Přeskočit na obsah

Lev Lopatin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lev Lopatin
Narození13. června 1855
Moskva
Úmrtí21. březnajul. / 3. dubna 1920greg. (ve věku 64 let)
Moskva
Alma materLomonosovova univerzita a Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity
VlivyRené Descartes, Gottfried Wilhelm Leibniz, George Berkeley, Maine de Biran, Vladimir Sergejevič Solovjov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev (Leo) Michajlovič Lopatin (rusky Лев Миха́йлович Лопа́тин; 1. červnajul./ 13. června 1855greg. Moskva21. března 1920 tamtéž) byl ruský filozof a psycholog, jeden z hlavních představitelů filozofie personalismu v Rusku.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Lopatin byl profesorem Moskevské univerzity, po Grotově smrti redaktorem časopisu Otázky filozofie a psychologie (rusky Вопросы философіи и психологіи, Voprosy filosofii i psichologii).[2] Po určitou dobu měl zálibu v spiritismu.[3] Nikdy se neoženil. Před přáteli říkal, že člověk nezemře, dokud nesplní své životní poslání na zemi.[4] Lopatin zemřel ve věku 64 let na chřipku zkomplikovanou zápalem plic.

Lopatinova filozofie

[editovat | editovat zdroj]

Lopatin se ve své základní práci Pozitivní úkoly filozofie (rusky Положительные задачи философии, Položitělnyje zadači filosofii) a v článcích otištěných v časopise Voprosy filosofii i psichologii snažil vyvrátit materialismus a hlásal takzvaný „monistický spiritualismus“.[1] Svět chápe jako jeden organismus, v jehož centru stojí jedno Absolutno: Bůh. Ten také vytváří početnost pozemských bytostí.[2] Lopatin se nacházel pod vlivem Leibnizovy monadologie a přejal jeho teleologii. Základ světa tvoří podle Lopatinova tvrzení „tvůrčí síla ducha“, duchovní princip. Materiálnímu světu předchází „mravní ideál“, který má svobodu vůle a tvorby. Ve světě je mnoho „individuálních duchovních center“, které se vyznačují svojí nezávislou tvorbou. Filozof musí být proniknut spekulativním mysticismem a filozofie nemá vystupovat proti náboženství, ale v jednotě s náboženstvím.[1]

Lenin v Materialismu a empiriokriticismu charakterizoval Lopatina jako „filosofického černosotněnce“, který zaměřil převážnou část svého zájmu na pomezní oblast filozofie a policajství.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лопатин, Лев Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. a b c Ščipanov, s. 530.
  2. a b Losskij, s. 252.
  3. Корелина, s. 116.
  4. Корелина, s. 118.
  5. Lenin, s. 330–331.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
v češtině
v cizích jazycích
  • КОРЕЛИНА, Н. П. За пятьдесят лет (Воспоминания о Л. М. Лопатине). Вопросы философии. 1993, čís. 11, s. 115—121. Dostupné online [cit. 2023-05-09]. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]