Luňák bělohlavý
 Luňák bělohlavý | |
|---|---|
.jpg) Haliastur indus indus | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dravci (Accipitriformes) |
| Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) |
| Rod | luňák (Haliastur) |
| Binomické jméno | |
| Haliastur indus (Boddaert, 1783) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luňák bělohlavý (Haliastur indus) je dravý pták z čeledi jestřábovití (Accipitridae).[2]
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Luňáka bělohlavého vědecky popsal nizozemský zoolog Pieter Boddaert roku 1783 pod binomickým jménem Falco indus.[3] Současná systematika klasifikuje tento druh v rámci rodu Haliastur Selby, 1840, jenž zahrnuje ještě luňáka hvízdavého (Haliastur sphenurus). Na základě molekulárních a morfologických dat (anatomie syrinxu) může být rod Haliastur spřízněn s luňáky rodu Milvus v rámci jestřábovitých (Accipitridae), alternativní fylogenetické pohledy jej dávají spíše do příbuzenství orlů rodu Haliaeetus.[4]
Luňák bělohlavý je dělen do čtyř poddruhů s následujícím areálem rozšíření (areály výskytu jednotlivých poddruhů se ve styčných oblastech překrývají):[5]
- H. i. indus (Indie včetně Cejlonu a Andaman, část Číny a pevninská jihovýchodní Asie až po Malajský poloostrov);
- H. i. intermedius (od Malajského poloostrova po Malajské souostroví, včetně Filipín a až po západní Moluky a východní Malé Sundy);
- H. i. girrenera (Moluky a východní Malé Sundy od Timoru přes Novou Guineu a přidružené ostrovy až po Austrálii);
- H. i. flavirostris (Šalomounovy ostrovy a Bismarckovo souostroví).
Českými synonymy pro tento druh jsou luňák brahmánský či luňák brahmínský.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Luňák bělohlavý dosahuje celkové velikosti 43–51 cm.[7] Dospělci se vyznačují typickým kontrastním opeřením, kdy se zbarvení hlavy, krku, hrudi a svrchních částí břicha a boků pohybuje v bělavých odstínech, zatímco zbytek těla je kaštanový. V tomto obecném vzoru se objevují regionální odchylky, zvláště dospělci z orientální oblasti tak mívají bílé spodní partie zdobeny tmavým pruhováním.[5] Konce letek jsou černé, tento znak vyniká zvláště za letu. Zbarvení nedospělých ptáků je matně hnědé, se žlutohnědými skvrnami a pruhy. Starší ptáci mají světle žlutohnědou hlavu.[7]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Přirozenými stanovišti luňáků bělohlavých jsou tropické a subtropické pobřežní habitaty, jako estuáry, mangrovníkové porosty, pláže aj. V Indii či na ostrovech Velkých Sund tito ptáci často pronikají i do vnitrozemí, kde se zdržují u řek, jezer, bažin, rýžových polí a v jiných podobných oblastech, vzácněji nicméně pronikají i na otevřené pláně či do lesů, kde není k dispozici rozsáhlejší vodní zdroj. Maximální nadmořská výška činí typicky zhruba 500 m, lokálně však luňáci mohou tolerovat i podstatně vyšší převýšení (až 3 000 metrů).[5]
Jde o potravní oportunisty, často i mrchožrouty. Běžně je lze objevit v blízkosti přístavů, skládek odpadků či na krajích silnic, kde se živí drobnými mršinami. V Indii se někdy mohou přikrmovat i na větších uhynulých tělech, k nimž se stahují společně se supy. Lovenou kořistí se stávají především různí menší živočichové, jako korýši, obojživelníci a malí plazi, nemocní či oslabení savci a ptáci, často i hmyz. Po kořisti luňáci pátrají nízkým letem nad zemí či vodou, někdy také z okolních bidel, nebo přímo na zemi. Kořist často polapí v letu a ve vzduchu ji i sežerou. Kvůli unikajícím živočichům je přitahují požáry a část obživy si zajišťují i kleptoparazitismem.[4][5]
Luňák bělohlavý zastává samotářské zvyky, větší počty těchto ptáků, přesahující i 30 kusů, se však mohou jednorázově shlukovat u potravních zdrojů. Hnízdo si páry budují na vidlicích vysokých stromů ve výšce 2 až 30 (50) metrů nad zemí, v mangrovech často hnízdí jen těsně nad vodou. Vyžadují nicméně dobrý výhled do okolí. Hnízdo je tvořeno klacky a vystláno různými přírodninami či odpadky, v průběhu let jej pár rozšiřuje. Z původních asi 30 cm tak mohou hnízda postupně dosáhnout více než dvojnásobného průměru. Samice snáší 1–3 (4) vejce, inkubace trvá až 35 dní, mláďata se opeří za max. 56 dní, ačkoli ještě několik dalších měsíců vyžadují rodičovskou péči. Z hnízda obyčejně vylétne pouze jediné mládě ze snůšky, není to však povinností. Doba hnízdění závisí na oblasti výskytu, v Indii tak trvá od prosince do června, na Jávě a Sulawesi většinou od května do října, nebo celoročně, v severní Austrálii od dubna do října.[4][5]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) pokládá luňáka bělohlavého za málo dotčený druh s početnou celkovou populací (> 100 000 jedinců). Především v jihovýchodní Asii však populace vlivem různých ohrožujících faktorů vykazují klesající trend.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Nedospělý jedinec v indické Kérale -
Letící pár -
Krmící se pták v indické Karnátace -
V letu nad Západní Austrálií -
Silueta -
V letu -
Dospělec v indickém Triššúru -
Detail hlavy
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b BirdLife International. 2016. Haliastur indus. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22695094A93489054. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22695094A93489054.en. Accessed on 18 November 2023.
- ↑ Haliastur indus (luňák bělohlavý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Brahminy Kite [online]. Global Raptors. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c d e FERGUSON-LEES, James; CHRISTIE, David A. Raptors of the World. London: Christopher Helm, 2001. ISBN 978-0-7136-8026-3. S. 387–390. (anglicky)
- ↑ luňák bělohlavý [online]. Biolib [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b JEYARAJASINGAM, A. A Field Guide to The Birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. NY: Oxford University Press, 2012. ISBN 9780199639427, ISBN 9780199639434. S. 122. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu luňák brahmínský na Wikimedia Commons 
Taxon Haliastur indus ve Wikidruzích
