksósů se sídlem v Avaris a vyhnali je ze země. Jedná se však pouze o spekulaci.

Potom mizí na zhruba 1000 let z historie. To se dobře kryje s možností, že jsou buď totožní nebo alespoň spjatí s eseny, kteří sídlili především v pustině kolem Mrtvého moře. Ztotožnění poskytuje Jan Křtitel, neboť ten byl podle moderních badatelů esén. Eseni byli mnohem více orientováni na tradiční judaismus než dnešní mandejci, protože od roku 160 př. n. l. ne zcela ortodoxní Židé a ti se začali přidávat k početným mandejcům. Josef Flavius uvádí, že v jeho době jich mohlo být až 10 000. Sám byl po určitou dobu jejich členem.

Eseni stáli v čele židovského povstání a po jeho porážce jejich zbytky uprchly ze země. To samé nám o mandejcích říkají mandejské legendy, v nichž lze nalézt i další dokonalé shody, které dokazují, že jde jen o dvě jména stejného společenství. Mandejci nejprve pobývali v oblasti dnešního Bagdádu, později se dostali až do jižního Íránu a Iráku, a protože byli čas od času vystaveni pronásledování. Uchýlili se do bažin v deltě Eufratu a Tigridu.

V červnu 1990 vyslali delegaci do Vatikánu, aby navázali vztahy s římsko-katolickou církví.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lupieri, Edmondo: The Mandeans The Last Gnostics, Cambridge 2002
  • Drower, E. S. & Macuch, R.: A Mandaic Dictionary, Oxford: Clarendon 1963
  • Rudolf Macuch: Handbook of Classical and Modern Mandaic, Berlin: Walter de Gruyter, 1965
  • Rudolf Macuch: Neumandaische Texte im dialekt von Ahwaz, unter Mitwirkung von Guido Dankwarth, Wiesbaden : Harrassowitz Verlag, 1993
  • Rudolf Macuch, mit Beitr. von Kurt Rudolph u. Eric Segelberg: Zur Sprache und Literatur der Mandaer, Berlin; New York: de Gruyter, 1976
  • Macuch, R.: Neumandäische Chrestomathie mit grammatischer Skizze, Kommentierter Übersetzung und Glossar, Porta Linguarum Orientalium n. s. 18 Wiesbaden: Harrassowitz 1989
  • Nöldeke, Theodor: Mandäische Grammatik, Hale: Buchhandlung des Waisenhauses 1875
  • Schall, Anton: Mandäische Grammatik / Im Anhang: die handschriftlichen Ergänzungen in dem Handexemplar Theodor Nöldekes, bearbaiten, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1964
  • Buckley, Jorunn Jacobsen. 2002. The Mandaeans: Ancient Texts and Modern People. Oxford: Oxford University Press.
  • Buckley. J.J. "Mandaeans" v Encyclopedia Iranica [1]
  • Drower, Ethel Stefana. 2002. The Mandaeans of Iraq and Iran: Their Cults, Customs, Magic Legends, and Folklore (reprint). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Newmarker, Chris, Associated Press article, "Faith under fire: Iraq war threatens extinction for ancient religious group" (titulky v The Advocate of Stamford, Connecticut, strana A12, 10. února 2007)
  • Petermann, J. Heinrich. 2007 The Great Treasure of the Mandaeans (přetisk Thesaurus s. Liber Magni). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Yamauchi, Edwin. 2004. Gnostic Ethics and Mandaean Origins (přetisk). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Jaromír Kozák: Diwan Abatur, totiž Mandejská kniha mrtvých, Praha 2009. (Kniha je však dosti tendenční a nevychází z originálního mandejského textu)

Odkazy na internetu[editovat | editovat zdroj]