Přeskočit na obsah

Mária Kráľovičová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Mária Kráľovičová
Narození7. června 1927
Čáry
Úmrtí5. prosince 2022 (ve věku 95 let)
Staré Mesto
Umělecké ceny
národní umělec (1979)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mária Kráľovičová, provdaná Procházková, (7. června 1927 Čáry – 5. prosince 2022 Bratislava[1]) byla slovenská herečka.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Rodačka ze záhorácké vísky Čáry začínala jako osmnáctiletá v Komorním divadle v Martině, kde za dva roky vytvořila 14 postav a hned v první sezóně získala na Divadelní žatvě v Praze ocenění Talent roku za postavu Aničky v Tajovského Ženském zákonu. O padesát let později vytvořila v téže hře, přepsané pro SND do záhoráckého dialektu, Doru Chomútskou. Mezitím selky téměř nehrála, stala se totiž nejprve lyrickou a později charakterovou dramatickou herečkou.

V letech 1947–1950 studovala herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě, ale už 1. ledna 1948 se stala členkou Slovenského národního divadla, kde působí nepřetržitě 70 sezón. V březnu 1948 zde premiérovala po boku Andreje Bagara svou Anežku v Molièrově Škole žen. Skutečnou hvězdou se stala v listopadu 1948, kdy ji Jozef Budský obsadil do zdramatizované Sládkovičovy Maríny. Moderní jevištní tvar tohoto výjimečného představení obrazů, světla a veršů, které bylo později pasováno na inscenaci století, ale které bylo zakrátko zakázáno a staženo, byl i společným dílem výtvarníků Dezidera Millyho, Jána Mudrocha, skladatele Andreje Očenáše a literátů Alexandra Matušky a Jozefa Felixe. Marína se stala jejím osudem a předurčila její recitační dráhu.

Ztvárnila přes čtyři sta divadelních, filmových a televizních postav a ještě dvakrát tolik v rozhlase. Mezi jejími postavami nechybí Shakespearova Julie, Ofélie v Hamletovi, paní Fordová ve Veselých paničkách windsorských, Hviezdoslavova Salome, Schillerova Amálie, Brechtova Virginia, Arbuzovova Vala, Čechovova Sára i Raněvská ve Višňovém sadu, lady Torrancová Tennessee Williamse, Maggie-Marylin Arthura Millera, Iwaszkiewiczova George Sandová nebo Costeaova Ona a Edith Piaf. K osmdesátinám jí věnovalo SND hru S mamou Táni Kusé, kde za postavu Terezie Klímové byla navržena na cenu Dosky, a stejně tak k pětaosmdesátce hlavní roli Cissy Robsonové ve hře oscarového dramatika Richarda Harwooda Kvarteto. V roce 2013 se vydala na rozlučkové turné po Slovensku s komedií Marca Camolettiho Kdo zhasl světlo a s detektivkou Ryba ve čtyřech.

Byla první slovenskou televizní herečkou (r. 1957 Dovidenia, Lucienne! spolu s Elo Romančíkem v režii Jána Roháče) a první recitátorkou, která prezentovala slovenskou poezii v recitálech na třech kontinentech (např. již v roce 1958 na Expo v Bruselu v režii Alfreda Radoka, v Montrealu, Havaně, Hanoji, Jeruzalémě...)

Byla národní umělkyní, dvojnásobnou laureátkou státní ceny, nositelkou Řádu Ľudovíta Štúra I. třídy, držitelkou Zlatého krokodýla, Křišťálového křídla, má svou tabulku na chodníku slávy v Bratislavě, je v síni slávy osobností televizní obrazovky OTO. Aktivně pracovala ve Svazu slovenských dramatických umění a v ústředním výboru Slovenského svazu žen a od roku 2006 byla rychtářkou Spolku Záhoráků. S manželem, básníkem, spisovatelem a novinářem Mirem Procházkou, měla dvě děti.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1946 talent roku Divadelní žatva Praha
  • 1961 laureátka státní ceny
  • 1967 titul zasloužilá umělkyně
  • 1976 Křišťálová růže
  • 1978 Cena Andreje Bagara
  • 1979 titul národní umělkyně
  • 1979 televizní cena Zlatý krokodýl
  • 1984 laureátka státní ceny
  • 1998 Cena Literárního fondu za celoživotní tvorbu
  • 2001 Zlatá smyčka, cena za nejlepší dabing
  • 2002 státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra I. třídy
  • 2004 Květ Thalie
  • 2006 Síň slávy Osobnost televizní obrazovky OTO
  • 2007 Cena Jozefa Kronera za celoživotní herecké dílo
  • 2007 výroční cena Literárního fondu
  • 2007 Křišťálové křídlo v kategorii divadlo
  • 2010 Chodník slávy DPOH
  • 2012 Osobnost Bratislavy
  • 2012 Medaile prezidenta Slovenské republiky za významné zásluhy o rozvoj slovenské kultury
  • 2014 Cena předsedy Národní rady Slovenské republiky za rozvoj kultury a za výjimečný přínos v oblasti dramatického umění

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zomrela herečka Marína Kráľovičová. Štandard [online]. [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Krištáľového krídla za divadlo a audiovizuální umění

Ján Ďuriš a Božidara Turzonovová (1997) • Jozef Bednárik / Emília Vášáryová (1998) • Ján Ďurovčík (1999) • Rudolf Biermann / Pavol Mikulík (2000) • Martin Huba / Eva Krížiková (2001) • Ladislav Chudík (2002) • Pavol Barabáš (2003) • Eva Pavlíková (2004) • Ingrid Timková (2005) • Roman Polák (2006) • Mária Kráľovičová (2007) • Diana Mórová (2008) • Ondrej Šoth (2009) • Robert Roth (2010) • Zuzana Kronerová (2011) • Jaroslav Vojtek (2012) • Táňa Pauhofová (2013) • Jozef Vajda (2014) • Ladislav Kaboš (2015) • Zuzana Mauréry (2016) • Tomáš Maštalír (2017) • Miroslav Dvorský (2018) • Juraj Kukura (2019) • Peter Bebjak (2020) • Sláva Daubnerová (2021)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mária_Kráľovičová&oldid=22880450“