Lynčování v Ramalláhu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako lynčování v Ramalláhu se označuje násilná událost z října 2000 v průběhu druhé intifády, při němž palestinský dav zlynčoval dva izraelské záložníky, Vadima Nurzhice (rusky: Вадим Нуржиц, hebrejsky: ואדים נורז'יץ) a Jossiho Avrahamiho (hebrejsky: יוסי אברהמי), kteří byli nuceni zastavit u palestinského zátarasu a následně byli odvlečeni do palestinskou samosprávou kontrolovaného Ramalláhu na Západním břehu Jordánu. Brutalita této události, zachycená na fotografii, na níž palestinský Arab, jeden z vrahů obou vojáků, hrdě mává zkrvavenýma rukama na dav v ulici, dále zesílila probíhající izraelsko-palestinský konflikt.

Lynč[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. října 2000 se dva izraelští nebojoví záložníci (sloužili jako řidiči), Vadim Nurzhic a Jossi Avrahami, vraceli ze služby na izraelské vojenské základně. Nedaleko Ramalláhu byli nuceni zastavit u palestinského zátarasu, kde je zadržel policista palestinské samosprávy, který je následně odvedl na ramalláhskou policejní stanici.[1] Nedlouho poté se roznesly zvěsti, že v budově policejní stanice jsou zadržováni tajní izraelští agenti (například z elitní jednotky Sajeret Duvdevan), načež se více než tisíc palestinských Arabů shromáždilo kolem stanice a volalo po smrti Izraelců. Krátce na to vtrhli Arabové na policejní stanici a Izraelce umlátili a ubodali k smrti. V tu chvíli se v okně policejní stanice objevil palestinský Arab (později identifikován jako Aziz Salha), který davu před stanicí ukázal své zkrvavené ruce, načež dav propukl v jásot. Tělo jednoho z Izraelců pak bylo vyhozeno z okna před budovu, kde jej již mrtvého podupal a mlátil rozzuřený dav. Brzy poté táhl dav dvě zohavená těla na náměstí Al-Manara v centru města, kde dav začal oslavovat své vítězství.[2][3][4][5]

Chajim Herzog ve své knize Arabsko-izraelské války dále uvádí: „Podle svědectví reportérů, přítomných na místě vraždy, příslušníci místní palestinské policie nejenže oba vojáky neochránili, ale pokoušeli se dokonce zabránit novinářům v natáčení incidentu.“[1]

Reakce a vojenská odveta[editovat | editovat zdroj]

Brutalita vražd šokovala izraelskou veřejnost[6] a zintenzivnila izraelskou nedůvěru v předsedu palestinské samosprávy Jásira Arafata, který v červenci téhož roku odmítl izraelské mírové návrhy na summitu v Camp Davidu. Tato událost pak také zejména silně poškodila víru izraelské levice v mírový proces. Amos Oz, mezinárodně uznávaný izraelský spisovatel a „autoritativní hlas izraelského mírového tábora“ prohlásil: „Bez jakýchkoliv pochyb obviňuji palestinské vedení. Jednoznačně nechtěli podepsat dohodu v Camp Davidu. Možná by Arafat raději byl Che Guevarou než Fidelem Castrem. Pokud se stane prezidentem Palestiny, bude vůdcem drsné země třetího světa a bude se muset vypořádat s kanalizací v Hebronu, drogami v Gaze a korupcí ve své vlastní vládě.“[7][8]

V reakci na tuto událost zahájila izraelská armáda sérii odvetných leteckých úderů proti cílům palestinské samosprávy na Západním břehu a v Pásmu Gazy. Izraelské síly uzavřely palestinská města a izraelské vrtulníky zaútočily raketami na dvě policejní stanice v Ramalláhu (policejní stanice, kde byli izraelští vojáci zlynčováni byla zničena), na velitelství Tanzimu (ozbrojené křídlo Fatahu Jásira Arafata) v Bejt Lachiji, a na budovu Arafatova velitelství ve městě Gaza. Později téhož dne zničily izraelské vrtulníky rozhlasovou stanici v Ramalláhu Hlas Palestiny.[2][9]

Mediální zpravodajství[editovat | editovat zdroj]

Záběry z lynčování se podařilo zachytit filmovému štábu; později se ukázalo, že šlo o zaměstnance největší italské soukromé televizní stanice Mediaset.[10] Fotografie, jež zachytila jednoho z lynčujících, jak mává zkrvavenýma rukama z okna na dav před služebnou, šokovala a pobouřila celý svět a stala se ikonickým obrazem konfliktu.

