Louis Léger
| Louis Leger | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Louis Paul Marie Leger |
| Narození | 4. ledna 1843 Toulouse |
| Úmrtí | 30. dubna 1923 (ve věku 80 let) rue de Boulainvilliers |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Povolání | jazykovědec, spisovatel, profesor, překladatel, folklorista, historik a slavista |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1888) důstojník Řádu čestné legie (1901) Legerova |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis Léger (13. ledna 1843 Toulouse – 30. dubna 1923 Paříž) byl francouzský spisovatel a slavista.
Byl žákem Aleksandera Chodźka na Collège de France a v letech 1885–1923 zde sám zastával místo profesora langue et littérature slaves, tj. slovanských jazyků a literatury (pozici, která zde byla zřízena roku 1840 pro Adama Mickiewicze). Již v mládí podlehl módní polské vlně, zanechal studia práv a pustil se do studia slovanských jazyků. V roce 1864 poprvé navštívil Prahu a později plynule hovořil i psal česky. V roce 1872 odjel z pověření francouzské vlády do Ruska, což jej výrazně ovlivnilo.[1]
Věnoval se především počátkům slovanských dějin, mytologii a folkloristice a jeho práce se staly klíčovým zdrojem informací pro další západní autory. Ve svém díle zastával pozice panslavismu, soustavně se však zabýval i českými tématy.
8. ledna 1923, v předvečer 80. narozenin, byla na jeho počest pojmenována Legerova ulice v Praze (do té doby se nazývala Táborská).[2]
Léger také inicioval stavbu nového pomníku českému králi Janu Lucemburskému v Crécy, jenž byl odhalen v roce 1905.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- La Crise autrichienne, Paris, 1868
- Histoire de Autriche-Hongrie, Paris, 1879
- Cours de Louis Léger, leçon d’ouverture au Collège de France, Revue bleue politique et littéraire, 1885
- La Bulgarie, Paris, 1885
- Nouvelles études slaves histoire et littérature, 1886
- Russes et Slaves, études politiques et littéraires, Hachette, 1890
- Le monde slave, études politiques et littéraires, Hachette, 1902
- Nicolas Gogol, 1913
- Moscou, 1910
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Paměti slavomilcovy, přel. Zorev, Praha, 1907
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hrabová, Libuše. „Louis Leger – slavofil“. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS. FACULTAS PHILOSOPHICA, HISTORICA 27 – 1996. publib.upol.cz [online]. [cit. 2011-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-07.
- ↑ Ústřední správní komise hlav. města Prahy. Národní listy. 1923-01-09, roč. 63, čís. 7, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-19].
- ↑ Nový pomník českého krále Jana Lucemburského v Kresčaku. Světozor. Praha: J. Otto, 20. 10. 1905, roč. 6, č. 2, s. 26.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Leger na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Louis Léger
- Návštěva Prahy r. 1912: Louis Leger v Praze. Národní politika. 1912-06-27, roč. 30, čís. 175, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-01-19].
- Medailon k 80. narozeninám: WEINGART, Miloš. Louis Leger. Národní listy. 1923-01-13, roč. 63, čís. 11, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-19].
- Nekrolog v Národních listech: Louis Leger. Národní listy. 1923-05-02, roč. 63, čís. 119, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-19].
- (francouzsky) (slovensky) Antoine Marès, Louis Léger et Ernest Denis, Profil des deux bohémisants français au XIXe siècle, in Bohumila Ferenuhová, La France et l'Europe centrale (1867-1914) / Francúzsko a stredná Európa (1867-1914), Slovanské stúdie n° 2 (actes du colloque des historiens tchèques, slovaques et français à Bratislava les 12 et 13 novembre 1992). Academic Electronic Press, Bratislava, 1995 ISBN 80-967366-6-3
- Velvyslanec Slovanů ve světě Pořad Českého rozhlasu Plus, detailní informace o Légerově životě, citace z málo známé korespondence.
