Lumír Jisl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lumír Jisl
Narození 18. dubna 1921
Svijanský Újezd
Úmrtí 22. listopadu 1969 (ve věku 48 let)
Praha
Místo pohřbení Turnov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lumír Jisl (18. dubna 1921, Svijanský Újezd22. listopadu 1969, Praha) byl český archeolog a orientalista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jislův hrob na turnovském hřbitově

Zájem o archeologii měl Lumír Jisl již jako student – na Turnovsku zjistil paleolitické nálezy v jeskyni, která po něm byla později i pojmenována. Po maturitě začal sice pracovat jako úředník v pojišťovně, pod vlivem Jana Filipa však začal studovat po válce archeologii spolu s dějinami umění, srovnávací religionistikou a etnografií. U Jana Filipa pak také byl za studií pomocnou vědeckou silou, o jeho kvalitách svědčí i to, že ještě před koncem studia se na Filipovo doporučení stal správcem sbírek archeologie v tehdejším Zemském museu v Opavě , kde byl později zástupcem (1948–1950) a posléze i ředitelem (1952-1954); zde provedl novou inventarizaci, katalogizaci a přípravu sbírek k nové instalaci (1953–1954), jíž ovšem předcházela výstava Pravěk Slezska v roce 1950. V roce 1955 založil opavskou pobočku Archeologického ústavu ČSAV Brno a stal se jejím vedoucím, již rok nato však odešel do Archeologického ústavu v Praze, kde byl vědeckým tajemníkem a posléze vedoucím pravěkého oddělení.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl prvním významným poválečným českým odborníkem, který se věnoval archeologii Opavska (rukopis práce Pravěk Slezska zůstal nedokončen a dnes je ztracen) – výzkumy pohřebiště kultury popelnicových polí v Opavě-Kateřinkách (1948, 1950), slovanského mohylníku ve Stěbořicích, na hradišti púchovské kultury Požaha (1954), na polykulturní lokalitě Kotouč u Štramberka (1950–1951), na slovanském hradišti Chotěbuz-Podobora; věnoval se především počátkům lužické kultury a slovanskému kmeni Holasiců. Výsledky těchto výzkumů i řady drobnějších akcí (Malé Hoštice, Otice, Holasovice, Brumovice či Úvalno) publikoval především v Časopise Slezského muzea, který po několik let redigoval. Posléze u něj převážila orientace na středoasijské umění a archeologii – v roce 1957 navštívil Mongolsko a následujícího roku tam vedl expedici (jíž se účastnili významný český antropolog Emanuel Vlček a archeolog Antonín Knor), při které byl zkoumán pohřební památník starotureckého vládce Kültegina z 8. století na řece Orchonu); znovu pak v roce 1963. Díky těmto aktivitám i řadě prací o lámaistickém, čínském, mongolském, tibetském a japonském umění byl v archeologickém a umělecko-historickém studiu Střední Asie mezinárodně uznávaným odborníkem. Předčasná smrt v 48 letech mu zabránila všechny tyto bohaté aktivity obsáhleji publikačně zúročit.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, Praha 2005, str. 268–269
  • Zdeněk Váňa, věnováno památce Lumíra Jisla, Archeologický sborník, Ostrava 1974, str. 7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]