Magnitogorsk
Magnitogorsk Магнитогорск | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 53°23′ s. š., 59°2′ v. d. |
Časové pásmo | UTC+5[1] |
Stát | Rusko |
oblast | Čeljabinská |
Čeljabinská oblast na mapě Ruska | |
Magnitogorsk | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 392,4 km² |
Počet obyvatel | 409 255 (2023)[2] |
Hustota zalidnění | 1 043,1 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 1929 |
Oficiální web | www |
PSČ | 455000 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Magnitogorsk (rusky Магнитого́рск) je město v Rusku na řece Ural na předělu mezi Evropskou a Asijskou částí země. Žije zde 407 775 lidí. Je zde významné naleziště železa a magnetitu. Pojmenované je po hoře Magnitnaja, která je téměř čistě ze železa, jedná se o geologickou anomálii. Působí zde největší firma na zpracování železa a oceli v Rusku, MMK (Магнитогорский металлургический комбинат).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kozácká pevnost Magnitnaja vznikla v roce 1743 za císařovny Alžběty I. a těžba železné rudy začala v roce 1759.
Na příkaz Stalinova plánu industrializace SSSR zde byl vybudován ve třicátých letech obrovský strojírenský a hutnický průmysl. Nedostatkem tohoto plánu však bylo to, že dělníci byli bývalí zemědělci, kteří měli s průmyslovou výrobou pramálo zkušeností. Proto byli přizváni i specialisté a architekti z Německa. Od roku 1937 bylo město pro turisty uzavřeno. Během 2. světové války sehrál Magnitogorsk důležitou úlohu, a to díky dodávkám oceli Rudé armádě. Během perestrojky byl uzavřený status města odstraněn a cizinci mohli znovu město navštívit.
Charakter města
[editovat | editovat zdroj]Magnitogorsk byl vyprojektován tak, že se skládá z několika velkých zón (obytná, průmyslová, rekreační), na sebe navazujících s oddělenými prostory pro dopravu. Projektantem města byl německý architekt Ernst May.
Město je spojeno mezinárodním letištěm a železnicí. Veřejná doprava zahrnuje tramvaje, autobusy a taxíky. Ve městě jsou tři státní univerzity (MSTU, MaSU a MSC), tři divadla a působí zde hokejový klub KHL Metallurg Magnitogorsk.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Оценка численности постоянного населения на 1 января 2023 года и в среднем за 2022 год и компоненты её изменения (с учётом итогов Всероссийской. 17. března 2023. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnitogorsk na Wikimedia Commons
- Galerie Magnitogorsk na Wikimedia Commons
- magnitka.clink.ru - Stránka Magnitogorsku