Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme
Narození 1. července 1654
Paříž
Úmrtí 11. června 1712 (ve věku 57 let)
Vinaròs
Místo odpočinku Panteón de Infantes
Ocenění rytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu zlatého rouna
rytíř Řádu sv. Michala
Maršál Francie
Manžel(ka) Marie Anne de Bourbon, Duchess of Vendôme
Rodiče Louis, Duke of Vendôme a Laura Mancini
Příbuzní Philippe, Duke of Vendôme
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme (1. července 1654, Paříž11. června 1712, Vinaròs) byl francouzský maršál a uznávaný francouzský vojevůdce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem 2. vévody z Vendôme a pravnukem Jindřicha IV. Byl též bratrancem svého největšího protivníka, Evžena Savojského. Do armády vstoupil v 18 letech. Samostatného velení na celém válčišti se poprvé dočkal v roce 1695, kdy vedl francouzská vojska v Katalánsku a dobyl Barcelonu. Vrchol jeho kariéry nastal za válek o dědictví španělské.

V roce 1702 byl jmenován velitelem francouzských jednotek v Itálii. Nahradil tak svého zajatého předchůdce a bývalého velitele vévodu z Villeroy, jehož výkony francouzskou armádu zcela zesměšnily. Ani Vendôme však nedokázal splnit zadaný úkol a zničit síly Evžena Savojského, který jej zaskočil a porazil v bitvě u Luzzary. Porážka však nebyla nijak výrazně drtivá a Vendôme nakonec zvládl i komplikovanou situaci poté, co Savojsko přešlo na stranu protifrancouzské koalice. Postupně zatlačil savojsko-habsburské jednotky do hluboké defenzívy, vytlačil je z většiny severní Itálie a oblehl Turín. Hodně mu přitom pomohlo, že Evžen Savojský byl z Itálie odvolán a vedl habsburská vojska na území Říše.

V roce 1705 se Evžen Savojský do Itálie vrátil a Vendôme dosáhl svého vrcholného úspěchu, když jej porazil v bitvě u Cassana, čímž zahladil předchozí debakly svých španělských spojenců a svého bratra, velkopřevora (jde o jedinou jednoznačnou porážku ve významné bitvě, kterou kdy Evžen Savojský utrpěl). O rok později Evžen využil značného navýšení svých finančních prostředků a posílení své armády a vyrazil na pomoc obleženému Turínu. Vendôme se mu pokoušel přehradit cestu a zastavit jej, byl však obelstěn a obejit. Nakonec se vrátil k Turínu rozhodnut si tam na Evžena počkat, než ale mohlo dojít k bitvě, byl odvolán, aby zreorganizoval francouzské síly v Nizozemí poté, co utrpěly zdrcující porážku v bitvě u Ramillies. Nebyl však jmenován velitelem, stal se mentorem Malého dauphina. Vztahy mezi oběma muži nebyly příliš dobré, nezkušený mladý vévoda se často spoléhal na vlastní vojenské poradce a na královo nabádání, aby pozorně naslouchal radám od Vendôma a řídil se jimi, příliš nedbal.

V roce 1708 zahájila francouzská vojska v Nizozemí mohutnou a nečekanou ofenzívu. Ta zaskočila protifrancouzskou koalici, ale Marlborough s Evženem (který se mezitím stihl velice přesvědčivě vypořádat s Vendômovými náhradníky v Itálii) zareagovali překvapivě rychle a 11. července se pochodové formace obou obrovských armád srazily u Oudenaarde. V nastalém boji, který byl charakteristický zejména naprostým zmatkem, kulminovaly spory mezi francouzskými veliteli natolik, že se Vendôme a Vévoda burgundský chvílemi v podstatě ignorovali a každý řídil své jednotky po svém, což nakonec vyústilo ve zdrcující porážku a pouze noc zachránila francouzská vojska před obklíčením a naprostým zničením.

Spory pokračovaly i po bitvě a vyústily ve Vendômovo odvolání. Po krátké pauze byl poslán do Španělska jako velitel vojsk Filipa V., kde dosáhl svého posledního velkého úspěchu, když porazil vojska protifrancouzské koalice v bitvě u Villaviciosy. 1. červenec 1712 ve Vinaròs náhle zemřel.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]