Aleksander Chodźko
| Aleksander Chodźko | |
|---|---|
.JPG) | |
| Narození | 30. srpna 1804 Kryvičy |
| Úmrtí | 27. prosince 1891 (ve věku 87 let) nebo 1891 (ve věku 86–87 let) Noisy-le-Sec |
| Místo pohřbení | Champeauxský hřbitov v Montmorency |
| Alma mater | Vilniuská univerzita |
| Povolání | diplomat, profesor, básník, tlumočník, orientalista, sběratel pohádek a spisovatel |
| Zaměstnavatel | Francouzská kolej (1857–1883) |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
| Rodiče | Jan Borejko Chodźko |
| Rod | House of Chodźko |
| Příbuzní | Michał Chodźko a Stanisław Chodźko (sourozenci) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aleksander Borejko Chodźko (30. srpna 1804 Krzywicze – 27. prosince 1891 Noisy-le-Sec) byl polský básník, orientalista, slavista a diplomat. Byl prvním evropským vědcem, který zkoumal perský folklór.[1] Jako jeden z prvních se také vědecky věnoval kurdštině.[2]
Narodil se v polské šlechtické rodině na území dnešního Běloruska (tehdy Ruského impéria). Na střední škole byl žákem básníka Tomasze Zana. V letech 1820 až 1823 studoval na Carské univerzitě ve Vilniusu. Na přelomu let 1823 a 1824 byl uvězněn za členství v tajném spolku filomatů. V roce 1824 odešel do Petrohradu, kde na tamní univerzitě vystudoval východní jazyky a literatury. V Petrohradu vydal roku 1829 svou knihu básní, která obsahuje i slavnou baladu Maliny. Od roku 1830 pracoval v ruských diplomatických službách a pobýval na konzulárních úřadech v Teheránu a Raštu, kde se stal nakonec konzulem. Během svého pobytu v Íránu studoval perštinu, perské ústní tradice a perskou literaturu. V Persii byl do roku 1841, poté cestoval po Řecku a Itálii. V roce 1842 se usadil v Paříži, kde zpočátku pracoval ještě pro Rusy, ale v letech 1852 až 1855 již pro francouzské ministerstvo zahraničí. Publikoval mnoho pojednání o orientální a slovanské filologii, etnografii a literatuře Blízkého východu, a to v angličtině a francouzštině. V letech 1857 až 1883 byl profesorem slovanských literatur na Collège de France, kteroužto pozici převzal od Adama Mickiewicze. Na této škole učil až do odchodu do důchodu v roce 1883. Mickiewicz byl jeho blízkým přítelem, prostřednictvím něj také Chodźko podlehl vlivu Andrzeje Towiańského a jeho mesiášské sekty. Byl pohřben na hřbitově Les Champeaux v Montmorency, největším polském hřbitově v Paříži.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksander Chodźko na polské Wikipedii.
- ↑ Chodźko, Alexander Borejko. Iranicaonline.org [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KRASNOWOLSKA, Anna. Aleksander Chodźko. Kurdishstudies.pl [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksander Chodźko na Wikimedia Commons
