Maci
| Maci | |
|---|---|
| Narození | 1652 |
| Úmrtí | 1739 |
| Tituly a úřady | |
| kapitán roty mandžuské žluté korouhve s lemem | |
| Období | 1672–1685 |
| Panovník | Kchang-si |
| provinční správce (pu-čeng-š’) v Šan-si | |
| Období | 1685–1686 |
| Panovník | Kchang-si |
| guvernér (sün-fu) v Šan-si | |
| Období | 1686–1688 |
| Panovník | Kchang-si |
| vedoucí kontrolního úřadu | |
| Období | 1688–1691 |
| Panovník | Kchang-si |
| člen rady princů a ministrů | |
| Období | od 1690 |
| Panovník | Kchang-si |
| ministr vojenství | |
| Období | 1691–1692 |
| Panovník | Kchang-si |
| ministr daní | |
| Období | 1692–1701 |
| Panovník | Kchang-si |
| velký sekretář | |
| Období | 1699–1709 a 1716–1735 |
| Panovník | Kchang-si, Jung-čeng |
| hrabě 1. stupně | |
|
| |
| Národnost | mandžuská |
| Země | říše Čching |
| Povolání | politik |
| Rod | Fuca |
| Otec | Mišan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maci (čínsky v českém přepisu Ma-čchi, pchin-jinem Mǎqí, znaky zjednodušené 马齐, tradiční 馬齊; 1652–1739) byl mandžuský politik, dlouholetý ministr a velký sekretář v říši Čching.
Život
[editovat | editovat zdroj]Maci byl druhým synem mandžuského státníka Mišana, narodil se roku 1652, pocházel z klanu Fuca, byl členem žluté korouhve s lemem.[1]
Od roku 1669 pracoval v nižší funkci na ministerstvu prací, roku 1675 byl přeložen na ministerstvo daní. Mezitím se roku 1672 stal kapitánem nové roty v jeho korouhvi.[1] Začátkem 70. let patřil k hodnostářům prosazujícím tvrdý postup vůči třem vazalům ovládajícím jih Číny.[2]
Roku 1682 povýšil na ředitele odboru na ministerstvu prací a byl pověřen dohledem nad cly ve Wu-chu v provincii An-chuej. Po dvou letech byl přeložen na úřednické místo ve velkém sekretariátu. Roku 1685 opět dostal úřad v provincii, tentokrát se stal provinčním (finančním) správcem (pu-čeng-š’) v provincii Šan-si, kvůli čemuž velení korouhevní rotě předal mladšímu bratru, a následující rok povýšil na guvernéra téže provincie. Za úspěšnou práci v Šan-si získal nemalé uznání.[1]
Roku 1688 ho císař Kchang-si pověřil šetřením korupční aféry v provincii Chu-pej,[1] téhož roku jmenoval vedoucím kontrolního úřadu[3] a zařadil do delegace vyslané k mírovým rozhovorům s Rusy v Selenginsku, poselstvo se však kvůli válce v Mongolsku vrátilo z půli cesty.[pozn. 1]
Od roku 1690 zasedal v radě princů a vysokých úředníků,[1] začátkem roku 1691 byl jmenován ministrem vojenství.[3] Ve funkci se věnoval zejména přípravám války s Džúngarským chanátem. Roku 1692 přešel na ministerstvo daní. V letech 1696/7 císař osobně vytáhl do pole proti Džúngarům, Maci organizoval zásobování armády[1] a v nepřítomnosti císaře pomáhal korunnímu princi Jin-žengovi řídit vládu.[1][3]
Roku 1699 ho císař jmenoval velkým sekretářem. Funkci vykonával několik let, než se roku 1708 zapletl do debat o následníku trůnu.[1] Patřil v nich mezi úředníky doporučující odvolání Jin-ženga a jmenování nového korunního prince,[3] v důsledku sporů se však rozešel s císařem, což mu vyneslo odsouzení k smrti. Sice byl záhy omilostněn, nicméně přišel o úřední funkce. Do vysokých funkcí se vracel postupně, roku 1710 byl pověřen dohledem nad ruskými obchodníky v Pekingu (pro svou znalost ruských záležitostí, kterým se věnoval od 80. let). Po dvou letech (roku 1712) povýšil na úřadujícího ministra císařské domácnosti, a roku 1716 se podruhé stal velkým sekretářem. Za své zásluhy obdržel titul hraběte 1. stupně.[1]
Roku 1735 rezignoval kvůli vysokému věku, o čtyři roky později zemřel.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 1. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. Heslo Maci, s. 560–561. (anglicky)
- ↑ ZELIN, Madeleine. The Yung-cheng Reign. In: PETERSON, Willard J. The Cambridge History of China. Volume 9 Part One: The Ch’ing Empire to 1800. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. [Dále jen Zelin]. ISBN 978-0-521-24334-6. S. 183–229, na s. 188.
- ↑ a b c d Zelin, s. 190.