Lineární písmo A

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lineární písmo A na tabulkách z Akrotiri, Santorini
Lineární písmo A na váze, také z Akrotiri

Lineární písmo A (anglicky: Linear A) je nerozluštěné písmo používané v letech 2500 až 1450 před n.l. v starověké Krétě (spolu s ním také krétské hieroglyfy). Je podobné lineárnímu písmu B, které bylo rozluštěno v 50. letech 20. století Michaelem Ventrisem a bylo používáno k zapisování starověké řečtiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lineární písmo A se vyvinulo z písma hieroglyfického, nejstarší doklady jím psané jsou ve Faistu z doby okolo roku 1900 př. n. l., což je doba, kdy se ještě souběžně používalo hieroglyfické písmo. Na nápisech z Malie lze nalézt heiroglyfický zápis, na druhé straně pak zápis v lineárním písmu A. Lineární se nazývá proto, že jeho znaky se nekreslily souvislými tahy, ale ryly se krátkými čarami v liniích[1]. Rozšířením je lineární písmo A doloženo mnohem méně (zhruba 350 nápisných dokladů) než jemu příbuzné lineární písmo B.

Z lineárního písma A (ale i jiných zdrojů) se vyvinulo písmo kypersko-mínojské. To by mělo pomoci k jeho vyluštění, nicméně kypersko-mínojský jazyk není znám, takže teoretické čtení textů písma A nelze nijak ověřit. Ačkoli písma A a B sdílejí mnoho symbolů, aplikování slabik lineárního písma B na lineární písmo A produkuje slova nesouvisející s žádným známým jazykem. Předběžně zištěná struktura písma neodpovídá hláskovému utváření indoevropských jazkyů, hypoteticky se proto tvrdí, že jazyk lineárního písma A je některý z rodiny neindoevropských středomořských jazyků mezi něž patří například karština, jazyk Etrusků či Sumerů[1]. Málo pravděpodobné jsou hypotézy, že se pod lineárním písmem skrývá řečtina, chetitština, nebo jazyk Luvijců, blízkých etnických příbuzných Chetitů[1].

Pokusy o dešifrování[editovat | editovat zdroj]

První seznam předpokládaných slabičných znaků vytvořil v roce 1945 Ital G. Pugliese-Carratelli. Teprve rozluštění lineárního písma B Michaelem Ventrisem v letech 1951 -1953 poskytlo možnosti k širším možnostem. Komparační metodou vznikla potom dešifrovací tabulka dvou autorů: Itala P. Meriggiho a Švéda A. Furumarka. Z asi 70 dnes uznávaných znaků lineárního písma A se jim podařilo určit slabičnou hodnotu zhruba poloviny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BARTONĚK, Antonín. Zlatá Egeis. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1969. S. 137-144.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]