Přeskočit na obsah

Lobzy (Březová)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lobzy
pohled od severu
pohled od severu
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBřezová
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 (2021)[1]
Katastrální územíLobzy u Březové (5,54 km²)
Nadmořská výška752 m n. m.
PSČ356 01
Počet domů8 (2021)[2]
Lobzy
Lobzy
Další údaje
Kód části obce14656
Kód k. ú.614653
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lobzy (německy Lobs) jsou vesnice a část města Březová v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Leží asi 2,5 kilometru jihovýchodně od Březové. V roce 2011 zde trvale žilo 17 obyvatel.[3]

Po Lobzech byl pojmenován i Lobezský potok, významný vodní tok Slavkovského lesa. V místním chebském nářečí se mu říkalo Lausbach. Obdobně pro Lobzy byl užíván název Laus.[4]

Lobzy (Lobzy u Březové) jsou také název katastrálního území o rozloze 5,54 km².[5]

Lobzy leží na náhorní planině ohraničené Zlatým a Paseckým vrchem. První písemná zmínka pochází z roku 1370,[6] kdy jsou Lobzy na seznamu leuchtenberských lén. Kolem roku 1525 byla obec rozdělena na tři části. První část podléhala radě města Loket, druhá Kynšperku a třetí Sokolovu. Část osady byla po Bílé Hoře zkonfiskována Šlikům a koupil ji Otto Nostic.[4] V 18. století patřily již celé Lobzy Nosticům.[7]

Dle záznamů z roku 1650 měly Lobzy v té době 147 obyvatel, faru a školu v jedné budově a dlouhodobě pronajatý pastýřský dům. V roce 1870 se Lobzy staly samostatnou obcí, ke které patřily ještě osady Kamenice, Milíře pod Krudumem, Novina a Paseka. Většina původních německých obyvatel byla v roce 1946 odsunuta. V roce 1946 žilo v Lobzech 387 obyvatel, z nichž muselo 339 obec nuceně opustit.[pozn. 1] Zbylých 48 bylo vystěhováno po zřízení vojenského výcvikového prostoru Prameny, do jehož území Lobzy patřily.[7]

Nejvýznamnější památkou ve vsi byl kostel svatého Vavřince. Jednalo se o pozdně gotickou stavbu pravděpodobně z 15. století, první zmínka je však až z roku 1550. Kostel měl tři zvony, první dva z let 1582–1583, třetí z roku 1810.[8] Během vojenské správy byla původní obec srovnána se zemí, z kostela svatého Vavřince zůstala ruina, která byla v 60. letech 20. století zlikvidována v rámci akce „Úklid pohraničí“.[7] Na místě zaniklého kostela byl postaven kravín.[4]

Po zrušení vojenského výcvikového prostoru zde bylo postaveno několik domků pro zaměstnance statku, který byl v Lobzech zřízen.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 204 obyvatel, z nichž bylo 203 Němců a jeden cizinec. K římskokatolické církvi se hlásilo 203 obyvatel, jeden k jiné církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů Lobzů[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 246 260 239 228 220 204 193 2 - - 26 14 22 17 6
Počet domů 41 41 41 40 40 40 39 - - - 6 8 8 8 8

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1869–1953 Lobzy byly samostatnou obcí v okrese Falknov nad Ohří (v letech 1869–1910 Falknov). V roce 1954 byly částí města Březová v okrese Sokolov. V následujícím období byla osada úředně zrušena a jako část města Březová byla obnovena 1. dubna 1976. V letech 1869–1909 k obci patřila Kamenice a v letech 1869–1930 také Novina.[12]

  1. Již v průběhu roku 1946 docházelo k přebírání katastrů obcí začleněných do vojenského prostoru. Civilní osoby včetně nových českých osídlenců musely danou oblast opustit. Katastry byly přebírány včetně staveb, lesů i vodních toků. I když vojenský výcvikový prostor vznikl již v roce 1946, zákon upravující zřizování vojenských újezdů byl schválen až v roce 1949.
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 278. 
  4. a b c d JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku. Sokolov: Fornica Graphics, 2010. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 238–256. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-29. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 360. 
  7. a b c BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. ISBN 80-86630-06-4. S. 53. 
  8. PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 36. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Lobs. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 239. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 1.  Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
  11. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 300, 221, 381. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]