Liou Ťi (14. století)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Liou Ťi
Portrét Liou Ťia
Portrét Liou Ťia
Narození 1. července 1311
Čching-tchien, Če-ťiang
Úmrtí 16. května 1375
Země říše Jüan, říše Ming
Povolání úředník
Znám jako státník, vojevůdce, spisovatel, básník a věštec
Titul hrabě z Čcheng-i
Funkce Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ47185755
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Liou Ťi je čínské jméno, v němž Liou je příjmení.

Liou Ťi (čínsky pchin-jinem Liú Jī, znaky zjednodušené 刘基, tradiční 劉基, 1. července 131116. května 1375) byl čínský státník, vojevůdce, spisovatel a básník na sklonku existence říše Jüan a počátků říše Ming.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Liou Ťi používal zdvořilostní jméno Po-wen (čínsky pchin-jinem Bó​wēn, znaky zjednodušené 伯温, tradiční 伯溫). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-čcheng (čínsky pchin-jinem Wénchéng, znaky 文成).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v okrese Čching-tchien (dnes okres Wen-čcheng provincie Če-ťiang) provincie Ťiang-če. V úřadech říše Jüan sloužil 25 let.[1] Po několika nižších postech na okresní a prefekturní úrovni se propracoval na místo tajemníka mongolského generála Š’-mo I-suna († 1360) stojícího v čele provincie Ťiang-če. Podílel se na bojích s místními rebely (v povstání rudých turbanů), ale jeho úspěchy jüanská vláda neocenila. Roku 1357 reagoval odchodem ze státní služby a kritikou neefektivnosti a zkorumpovanosti jüanské správy.[2]

Roku 1360 přešel na stranu čínských povstalců. Rozhodl se vstoupit do služby k Ču Jüan-čangovi, pozdějšímu prvnímu císaři dynastie Ming.[3] Čuovi radil ve vojenské strategii a taktice – podílel se vypracování plánů bitvy před Nankingem roku 1360, bitvy na jezeře Pcho-jang roku 1363 a kampani proti království Wu ve druhé polovině 60. let. Roku 1364 byl jmenován vedoucím Astronomického úřadu a pověřen vedením výstavby Nankingu, Čuova hlavního města. Později se stal zástupcem vedoucího cenzorátu s úkolem reorganizovat tento úřad. Podílel se i na vytvoření vojenského systému wej-suo, sestavení zákoníku a kalendáře, stanovení rituálů.[4] Roku 1371 byl v uznání svých zásluh jmenován hrabětem z Čcheng-i, vzápětí s odkazem na špatné zdraví odešel na odpočinek.[5]

Zájmy Liou Ťia se neomezovaly jen na politiku a vojenství, studoval i astronomii, kalendář, magnetismus a feng-šuej; přátelil se s matematikem a alchymistou Čao Jü-čchinem.[6] Společně s generálem a učencem Ťiao Jüem sestavil pojednání o střelných zbraních Chuo-lung-ťing. Je, vedle Ču-ke Lianga, spoluautorem Zvládnutí umění války, díla ilustrujícího na příkladech čínské historie principy vojenské strategie shrnuté v Umění války Sun-c’a.

Počínaje 16. stoletím se rozšířily legendy o jeho zázračně přesných věštbách a předpovědích.[7][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liu Ji (14th century) na anglické Wikipedii.

  1. 劉伯溫是被神化了嗎? [online]. Xinhuanet.com [cit. 2008-09-19]. Dostupné online. (čínsky) 
  2. CHAN, Hok-lam. The Making of a Myth: Liu Ji's Fictionalization in the Yinglie zhuan and Its Sequel. In: LINK, Perry. The scholar's mind: essays in honor of Frederick W. Mote. Hongkong: The Chinese University Press [dále jen Chan]. ISBN 978-962-996-403-0. S. 52. (anglicky)
  3. a b WINDRIDGE, Charles. Tong Sing – The Chinese Book of Wisdom. New York: Barnes & Noble, 1999. ISBN 0-7607-4535-8. S. 124–125. 
  4. Chan, s. 53.
  5. Chan, s. 54.
  6. NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China. Volume 5, Chemistry and Chemical Technology. Tchaj-pej: Caves Books, 1986. ISBN 0521303583. Part 7, Military Technology; the Gunpowder Epic, s. 25. 
  7. Chan, s. 55.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LANGLOIS, John D. Song Lian and Liu Ji in 1358 on the Eve of Joining Zhu Yuanzhang. Asia Major. Third series. 2009, roč. 22, čís. 1, s. 131–162. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China. Volume 5, Chemistry and Chemical Technology. Tchaj-pej: Caves Books, 1986. ISBN 0521303583. Part 7, Military Technology; the Gunpowder Epic.