Celou událost se pokusil fotografovat britský fotograf Mark Seager, ale dav Arabů jej fyzicky napadl a zničil jeho fotoaparát. Několik dní po této události prohlásil: „Byla to [lynčování] ta nejstrašnější věc jakou jsem kdy viděl, a to jsem byl v Kongu, v Kosovu, na mnoha špatných místech (…) Vím, že oni [Palestinci] nejsou všichni takoví, a já jsem hodně shovívavý člověk, ale nikdy na to nezapomenu. Byla to vražda nejbarbarštější povahy. Když si na to vzpomenu, viděl jsem mužskou hlavu, úplně roztříštěnou. Vím, že z toho budu mít noční můry po zbytek života.“[11]

Filmový štáb americké ABC se rovněž pokoušel událost natočit, ale dav jim v tom zabránil. Producent ABC News Nasser Atta později uvedl, že když štáb začal natáčet lynčování, tak „mladí k nám přišli a zastavili nás; někteří s noži, někteří bitím.“[12]

Uvěznění podezřelých z lynčování[editovat | editovat zdroj]

Izrael začal individuálně pronásledovat osoby podílející se na lynčování v Ramalláhu:

  • Aziz Salha byl zatčen v roce 2001. Přiznal se, že byl jedním z těch, kteří vtrhli na policejní stanici, a že škrtil jednoho z vojáků, zatímco ostatní jej bili do krve. Když spatřil, že má ruce od vojákovy krve, šel k oknu a hrdě ukázal zakrvácené ruce davu, který stál před stanicí.[13][14] V roce 2004 jej izraelský soud odsoudil za vraždu desátníka Vadima Nurzhice k doživotnímu odnětí svobody.[15][16] V roce 2011 byl z vězení propuštěn v rámci výměny vězňů za uneseného Gilada Šalita.
  • Muhammad Howara, člen militantní organizace Tanzim, byl zatčen v roce 2001. Přiznal se k vniknutí na policejní stanici a pobodání jednoho z vojáků.[13]
  • Ziad Hamdada, člen militantní organizace Tanzim, který zapálil tělo jednoho z izraelských vojáků, byl zatčen v roce 2002. Měl se rovněž účastnit na plánování dalších teroristických útoků.[13]
  • V roce 2005 oznámila izraelská Šin Bet zatčení Mohameda Abu Idy, bývalého příslušníka palestinské policie v Ramalláhu. Během vyšetřování se přiznal, že přivedl dva izraelské vojáky na policejní stanici v Ramalláhu, kde se posléze připojil k lynčujícímu davu.[17]
  • Dne 26. září 2007 Izrael dopadl posledního z lynčujících v Ramalláhu, Haimana Zabana. Příslušník Tanzimu byl zapojen do dalších teroristických útoků proti Izraeli.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2000 Ramallah lynching na anglické Wikipedii.

  1. a b HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-954-6. S. 551.  
  2. a b A day of rage, revenge and bloodshed [online]. The Daily Telegraph, 2000-10-13, [cit. 2002-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Coverage of Oct 12 Lynch in Ramallah by Italian TV Station RAI [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2000-10-17, [cit. 2002-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ASSER, Martin. Lynch mob's brutal attack [online]. BBC, 2000-10-13, [cit. 2006-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. A strange voice said: I just killed your husband [online]. The Independent, 2000-10-14, [cit. 2009-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FELDMAN, Shai. The October Violence: An Interim Assessment. Strategic Assessment. November 2000, roč. 3, čís. 3. Dostupné online [cit. 2009-07-03].  
  7. Whose Holy Land? The Israelis; As Dreams of Peace Take Flight, Many Angry Fingers Point Toward Arafat [online]. The Daily Telegraph, 2000-10-13, [cit. 2009-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Left-wing have their faith in peace blown away [online]. The Independent, 2000-10-13, [cit. 2009-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Israeli copters retaliate for soldiers' deaths [online]. USA Today, [cit. 2009-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. TV row over mob footage 'betrayal' [online]. The Guardian, 2000-10-20, [cit. 2009-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. I'll have nightmares for the rest of my life [online]. The Daily Telegraph, 2000-10-15, [cit. 2009-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Barak Calls for Emergency Government [online]. ABC, 2000-10-12, [cit. 2009-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c Arrest of Fatah Tanzim Terrorists from Ramallah [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2002-04-22, [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Lynch mob suspects held by Israelis [online]. The Daily Telegraph, 2001-06-26, [cit. 2009-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Man jailed over Ramallah lynching [online]. BBC, 2004-11-22, [cit. 2009-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Palestinian man gets life sentence for killing Israeli soldier [online]. ABC News, 2004-11-23, [cit. 2009-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Ramallah lynch suspect arrested [online]. Ynetnews, 2005-08-03, [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Last member of Ramallah lynch caught [online]. The Jerusalem Post, 2007-09-26, [cit. 2009-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha : Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7.  
  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]